Rigorózní zkouška

Realizuje se jakožto standardní, řádné, zakončení studia studentů magisterského studijního programu v oblasti všeobecného lékařství (MUDr.), zubního lékařství (MDDr.), veterinárního lékařství a veterinární hygieny (MVDr.) a toto studium se tak řádně ukončuje příslušnou státní rigorózní zkouškou (je jich více). (Ze zákona zde tedy v těchto případech přímo nevyplývá povinnost obhajovat rigorózní práci;^[3] nicméně v některých těchto lékařských oborech se tato práce, či její obdoba, zhotovuje, v jiných nikoli, vždy dle akreditované skladby příslušného studijního oboru.)^[4][5][6] Jde o tituly získané v rámci jednoho formálního studia; jedná se o tzv. profesní doktoráty.

Realizuje se jakožto dobrovolná, placená a dodatečná státní rigorózní zkouška (jedna) pro absolventy magisterského studijního programu v ostatních oblastech (JUDr., PhDr., RNDr., PharmDr., ThLic., ThDr.), pouze pro ty, kteří již získali akademický titul magistr (Mgr.), v tomto případě je nutné obhájit rigorózní práci. (Ze zákona zde tedy v těchto případech přímo vyplývá povinnost obhájit rigorózní práci;^[7] v některých případech lze případně uznat jako rigorózní práci i práci diplomovou či práci disertační, v jiných případech to být možné nemusí, vždy dle vnitřních předpisů konkrétní vysoké školy; v tomto případě se však nejedná o žádný další stupeň vzdělání, studia, resp. získané formální kvalifikace navíc, ale o dodatečnou zkoušku v rámci řízení, které je spjato s poplatky, rovněž je možné za úplatu používat i informační technologie potřebné pro přípravu k této zkoušce v souladu s pravidly určenými vysokou školou.)^[7] Na uvedené tituly se tedy dále formálně nestuduje, ale skládá se jedna zkouška.

Uvedený seznam uvádí, ve kterých vysokoškolských oblastech vzdělávání je v současné době dle českého vysokoškolského zákona možno rigorózní zkoušku vykonat a též příslušný akademický titul, který je následně udělen (ten se ve všech těchto níže uvedených případech případně uvádí ve zkratce před jménem):

Uvedené akademické tituly se občas označují jako tzv. „malé doktoráty“,^[8] protože rigorózum platí jen pro magisterskou úroveň vysokoškolského vzdělání, nikoli pro úroveň doktorskou.^[9] Předchozí titul magistra (Mgr.) je ale případným novým titulem nahrazen, resp. se již původní neuvádí (obdobně jako Bc. a Mgr.).^[10] Za jménem (odděleno čárkou) se pak uvádí až případné akademické tituly doktorské úrovně (Ph.D.).

Například výše uvedený titul JUDr., který používají právníci, tedy není výsledkem doktorského studia (Ph.D.), jedná se stále o magisterskou úroveň (Mgr., JUDr.) vysokoškolského vzdělání a proto se někdy označuje jako zmiňovaný malý doktorát, přičemž je zároveň jeho nositel stále vzděláním i kompetencemi rovnocenný s právníkem s titulem Mgr.^[11] Tedy právník (kupříkladu advokát, státní zástupce, soudce…) s titulem doktor práv (JUDr.) se od právníka s titulem magistr (Mgr.) de facto neliší, oba mají stejné pětileté magisterské vzdělání, nicméně právník s titulem Mgr. ukončil studium státní závěrečnou zkouškou (hovorově označovanou jako státnice), zatímco právník s titulem JUDr. se po získání titulu Mgr. rozhodl následně složit ještě další zkoušku.^[12][13]

Do roku 1953

Rigorózní řízení vedoucí k zisku doktorátu, tehdy prakticky jediného akademického titulu (s výjimkou magistra farmacie^[14]), bylo zavedeno roku 1850^[15] a v dané podobě vydrželo přes sto let, kdy bylo roku 1950 bez náhrady zrušeno a dobíhalo až do roku 1953.^[16] Celé řízení bylo upraveno zejména nařízením z roku 1872,^[17] později částečně novelizovaným pro různé druhy doktorských titulů. Úspěšné ukončení tehdejších univerzitních studií nemuselo tehdy být vždy spojeno se ziskem akademického titulu, záleželo jen na konkrétním studentovi, zda v průběhu studia absolvuje nejen státní zkoušky, ale i tzv. přísné zkoušky doktorské (rigoróza), teprve jejichž úspěšné složení k zisku titulu vedlo. Tedy i bez něj bylo možné školu řádně dokončit.

Každá fakulta měla stanoveny poněkud odlišné podmínky, po jejichž splnění mohla jménem rektora celé univerzity titul doktora udělit. Vždy bylo zapotřebí podstoupit jednu nebo více ústních zkoušek, nazývaných právě rigoróza, někdy i obhájit písemné vědecké pojednání, tzv. disertaci. Tak pro získání titulu doktora veškerého lékařství (MUDr.) bylo třeba vykonat jen tři rigoróza,^[18] stejně tak u doktora práv (JUDr.), konkrétně rigorózum historickoprávní, judiciální a státovědecké.^[19] U doktora filozofie (PhDr.),^[20] stejně jako u doktora přírodních věd (RNDr.),^[21] už bylo třeba sepsat disertaci a poté absolvovat dvě přísné zkoušky doktorské, jedna byla kratší, zaměřená primárně na filozofii, delší druhá na vědecký obor, který si uchazeč vybral. Pro získání titulu doktora teologie (ThDr.) bylo třeba také sepsat disertaci a vykonat tři rigoróza.^[22] Z hlediska počtu ústních zkoušek měli poněkud snadnější pozici doktorandi technických, zemědělských, veterinárních a obchodních věd, když kromě disertace podstupovali jen jedno rigorózum.^[23]

Po roce 1953

Vysokoškolský zákon z roku 1950 (od roku 1953) žádné akademické tituly neznal, absolventi vysokých škol byli označováni pouze podle svých profesí, tzv. profesní označení (např. promovaný lékař, promovaný právník apod.).^[24] Žádné rigorózní řízení proto pochopitelně neprobíhalo.

Situace se změnila až v roce 1966, kdy byl přijat další zákon o vysokých školách, který opětovně akademické tituly zavedl a který univerzitním absolventům, s výjimkou lékařů a veterinárních lékařů (ti získávali svůj akademický titul již složením státní závěrečné zkoušky), umožnil rigorózní řízení po úspěšném složení státní závěrečné zkoušky vykonat a získat tak titul doktora práv, přírodovědy nebo filozofie. Podmínky tohoto rigorózního řízení byly už jednotné a spočívaly ve vypracování písemné práce a podstoupení ústní zkoušky z jednoho zvoleného vědního oboru a jeho širšího základu.^[25] Taková praxe zůstala zachována i po roce 1980, kdy začal platil další vysokoškolský zákon, rigorózní zkouška ale už byla skládána pouze ústně, mohly jí být nabyty i nové akademické tituly doktora pedagogiky (PaedDr.), farmacie (PharmDr.) a sociálně politických věd (RSDr.) a začala tak být označována i závěrečná zkouška lékařů a veterinářů.^[26]

Po roce 1990

Zcela jiná situace nastala po revoluci, kdy v roce 1990 byly všechny uvedené tzv. (fakultativní) „malé doktoráty“ (tedy s výjimkou titulů MUDr. a MVDr.)^{[pozn. 1]} zrušeny, resp. nebyly udělovány, a rigorózní zkouškou se dále nazývala závěrečná zkouška tzv. postgraduálních studentů, kteří jí získali akademicko-vědecký titul doktor (Dr.), standardně po 3 letech tohoto dalšího (postgraduálního) studia.^[27] Od roku 1990 byl totiž zaveden magistr, aby nahradil tzv. (fakultativní) malé doktoráty (PhDr., PharmDr., JUDr., RNDr. a další) a aby tak české akademické tituly lépe odpovídaly titulům anglosaského světa, kde jsou podmínky pro získání doktorátu obtížnější.

Boloňský proces pak sjednotil vysokoškolské vzdělávání v evropských zemích. Pro nesouhlas se stavem, kdy uvedené (fakultativní) malé doktoráty nebyly udělovány, bylo od přijetí nového vysokoškolského zákona v roce 1998 opět umožněno takovéto tituly získat, a to magistrům po dodatečné a zpoplatněné rigorózní zkoušce – udělení těchto titulů tak nepředchází žádné další formální studium,^[28][29] což může být ve světě neobvyklé (srov. např. J.D. a JUDr. apod.). Tento stav, kdy se udělují jak tzv. (fakultativní) malé doktoráty, tak magistr (Mgr.), přičemž oba označují de facto stejnou kvalifikaci (magisterskou úroveň, 7 v ISCED, master's degree), však někdy bývá předmětem kritiky, přičemž někteří dokonce uvedené označují jako „pseudodoktorát“.^[30] Těmto (fakultativním) malým doktorátům totiž v současné době předchází jen zkouška navíc, přičemž fakultativní rigorózní řízení, kterým uchazeč nezískává žádnou další kvalifikaci navíc, se tak v dnešní době v Česku dělá spíše pro prestiž – vysoké školy pak mají z tohoto placeného řízení svůj příjem, přičemž pokud to umožňují vnitřní předpisy školy, lze uznat za rigorózní práci i stejnou diplomovou (magisterskou) práci event. disertační.

Vyšší kvalifikaci (8 v ISCED, doctor's degree) primárně určenou pro vědeckou činnost je pak možno od roku 1998 dosáhnout dalším 3-4letým studiem v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.); uvedené je spjato s obhajobou disertační práce. Mezi lety 1990–1998 se jednalo o zmíněné „postgraduální studium“ (doktor – Dr.), v předchozím období (od roku 1953) se pak jednalo o tzv. „vědeckou aspiranturu“ (kandidát věd – CSc.).

Poznámky

Reference

Související články

• Státní zkouška
• Rigorózní práce
• Akademický titul

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Rigorosum v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích