Pravoslav Vykouk
Pravoslav Vykouk (5. března 1902 Hříškov – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl obchodník a teplický sokolský funkcionář, který se po záboru Sudet přestěhoval s rodinou do Radotína u Prahy. Spolu se svojí manželkou Pavlou Vykoukovou se začlenili do řad sokolské odbojové organizace Jindra a stali se podporovateli parašutistů výsadku Anthropoid.[2]
Pravoslav Vykouk | |
---|---|
![]() | |
Narození | 5. března 1902 Hříškov[1] |
Úmrtí | 24. října 1942 (ve věku 40 let) koncentrační tábor Mauthausen |
Příčina úmrtí | popraven zastřelením ranou do týla |
Bydliště | domek na adrese: Ke Zděři 320/49, 153 00 Praha 16–Radotín |
Povolání | obchodník; výběrčí Středočeských elektráren |
Zaměstnavatel | Středočeské elektrárny |
Domovské město | Teplice; Praha–Radotín |
Choť | Pavla Vykouková |
Děti |
|
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6b/Pavla_Vykoukova_1896_1942.png/220px-Pavla_Vykoukova_1896_1942.png)
Život
Působení v Teplicích
Pravoslav Vykouk byl obchodníkem. Sídlil v Teplicích na Školním náměstí 14 (dnes Benešovo náměstí). V Teplicích–Trnovanech provozoval pod Sokolovnou obchod s prádlem a kromě toho se zabýval prodejem lahůdek a koloniálního zboží. Jeho manželka Pavla Vykouková[p. 1] byla členkou a čelní pracovnicí sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy a její manžel Pravoslav byl též předním funkcionářem stejné župy a vykonával funkci starosty teplického Sokola.[3] Na sklonku 30. let 20. století byl starostou sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy Jan Zelenka-Hajský. Po podepsání Mnichovské dohody (30. září 1938) a po záboru Sudet byla rodina Vykoukova nucena na podzim roku 1938 opustit Teplice; nějaký čas byli ubytováni dočasně po různu u svých příbuzných a známých až se nakonec v roce 1939 přestěhovali z Teplic–Šanova do Radotína u Prahy.[3][4]
Působení v Praze
V Praze získal Pravoslav Vykouk místo jako výběrčí Středočeských elektráren.[3] Manželé Vykoukovi se v Praze setkali se svým známým Janem Zelenkou–Hajským (ředitelem školy v Praze XI.) – členem sokolské ilegální odbojové organizace Jindra a vedoucím její radikální odnože Říjen. Manželé Vykoukovi se dostali do kontaktu i s Aloisem Moravcem (manželem Marie Moravcové), který zastával funkci inspektora Československých státních drah (ČSD) v Praze XI. Ke spolupráci se sokolským odbojem získala manžele Vykoukovi na schůzce krajanů z Teplic bývalá teplická sokolka Terezie Kaliberová.[4]
V odboji
V odboji se manželé Vykoukovi soustředili na pomoc zatčeným sokolům a jejich rodinám a současně spoluorganizovali zásobování parašutistů potravinami a potřebným zbožím nutným k přežitím v ilegalitě.[3] Postupně se tak stali důležitým článkem v podpoře parašutistů výsadku Anthropoid.[4]
Ve svém radotínském domku (v ulici Ke Zděři 320/49)[5][p. 2] po 5. květnu 1942[6] celý týden ukrývali nadporučíka pěchoty parašutistu Adolfa Opálku – velitele paradesantního výsadku Out Distance.[3] Parašutistu ukrývali i v budově radotínského Sokola (na adrese Vykoukových 622/2),[7] kde vykonávali funkci správců.[6][p. 3][p. 4]
Zatčení, výslechy, věznění, ...
Po atentátu na Heydricha (27. května 1942), následné zradě Karla Čurdy (16. června 1942) a po rozhodujícím boji parašutistů v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje na Novém Městě pražském (18. června 1942) byli Pravoslav Vykouk i jeho manželka Pavla Vykouková dne 30. června 1942 zatčeni gestapem v Radotíně.[4][8] Byli převezeni do pankrácké věznice; podrobeni výslechům v Petschkově paláci; následně byli převezeni do věznice gestapa v malé pevnosti Terezín a odtud pak deportováni (22. října 1942) do koncentračního tábora Mauthausen.[4][9] Zde byli 24. října 1942 popraveni střelu do týla spolu s ostatními členy sokolské odbojové organizace Jindra.[3][4][9][8]
Potomci
Jejich dcera Naděžda Vykouková (v roce 1942 jí bylo 16 let) a syn Pravoslav Vykouk (v roce 1942 mu bylo 12 let) byli v listopadu 1942 rovněž zatčeni gestapem.[3][4] Během druhé světové války byli oba sourozenci vězněni v německých internačních táborech. Konce druhé světové války se oba dožili.[3][4][6]
- Osoby v odboji
- Alois Moravec (manžel Marie Moravcové)
- Adolf Opálka, jeden z atentátníků z Operace Anthropoid
Připomínky
- Jeho jméno (Vykouk Pravoslav *5. 3. 1902) i jméno jeho manželky (Vykouková Pavla roz. Bechyňová *14. 3. 1896) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[10][11][12]
- V Radotíně připomíná manžele Pravoslava Vykouka a Pavlu Vykoukovou ulice „Vykoukových“.[3][6][7]
Galerie
- Ulice, budovy, památník
- Ulice Ke Zděři v Radotíně (rok 2021), kde měli Vykoukovi domek
- Domek manželů Vykoukových (rok 2022) v ulici Ke Zděři, kde za protektorátu ukrývali Adolfa Opálku
- Sokolovna v Radotíně (rok 2014), kde manželé Vykoukovi ukrývali za protektorátu Adolfa Opálku[7]
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
- KOUKAL, Pavel. Sokolové proti Heydrichovi. Duchcov: Vydalo nakladatelství Kapucín pro Sokolskou župu Krušnohorskou-Kukaňovu, 2002; 43 stran; ISBN 80-86467-01-5;
- Teplitz-Schönauer Anzeiger, 4. května 1924; 8. června 1924;
- Jaroslav ČVANČARA. Ni zisk, ni slávu. IN: Paměť a dějiny, ročník 2012, číslo 2; strany 18, 25.
- Jan ZYKMUND, Radim NEUVIRT, Petr KURANDA, Petr ŠPAČEK. Teplice, Teplitz-Schönau III: Lesní branou do Trnovan a Řetenic; Teplice 2016
Související články
- Oběti heydrichiády
- Pavla Vykouková
- Terezie Kaliberová
- Jan Zelenka-Hajský
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pravoslav Vykouk na Wikimedia Commons