Politický režim
Politický režim (francouzsky régime – vláda) jako forma vlády představuje normativní subsystém politického systému. Zahrnuje v sobě všechny principy, pravidla a autority politického dění a také jejich průběh vzniku, vzájemné vztahy i samotný proces jejich fungování.[1]
republiky
Politická norma
Politický režim je definován obsahem politických norem, které vytvářejí jeho charakter. Takové normy nastavují závazná pravidla a mantinely politického jednání, co je dovoleno a zakázáno, a to pro každého hráče politické hry.[2]
Politická norma určuje[2]:
- „získávání politické moci,“
- „organizaci politické rivality,“
- „struktury nejvyšších orgánů státní moci,“
- „dělbu moci,“
- „přijímání závazných rozhodnutí rozdělování statků a závazků,“
- „vykonávání politické odpovědnosti.“
Typologie
Nejfrekventovanější způsob určení politických režimů vychází ze čtyř pojetí, která jsou vždy rozdělena na dvě části. Jedná se o politické režimy[3]:
- demokratické a autokratické,
- konsensuální (konsociační) a majoritní (westminsterské),
- parlamentní a prezidentské,
- autoritativní a totalitní.
Z tohoto základu, pak vycházejí další typologie režimů. Mezi rozhodující faktory pro určení politického režimu patří mechanismum[kdo?], jakým se ve státu dělí výkonná a zákonodárná moc a také charakter propojení, závislosti a vztahů mezi institucemi těchto dvou mocí. Na těchto principech se politické režimy dělí na[4]:
- parlamentní režimy
- A) podle vztahu vlády a parlamentu
- s převahou vlády – premiérský parlamentarismus (silný ve Spojeném království, slabý v Německu)
- s převahou zákonodárného sboru (Čtvrtá Francouzská republika)
- stranický kontrolovaný parlamentarismus (přibližná rovnováha obou mocí)
- B) podle vztahu premiéra k ostatním členům vlády (Sartori)
- prvního nad nerovnými
- prvního mezi nerovnými
- prvního mezi rovnými
- A) podle vztahu vlády a parlamentu
- prezidentské režimy
- severoamerický prezidencialismus
- jihoamerický prezidencialismus
- poloprezidentské režimy
Zvláštním typem je švýcarský konventní režim, jenž nestojí na dělbě moci, ale na principu jednoty státní moci prostřednictvím zákonodárného sboru – parlamentu, který disponuje jak legislativní tak i výkonnou mocí. Představuje tzv. vládu shromáždění.
Srovnání obecných principů režimů
| parlamentní režim | prezidentský režim | poloprezidentský režim | |
|---|---|---|---|
| Reálný držitel výkonné moci | vláda | prezident | prezident a parlament |
| Způsob volby prezidenta | nepřímo/přímo | přímo | přímo |
| Reálný tvůrce vlády | parlament | prezident | prezident a parlament |
| Co rozhoduje o trvání vlády | důvěra parlamentu | vůle prezidenta | důvěra prezidenta a parlamentu |
| Prezident politicky odpovědný | není | není | není |
| Politická odpovědnost premiéra a vlády | před parlamentem | — | před parlamentem a prezidentem |
Nedemokratické režimy
V nedemokratických režimech není moc rozdělena do jednotlivých pilířů, ale drží ji mocenské centrum – diktátor, politická strana, kolegiální orgán (junta) či jiná entita. Nastolen je tak jednolitý charakter státní moci, jenž vytváří hierarchické vztahy nadřízenosti a podřízenosti (vertikální), místo komunikace horizontální.[6]
Nedemokratický režim může maskovat svou podstatu formální existencí institucí typických pro demokratické státy (parlament, ústava, soudní soustava), které jsou bezvýznamné a neplní svou funkci.[7]
omezení nedemokratickým režimem:
- Omezená politická plurarita
- Omezené lidská práva
- Omezená svoboda médií
- Omezená občanská participace
- Omezený nebo žádný politický particismus
Odkazy
Reference
Literatura
- CABADA, Ladislav; KUBÁT, Michal, a kol. Úvod do studia politických věd. Praha: Eurolex Bohemia s. r. o., 2002. ISBN 80-86432-63-7. Kapitola Politické režimy – formy vlády.
- ANTOSZEWSKI, A.; HERBUT, R. Demokracje zachodnioeuropejskie. Analiza porównawcza.. Wroclaw: Wydawnictwo Uniwersytetu Wroclawskiego, 1997.
.jpg){kind=link}