Rosekruciáni
Jako rosekruciáni nebo rosikruciáni (též rozekruciáni, rozikruciáni, případně rosekruciánský řád nebo rosikruciánský, někdy, patrně pod vlivem němčiny, jako rosenkruciáni atd.) se označovala tajná společnost, založená na západní mystické a esoterické tradici. Spiritualita rosekruciánů zakládající se na hermetismu, kabale, alchymii a křesťanské mystice bývá nazýváno rosekruciánstvím.
Dnes se na rosekruciány odvolává několik různých mystických tajných společností.
Historie
Johann Valentin Andreae
Rosekruciánství vzniklo v Německu počátkem 17. století. Po roce 1614 zde byly anonymně publikovány tři rosekruciánské manifesty, Fama Fraternitatis Rosae Crucis (Pověst Bratrstva růžového kříže), Confessio Fraternitatis (Vyznání Bratrstva) a Alchymická svatba Christiana Rosenkreutze, za jejichž autora je považován teolog Johann Valentin Andreae, který je také autorem rosekruciánské legendy.
Vliv těchto tří sociálně kritických mystických spisů, líčících „nejchvályhodnější řád“ a „obecnou reformu lidství“, byl tak silný, že historička Frances Yates později označila 17. století za epochu „rosekruciánského osvícenství“.
Christian Rosenkreutz
Osobnost legendárního zakladatele „tajného“ středověkého řádu Růže a Kříže, Christiana Rosenkreuze, je bezprostředně spojována s hermetickým učením. Tato jinotajná postava německého lékaře a filosofa, měla putovat na přelomu 14. a 15. století do Jeruzaléma. Podle základního rozekruciánského spisu Fama Fraternitatis (1614) však Rosenkreuz nedosáhl tohoto cíle, nýbrž nabyl v bájném arabském městě Damkaru esoterického poznání ve fyzice, matematice, magii a kabale. Toto pak po návratu přes Španělsko šířil zpět po Evropě.
Putování a postava Christiana Rosenkreuze jsou typickým alegorickým výtvorem pozdního středověku (podobně jako Komenského Labyrint světa a ráj srdce); s tím, že jednotlivým fázím jeho cesty lze podle alchymistického způsobu připodobňovat nejen reálnou reflexi okolního světa, ale také postupné transmutační kroky k realizaci alchymistického Velikého Díla.
Rosekruciánská hnutí 19. století
Rozekruciánská tradice souvisí s tradicí svobodného zednářství a její historii lze spolu s historií alchymie sledovat až do osvícenství. Po přerušení v 18. století křížily její již značně pokřivené a zprostředkované ideje různí okultisté. Mezi jejich potomky patřila i rozekruciánská skupina okolo francouzského literáta Joséphina Péladana. Ten se „…pokusil spojit katolictví s estetismem přebujelého kultu umění a s neorenesancí v okultistickém hnutí růžového kříže, 1888 založil Řád chrámu růžového kříže a jmenoval se jeho velmistrem.“ Péladan odvozoval svůj původ od chaldejských mágů. Byl zastáncem přísné vnitřní kázně, což se projevilo i v přísaze skládané při vstupu do řádu: „Přísahám, při svém věčném hledání, že budu zbožňovat a milovat krásu na cestách Umění a Mystéria; že budu chránit své srdce před sexuální láskou pro tu ideální a nikdy nebudu hledat poezii v ženě, která je pouze jejím hrubým obrazem.“
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rosicrucianism na anglické Wikipedii.
Literatura
- Frances A. Yates: Rozenkruciánské osvícenství. Přel. M. Konvička. Praha: Pragma 2000.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rosekruciáni na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Rosenkreuzerové v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- (anglicky) Secret Mysteries of America's Beginnings: The New Atlantis, 165 minut, režie Christian J Pinto
