Samojedské jazyky
Samojedské jazyky tvoří společně s ugrofinskými jazyky uralskou jazykovou rodinu. Dohromady jimi mluví zhruba 30 000 lidí na obou stranách Uralského pohoří, v nejsevernějších částech Eurasie. Vznikly z prasamojedského jazyka, který se okolo 1. století po Kristu rozpadl na samojedské jazyky severní a jižní.
| Samojedské jazyky | |
|---|---|
 Přibližná mapa rozložení samojedských jazyků v 17. století (šrafovaně) a na konci 20. století (souvislá výplň). | |
| Rozšíření | Severní Eurasie |
| Počet mluvčích | asi 30 000 |
| Počet jazyků | 9 (4 živé) |
| Klasifikace | |
| Dělení | |
| Dělení |
|
Etymologie
Český termín samojedský je odvozen z ruského slova neznámého, snad přímo samojedského původu samojed („самоед“), jež označovalo některé z původních obyvatel Sibiře. Výraz je někdy považován za hanlivý, protože jeho původ je v rámci lidové etymologie objasňován z ruštiny jako Samo-jed ('samo-pojídač').[1] Proto ruský etnolog G. N. Prokofjev navrhl raději výraz samodijský,[2] odkazující původně pouze k některým skupinám Něnců, jenž se však v západní srovnávací jazykovědě ani antropologii neuchytil.[3] Jiné teorie říkají, že slovo je kompozitní podobně jako laponský výraz Same-edne – 'země Sámů' a nese i podobný význam, nicméně s odkazem k Samojedům.[4] Nejvíce podobná pravdě je hypotéza o původu etnonyma Samojed z vlastního označení některých skupin Enců „Somaté“.[5]
Klasifikace
- Samojedské jazyky
- Severní samojedské jazyky
- Enečtina (jenisejská samojedština) – téměř vymřelá
- Něnečtina (juračtina)
- Nganasanština (tavgijština, tavgijská samojedština)
- Jižní samojedské jazyky
- † Kamasinština - vymřelá
- † Matorština (motorština) – vymřelá
- † Matorsko-tajgijsko-karagský jazyk – vymřelý
- † Koibalština – vymřelá
- Selkupština
- Severní samojedské jazyky
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Samoyedic languages na anglické Wikipedii.
.jpg){kind=link}