Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu
Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu 2019/790 (dříve jako návrh 2016/0280 (COD)[1]), nazývaná také Směrnice EU o autorském právu, je směrnice Evropské unie, která má zajistit „dobře fungující trh pro využívání děl a jiných předmětů ... s přihlédnutím zejména k digitálnímu a přeshraničnímu využití chráněného obsahu“.[2] Rozšiřuje stávající právní předpisy Evropské unie o autorských právech a je součástí projektu jednotného digitálního trhu EU.
| Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu | |
|---|---|
| Směrnice Evropského parlamentu a Rady o autorském právu na jednotném digitálním trhu | |
| Předpis státu | |
| Druh předpisu | Směrnice Evropské unie |
| Číslo předpisu | 2019/790 |
| Údaje | |
| Autor | Evropská komise, Evropský parlament |
| Schváleno | ano |
| Oblast úpravy | |
| autorské právo | |
Směrnici poprvé představil Výbor pro právní záležitosti Evropského parlamentu dne 20. června 2018 a Evropská komise schválila směrnici dne 12. září 2018 a prošla formálními diskusemi v trialogu. Rumunsko předložilo jako předsednická země v lednu roku 2019 kompromisní návrh.[3] Devět zemí (Německo, Belgie, Nizozemsko,[4] Lucembursko,[4] Finsko,[4] Švédsko, Slovinsko, Itálie,[4] Polsko[4]) kompromisní návrh zamítlo kvůli kontroverzním článkům 11 a 13. Směrnice dne 26. 3. 2019 úspěšně prošla schvalovacím procesem. Členské státy EU jsou povinny přijmout zákony zavádějící tuto směrnici.[5]
Evropská rada uvádí jako klíčové cíle směrnice, chránit tištěné publikace, snižuje „mezery mezi hodnotami“ mezi zisky vytvořenými internetovými platformami a tvůrci obsahu, povzbuzuje „spolupráci“ mezi těmito dvěma skupinami a vytváří výjimky z autorských práv pro textové a datové dolování.[6] Specifické návrhy směrnice zahrnují udělení vydavatelům přímého autorského práva na používání jejich publikací prostřednictvím internetových platforem jako jsou agregátory online zpráv (článek 11) a vyžadují, aby webové stránky, které primárně hostí obsah zveřejněný uživateli, přijaly „vhodná a přiměřená“ opatření k zabránění neoprávněnému uveřejňování obsahu chráněného autorskými právy nebo odpovědnost za akce uživatelů (článek 13).
Články 11 a 13 (ve finální verzi přečíslované jako 15 a 17) přitahují rozsáhlou kritiku a diskusi evropských a amerických politických stran s obavami, že směrnice by omezila projev na Internetu tím, že bude vyžadovat, aby webové stránky získaly licence pokud chtějí odkazovat na zprávy a že článek 13 by vyžadoval použití technologií pro přizpůsobování obsahu, které nemohou identifikovat poctivé jednání jako je např. parodie.[7][8] Příznivci směrnice, většinou mediální skupiny a vydavatelé, odmítají tyto argumenty a tvrdí, že kampaně týkající se dezinformace a astroturfingu provádějí velké internetové platformy, jako je Google.[9][10][11][12]
Legislativní proces
Návrh směrnice vydala Evropská komise 14. září 2016.[13] Výbor stálých zástupců Rady Evropské unie směrnici schválil 25. května 2018 a připravil ji pro hlasování v Evropském parlamentu[14] bez podpory Německa, Finska, Nizozemska, Slovinska, Belgie a Maďarska.[15] Směrnice neprošla 5. července 2018 hlasováním Evropského parlamentu, čímž se prodloužila doba pro její projednávání. Proti přijetí hlasovalo 318 europoslankyň a europoslanců, pro 278 a 31 se zdrželo.[16]
12. září 2018 Evropský parlament schválil upravenou verzi směrnice[5] a poslal ji tak k projednávání v trialogu Evropské komise, Rady Evropské unie a Evropského parlamentu.[17] Ten skončil v únoru 2019 a návrh se tak mohl posunout k závěrečnému hlasování Evropského parlamentu 26. března 2019.[17][18] Ten návrh, bez hlasování o změnách, přijal v poměru hlasů 348 pro, 274 proti a 36 se zdrželo.[19][20][21] Konečný text směrnice byl vydán v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. května 2019.[22] Členské státy mají dva roky na zavedení směrnice do svého práva.[23]
Z europoslanců zvolených za ČR hlasovali pro přijetí směrnice v předložené podobě pouze Pavel Svoboda a Michaela Šojdrová (oba za KDU-ČSL), ostatní přítomní včetně jejich spolustraníka Tomáše Zdechovského byli proti návrhu nebo se zdrželi hlasování.[24]
- Výsledky hlasování Evropského parlamentu 26. března 2019 podle politické frakce (bez korekcí)[25]
První zemí zavádějící obsah směrnice do svého právního řádu má být v říjnu 2019 Francie.[26] Společnost Google už v září oznámila, že nebude ve Francii zobrazovat úryvky z článků, ale jen jejich titulky.[27] V reakci na toto prohlášení podala l’Alliance de la Presse d’Information Générale, která zastupuje vydavatele tisku, stížnost k francouzskému antimonopolnímu úřadu pro zneužití dominantního postavení na trhu.[28]
Obsah směrnice
Na stránkách Evropského parlamentu je v češtině k dispozici přehled schválených pozměňovacích návrhů, který prošel prvním čtením.[29]
Článek 3
Článek 3 navrhuje výjimku z autorského práva pro vytěžování dat výzkumnými organizacemi.[30][31]
Pozměňovací návrh: "Členské státy stanoví výjimku z práv (...) s ohledem na rozmnožování a extrakce děl nebo jiných předmětů ochrany, k nimž mají výzkumné organizace zákonný přístup a které jsou prováděny v zájmu vytěžování textů a dat těmito organizacemi pro účely vědeckého výzkumu."[29]
Článek 11 / Článek 15
Článek 11 vyžaduje po členských státech Evropské unie zavedení nového práva pro vydavatele tisku při sdělování jejich publikací veřejnosti poskytovateli služeb informační společnosti podle článku 2 a článku 3, odstavce 2 Směrnice o harmonizaci autorského práva (2001/29/ES). Toto právo by se nemělo vztahovat na jednotlivá slova nebo „velmi krátké“ úryvky[32] a mělo by trvat zhruba dva roky od zveřejnění článku.[33]
Cílem článku 11 je poskytnout vydavatelům tisku získat peněžní kompenzaci za poskytnutí náhledu článků uživatelům vyhledávačů, sociálních sítí nebo agregátorů zpráv.[17]
Podobné ustanovení bylo již dříve aplikováno v Německu a ve Španělsku.[34][35]
Článek 11 byl v březnu 2019 přečíslován na článek 15.[36]
Podpora
Článek ocenila Unie vydavatelů ČR a Evropský svaz vydavatelů tisku ENPA.[37]
V srpnu 2018 zaslal zahraniční zpravodaj agentury AFP Sammy Ketz otevřený dopis europoslancům. V dopise popsal finanční problémy, kterým média čelí zejména v kontextu válečného a krizového zpravodajství, a jako řešení uvedl navrhované licencování žurnalistického obsahu vyhledávačům, aby „média nemusela získávat peníze od čtenářů“. Europoslance, kteří v červnu 2018 hlasovali proti článku 11, nepřímo označil za „oklamané podvodným lobbingem“. Otevřený dopis podpořilo 103 novinářů z 27 zemí, mj. Radka Marková (ČTK), Jakub Szántó (ČT) a Lucie Vopálenská (ČRo).[38]
Pro zavedení práva pro vydavatele tisku se vyslovil i europoslanec Pavel Svoboda. Podle něj nezavedení odměn poškodí kvalitu tisku a odmítá, že by toto právo bylo cenzurou Internetu.[39]
Kritika
Senát Parlamentu ČR se ve svém usnesení z 9. března 2017 vyjádřil negativně k nově zavedenému právu pro vydavatele tisku s odkazem na dřívější pokusy zavést podobná práva v Německu a Španělsku. Požadoval rovněž, aby byly z tohoto práva jednoznačně vyloučeny jednotlivé odkazy.[40]
Proti nově zavedenému právu pro vydavatele se kriticky postavilo také 169 akademiků zabývajících se oblastmi práva duševního vlastnictví, internetového práva a žurnalistických studií.[41] Podle nich by aplikace tohoto článku mohla mj. zvýšit koncentraci vlastnictví médií u zavedených vydavatelů.[37]
Podle organizace Electronic Frontier Foundation by článek zničil otevřený přístup (Open Access) ve zpravodajství vydávaném pod licencemi Creative Commons vytvořením zvláštního práva pro komerční využití zpravodajství, jehož by se autoři a vydavatelé nemohli sami vzdát.[42][43]
V ČR článek kritizoval Svaz průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská komora České republiky, ICT Unie a Seznam.cz.[44]
Článek 13 / Článek 17
Článek 13 nahrazuje výjimku „prostého přenosu“ od porušení autorských práv pro poskytovatele služeb pro online sdílení obsahu s novou podmíněnou výjimkou odpovědnosti. Tyto podmínky představují zavedení „účinných a přiměřených opatření“ na „zabránění dostupnosti konkrétních (nelicencovaných) děl identifikovaných držiteli práv“, který „urychleně“ jedná za účelem jejich odstranění a prokazuje, že „bylo vynaloženo co největší úsilí“ k zabránění „budoucí dostupnosti“. Článek také rozšiřuje veškeré licence udělené poskytovatelem obsahu svým uživatelům, pokud tito uživatele nekonají „na komerční bázi“.[45]
Fakticky se tak přenáší odpovědnost za porušení autorských práv od uživatelů směrem ke službám pro sdílení obsahu.[46][47][48]
Článek směřuje členské státy, aby zvážily velikost poskytovatele, množství nahraného obsahu a účinnost uložených opatření „s ohledem na technologický vývoj“. Také pověřuje odvolací proces,[45] a vyžaduje, aby hostitelé obsahu sdíleli s vlastníky „informace o využívání obsahu“, jejichž nedostatek byl v minulosti sporným bodem.[49]
Z působnosti článku jsou vyjmuty společnosti, které existují méně než 3 roky, mají roční obrat nižší než 10 milionů eur a méně než 5 milionů uživatelů měsíčně.[50]
Článek 13 byl v březnu 2019 přečíslován na článek 17.[36][51][52]
Podpora
Článek 13 spolu s celou reformou autorského práva v otevřeném dopise europoslancům podpořil hudebník Paul McCartney.[53]
Kritika
Článek 13 se potýká s rozsáhlou kritikou nad možností, že by mohlo dojít k negativnímu účinku na svobodu slova na Internetu. Ačkoli článek požaduje od poskytovatelů pouze „nejlepší úsilí“, je kritiky i zastánci široce akceptováno, že k tomu, aby byly splněny požadavky na zabránění budoucí dostupnosti, budou muset větší společnosti zavádět technologii pro shromažďování obsahu podobnou systému YouTube Content ID.[7][54] Kritici zdůrazňují otázku falešných pozitiv v rámci těchto systémů a jejich neschopnost zohledňovat výjimky z autorských práv.[37] Příznivci a třetí strany poukazují na to, že služba YouTube používá Content ID po dobu přibližně deseti let a přesto zůstává úspěšným hostitelem pro obsah všeho druhu.[54] Generální ředitelka společnosti YouTube Susan Wojcicki nicméně vyjádřila obavy, že nová legislativa by mohla snížit schopnost milionů lidí nahrávat videa na YouTube,[55] což je přísně odmítáno podporovateli reformy autorských práv.[56]
Jiné tvrzení od kritiků zahrnují názory, že všichni poskytovatelé obsahu budou nuceni používat drahé filtry obsahu, a pouze velké americké firmy z oblasti technologií mají dostatečné zdroje pro vývoj takových systémů,[48][57] a že outsourcing takového úkolu má důsledky pro soukromí.[58]
Ve variantě návrhu z prosince 2018 je obsažena povinnost provozovatelů spolupracovat s držiteli práv na tom, aby se autorsky chráněný obsah, o kterém dostal informace, na jeho službě vůbec nevyskytoval, k čemuž musí použít veškeré možné prostředky odpovídají profesním standardům.[59] Tohoto cíle lze jenom velmi obtížně dosáhnout bez preventivního filtrování, skenování a prověřování veškerého uživateli vkládaného obsahu.[59] Směrnice ale definuje, že její uplatňování k obecnému monitorování obsahu vést nesmí, takže návrh toto filtrování současně přikazuje i zakazuje.[59]
Navrhovaný článek v červnu 2018 kritizovali v otevřeném dopisu akademici mezi nimiž byli i internetoví pionýři Vint Cerf a Tim Berners-Lee.[17][37] Proti se postavili také britský spisovatel Neil Gaiman a komik Stephen Fry,[53] Nadace Wikimedia, Creative Commons, Electronic Frontier Foundation[17] nebo svaz evropských provozovatelů komerčních televizí.[46] V ČR článek kritizoval Svaz průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská komora České republiky, ICT Unie a Seznam.cz.[44]
Lidská práva
Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva vznesl obavy, že návrh je neslučitelný s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech z roku 1966. Ve veřejném dopisu zvláštnímu zpravodaji Davidu Kayemu argumentoval, že neochota návrhu stanovit přesné povinnosti pro hostitele obsahu vytvořila „značnou právní nejistotu“, která je v rozporu s požadavkem smlouvy, že „omezení práva na svobodu projevu“ bude „zajištěno zákonem“. Dospěl k závěru, že by to mohlo vést k „tlaku na poskytovatele sdílení obsahu“. Kaye také kritizovala nedostatek „předchozí soudní kontroly“, která by byla součástí systémem, a podobně mimosoudní povaha jeho odvolacího procesu.[60]
V dopise se rovněž objevily obavy týkající se nedostatečné ochrany neziskových organizací, i když by byly tyto skupiny před zveřejněním z návrhu vyloučeny.[45] EU byla vyzvána, aby odpověděla do 60 dnů.
Protesty
Začátkem července 2018 italská Wikipedie na protest proti navrhované směrnici dočasně znepřístupnila svůj obsah.[62]
Německý Twitch streamer Sebastian Worms vyzval k veřejné demonstraci proti článku 13 navrhované směrnice. Jeho výzvu podpořili i další v Německu známí youtubeři. Na protestech v Kolíně nad Rýnem se 16. února 2019 sešlo kolem 1500 lidí.[61]
Další demonstrace proti článku 13 se 23. února 2019 zúčastnilo přibližně 2000 lidí.[63]
Na demonstraci proti článku 13 a za svobodu Internetu se 2. března 2019 sešlo v Berlíně kolem 3500 protestujících.[64]
Další demonstrace v různých evropských městech byly svolány na 23. března 2019.[61][63][64] Poté co se Evropská lidová strana pokusila svolat hlasování o směrnici na dřívější datum, což bylo kritiky vyloženo jako pokus obejít již svolané protesty,[65] byly v Německu svolány další protesty na 5. až 9. března a na 16. a 17. března 2019.[66]
16. března proběhly další demonstrace v Kolíně nad Rýnem a v Magdeburgu – každá s účastí do 1000 lidí.[67][68]
23. března proběhly demonstrace proti článkům 11 a 13 v několika desítkách evropských měst. V Německu protestovalo několik desítek tisíc lidí v Berlíně, Postupimi, Hannoveru, Rostocku a dalších přibližně 40 městech.[50][52] Rovněž ve švýcarském Curychu se sešlo více než tisíc lidí.[69] V České republice proběhly demonstrace svolané Českou pirátskou stranou za účasti několika stovek lidí v 10 městech.[50] Další protesty probíhaly ve Francii, Nizozemsku, Rakousku, Dánsku, Polsku, Rumunsku a Řecku.[50]
Německá spolková vláda zmínila protesty veřejnosti ve své společném prohlášení k připravované směrnici na Radě Evropské unie 15. dubna 2019.[70]
Vypnutí Wikipedií
Poprvé proti návrhu směrnice jednodenním vypnutím 4. července 2018 před hlasováním Evropského parlamentu protestovaly komunity italské, španělské, portugalské a polské Wikipedie.[71][72]
Komunita německojazyčné Wikipedie se na začátku března rozhodla protestovat proti návrhu směrnice znepřístupněním jejího obsahu 21. března 2019.[73] Již dříve se k návrhu negativně vyjádřila i nadace Wikimedia.[74] Komunity editorů české, slovenské a dánské Wikipedie se rozhodly přidat k protestu německé Wikipedie a 21. března 2019 na jeden den znepřístupnit obsah Wikipedie ve svých jazycích.[75][76][77]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Directive on Copyright in the Digital Single Market na anglické Wikipedii.
Literatura
- ROMERO-MORENO, Felipe. ‘Notice and staydown’ and social media: amending Article 13 of the Proposed Directive on Copyright. International Review of Law, Computers & Technology. 2018-05-29, s. 1–24. Dostupné online. ISSN 1360-0869. DOI 10.1080/13600869.2018.1475906. (anglicky)
Související články
- Směrnice o harmonizaci autorského práva (2001/29/ES)
- Electronic Commerce Directive
- Stop Online Piracy Act (2012)
- Digital Millennium Copyright Act (1998)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu na Wikimedia Commons - Wikimedia Public Policy: Je čas pro aktualizaci. Řekněte Evropskému parlamentu, aby opravili autorské právo [online]. Wikimedia Foundation, 2018? [cit. 2018-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-11.
- Procedure file (anglicky)
- Copyright reform document pool (anglicky)
.jpg){kind=link}