Povstání Mau Mau

Povstání Mau Mau, také anglicky známé jako Mau Mau Uprising, Kenya Emergency a Mau Mau Revolt, byla válka v britské kolonii Keňa mezi jednotkami KLFA, také známé jako Mau Mau, a britskými úřady.^[4]

Povstání Mau Mau
konflikt: Dekolonizace Afriky
Jednotky King's African Rifles na hlídce.
Trvání	1952–1960
Místo	Kolonie Keňa
Výsledek	britské vítězství
Strany
Spojené království Spojené království Keňa Uganda Jižní Rhodesie Povstalci Mau Mau[nb 1]
Velitelé
Winston Churchill (1951–1955) Anthony Eden (1955–1957) Harold Macmillan (1957–1960) Ian Henderson Evelyn Baring George Erskine Kenneth O'Connor Terence Gavaghan Dedan Kimathi (popraven) Musa Mwariama Waruhiu Itote Stanley Mathenge (pohřešován)
Ztráty
3 000 mrtvých keňských vojáků a policistů[1] 12 000 mrtvých (oficiálně) 20 000+ mrtvých (neoficiálně)[2] 2 633 zajatých 2 714 se vzdalo
Civilní Oběti Mau Mau:[3] Mrtví Keňané: 1 819 Zranění Keňané: 916 Mrtví Asiaté: 26 Zranění Asiaté: 36 Mrtví Evropané: 32 Zranění Evropané: 26
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Povstání vedli rebelové převážně z kmene Kikujů proti britské koloniální správě mezi lety 1952 a 1960. Spojenému království se jej podařilo vojensky porazit a zmasakrovat povstalce, způsobilo však, že se Spojené království přestalo orientovat na bílé osadníky v Keni a zabránilo vzniku nezávislého rasistického státu podobného Jižní Africe.^[zdroj?]

Zajetí vůdce povstalců polního maršála Dedana Kimathiho 21. října 1956, signalizovalo porážku povstalců Mau Mau.^[5] Povstání však přežilo až po době nezávislosti Keni na Británii, kdy ho vedly hlavně jednotky Meru s polním maršálem Musou Mwariamou a generálem Baimungim. Baimuingi, jeden z posledních generálů Mau Mau, byl zabit krátce poté, co Keňa dosáhla samostatnosti.^[6]