Pravoslav Vykouk

vězeň nacismu, nar. 1902-03-05

Pravoslav Vykouk (5. března 1902 Hříškov24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl obchodník a teplický sokolský funkcionář, který se po záboru Sudet přestěhoval s rodinou do Radotína u Prahy. Spolu se svojí manželkou Pavlou Vykoukovou se začlenili do řad sokolské odbojové organizace Jindra a stali se podporovateli parašutistů výsadku Anthropoid.[2]

Pravoslav Vykouk
Narození5. března 1902
Hříškov[1]
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 40 let)
koncentrační tábor Mauthausen
Příčina úmrtípopraven zastřelením ranou do týla
Bydlištědomek na adrese: Ke Zděři 320/49, 153 00 Praha 16–Radotín
Povoláníobchodník; výběrčí Středočeských elektráren
ZaměstnavatelStředočeské elektrárny
Domovské městoTeplice; Praha–Radotín
ChoťPavla Vykouková
Děti
  • dcera Naděžda Vykouková (* 1926);
  • syn Pravoslav Vykouk (* 1930)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pavla Vykouková – jeho manželka

Život

Působení v Teplicích

Pravoslav Vykouk byl obchodníkem. Sídlil v Teplicích na Školním náměstí 14 (dnes Benešovo náměstí). V Teplicích–Trnovanech provozoval pod Sokolovnou obchod s prádlem a kromě toho se zabýval prodejem lahůdek a koloniálního zboží. Jeho manželka Pavla Vykouková[p. 1] byla členkou a čelní pracovnicí sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy a její manžel Pravoslav byl též předním funkcionářem stejné župy a vykonával funkci starosty teplického Sokola.[3] Na sklonku 30. let 20. století byl starostou sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy Jan Zelenka-Hajský. Po podepsání Mnichovské dohody (30. září 1938) a po záboru Sudet byla rodina Vykoukova nucena na podzim roku 1938 opustit Teplice; nějaký čas byli ubytováni dočasně po různu u svých příbuzných a známých až se nakonec v roce 1939 přestěhovali z Teplic–Šanova do Radotína u Prahy.[3][4]

Působení v Praze

V Praze získal Pravoslav Vykouk místo jako výběrčí Středočeských elektráren.[3] Manželé Vykoukovi se v Praze setkali se svým známým Janem Zelenkou–Hajským (ředitelem školy v Praze XI.) – členem sokolské ilegální odbojové organizace Jindra a vedoucím její radikální odnože Říjen. Manželé Vykoukovi se dostali do kontaktu i s Aloisem Moravcem (manželem Marie Moravcové), který zastával funkci inspektora Československých státních drah (ČSD) v Praze XI. Ke spolupráci se sokolským odbojem získala manžele Vykoukovi na schůzce krajanů z Teplic bývalá teplická sokolka Terezie Kaliberová.[4]

V odboji

V odboji se manželé Vykoukovi soustředili na pomoc zatčeným sokolům a jejich rodinám a současně spoluorganizovali zásobování parašutistů potravinami a potřebným zbožím nutným k přežitím v ilegalitě.[3] Postupně se tak stali důležitým článkem v podpoře parašutistů výsadku Anthropoid.[4]

Ve svém radotínském domku (v ulici Ke Zděři 320/49)[5][p. 2] po 5. květnu 1942[6] celý týden ukrývali nadporučíka pěchoty parašutistu Adolfa Opálku – velitele paradesantního výsadku Out Distance.[3] Parašutistu ukrývali i v budově radotínského Sokola (na adrese Vykoukových 622/2),[7] kde vykonávali funkci správců.[6][p. 3][p. 4]

Zatčení, výslechy, věznění, ...

Po atentátu na Heydricha (27. května 1942), následné zradě Karla Čurdy (16. června 1942) a po rozhodujícím boji parašutistů v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje na Novém Městě pražském (18. června 1942) byli Pravoslav Vykouk i jeho manželka Pavla Vykouková dne 30. června 1942 zatčeni gestapem v Radotíně.[4][8] Byli převezeni do pankrácké věznice; podrobeni výslechům v Petschkově paláci; následně byli převezeni do věznice gestapa v malé pevnosti Terezín a odtud pak deportováni (22. října 1942) do koncentračního tábora Mauthausen.[4][9] Zde byli 24. října 1942 popraveni střelu do týla spolu s ostatními členy sokolské odbojové organizace Jindra.[3][4][9][8]

Potomci

Jejich dcera Naděžda Vykouková (v roce 1942 jí bylo 16 let) a syn Pravoslav Vykouk (v roce 1942 mu bylo 12 let) byli v listopadu 1942 rovněž zatčeni gestapem.[3][4] Během druhé světové války byli oba sourozenci vězněni v německých internačních táborech. Konce druhé světové války se oba dožili.[3][4][6]

Připomínky

  • Jeho jméno (Vykouk Pravoslav *5. 3. 1902) i jméno jeho manželky (Vykouková Pavla roz. Bechyňová *14. 3. 1896) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[10][11][12]
  • V Radotíně připomíná manžele Pravoslava Vykouka a Pavlu Vykoukovou ulice „Vykoukových“.[3][6][7]

Galerie

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

  • KOUKAL, Pavel. Sokolové proti Heydrichovi. Duchcov: Vydalo nakladatelství Kapucín pro Sokolskou župu Krušnohorskou-Kukaňovu, 2002; 43 stran; ISBN 80-86467-01-5;
  • Teplitz-Schönauer Anzeiger, 4. května 1924; 8. června 1924;
  • Jaroslav ČVANČARA. Ni zisk, ni slávu. IN: Paměť a dějiny, ročník 2012, číslo 2; strany 18, 25.
  • Jan ZYKMUND, Radim NEUVIRT, Petr KURANDA, Petr ŠPAČEK. Teplice, Teplitz-Schönau III: Lesní branou do Trnovan a Řetenic; Teplice 2016

Související články

Externí odkazy