SLBM

První ponorkové odpalovací platformy pro rakety vyvinuli před koncem 2. světové války Němci, šlo o odpalovací tubus vlečený za ponorkou. Válka skončila dříve, než byly provedeny testy, vědce pracující na projektu si přetáhly vítězné mocnosti - zejména Spojené státy americké (v rámci operace Paperclip) a Sovětský svaz. Rané SLBM systémy vyžadovaly k odpálení rakety vynořenou ponorku než se od 50. let 20. století postupně zdokonalily natolik, že bylo možné odpálit balistickou raketu i z ponořené ponorky, což bylo mnohem výhodnější a méně riskantní s ohledem na možnou detekci ponorky.

Sovětský svaz provedl svůj první odpal SLBM 16. září 1955 z vynořené jaderné ponorky Projektu 611 (v kódu NATO Zulu) B-62 Severní flotily (kapitánem na ponorce byl F. I. Kozlov). Šlo o taktickou střelu R-11FM (kód NATO SS-N-1), námořní variantu známých raket R-11 (Scud, kód NATO SS-1). Byl to vůbec první odpal SLBM na světě.^[1][2][3]

USA provedly první odpal z ponořené ponorky dne 20. července 1960 po sérii 30 testů (resp. šlo o dva po sobě jdoucí odpaly). Šlo o rakety UGM-27 Polaris A1 odpálené z ponorky USS George Washington (SSBN-598).^[4] Jiný zdroj uvádí datum odpalů 30. července 1960.^[5]

Raketonosné jaderné ponorky mají pro velmoci velký strategický význam, neboť mohou zůstat skryty před satelity protivníka a odpálit svůj náklad v relativním bezpečí hlubin oceánu. To je činí nezranitelnými při prvním úderu směrovanému proti nukleárnímu arzenálu dané země. Zato mohou provést odvetný úder, i když by byly všechny spřátelené pozemní jaderné síly zničeny. To nutí každou jadernou mocnost k investicím do vývoje systému varování (detekce odpalů, sledování dráhy letu,...). Moderní ponorky s tichým chodem mají schopnost dostat se nepozorovaně do blízkosti pobřeží znepřátelené země a odpálit rakety po nízké trajektorii, čímž se výrazně zkrátí čas mezi odpalem a explozí. Protivník tak nemusí mít dostatek času zareagovat a může přijít o systém velení a řízení, což může v důsledku znamenat jeho rychlou porážku.

Seznam vyřazených i současných SLBM. V USA se pro ně používá i pojem Fleet Ballistic Missiles.

USA

• UGM-27 Polaris – vyřazena
• UGM-73 Poseidon – vyřazena
• UGM-96 Trident I (C4) – vyřazena
• UGM-133 Trident II (D5) – slouží

Sovětský svaz Sovětský svaz / Rusko

• R-13, v kódu NATO SS-N-4 – vyřazena
• R-21, v kódu NATO SS-N-5 – vyřazena
• RSM-25^[6] R-27, v kódu NATO SS-N-6 – vyřazena
• RSM-40^[6], R-29 "Vysota", v kódu NATO SS-N-8 "Sawfly" – vyřazena
• R-27K, v kódu NATO SS-NX-13 – protilodní varianta, nedostala se do služby^[7]
• RSM-45 R-31, v kódu NATO SS-N-17 "Snipe"^[6] – vyřazena
• RSM-50^[6] R-29R "Vysota", v kódu NATO SS-N-18 "Stingray" – slouží
• RSM-52^[6] R-39 "Rif", v kódu NATO SS-N-20 "Sturgeon" – vyřazena
• RSM-54 R-29RM "Štil", v kódu NATO SS-N-23 "Skiff" – vyřazena^[8]
• RSM-54 R-29RMU "Sineva", v kódu NATO SS-N-23 "Skiff" – slouží
• RSM-54 R-29RMU2 "Lajner" – slouží
• RSM-56 R-30 "Bulava", SS-NX-32^[9] – slouží

Spojené království

• UGM-27 Polaris a Chevaline – vyřazena
• UGM-133 Trident II (D5) – slouží

Francie Francie

• M1 – vyřazena
• M2 – vyřazena
• M20 – vyřazena
• M4 – vyřazena
• M45 – slouží
• M51 – slouží

Čína Čína

• JL-1^[10] – vyřazena
• JL-2 – slouží

Indie Indie

• K-15 Sagarika^[11] – ve vývoji, testována
• K-4 – ve vývoji
• K-5 – ve vývoji

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Submarine-launched ballistic missile na anglické Wikipedii.

Související články

• SLCM
• ALBM
• MIRV

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu SLBM na Wikimedia Commons
• Estimated Strategic Nuclear Weapons Inventories (September 2004) (anglicky)
• Seznam některých SLBM, Válka.cz