Taj Ťin
Taj Ťin (čínsky pchin-jinem Dài Jìn, znaky zjednodušené 戴进, tradiční 戴進; 1388–1462) byl čínský malíř raného mingského období. Stal se známým malováním především krajin, ale i květin a ptáků; jeho malířský styl byl konzervativní a vycházel ze studia děl mistrů dynastie Jüan. Nějakou dobu sloužil v císařské malířské akademii v Pekingu, později se vrátil do rodného Chang-čou, zde se svými žáky založil školu Če.
| Taj Ťin | |
|---|---|
| Pseudonym | Ťing-an, Jü-čchüan šan-žen |
| Jiná jména | Taj Wen-ťin |
| Narození | 1388 Chang-čou, Če-ťiang |
| Úmrtí | 1462 Chang-čou, Če-ťiang |
| Umělecká činnost | |
| Znám jako | malíř-krajinář, zakladatel školy Če |
| Škola | škola Če |
| Významná díla | Soutěska duchů v jarních oblacích (靈谷春雲圖) |
| Ovlivněn | Ma Jüan a Sia Kuej, jüanští malíři, severosungští akamičtí malíři |
| Ovlivnil | malíře školy Če, mingskou akademickou tradici, např. Taj Čchüan, Wang Š’-siang, Lan Jing. |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Bydliště | Nanking, Peking, Chang-čou |
| Děti | Taj Čchüan |
| Příbuzní | Wang Š’-siang (zeť) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jména
Taj Ťin používal zdvořilostní jméno Wen-ťin (čínsky pchin-jinem Wénjìn, znaky zjednodušené 文进, tradiční 文進) a pseudonymy Ťing-an (čínsky pchin-jinem Jìngān, znaky zjednodušené 静庵, tradiční 靜庵) a Jü-čchüan šan-žen (čínsky pchin-jinem Yùquán shānrén, znaky 玉泉山人).[1]
Život a dílo
Taj Ťin pocházel z Chang-čou v provincii Če-ťiang.[1] Ačkoli studoval malířství už od mládí, původním povoláním byl tesař. Přestěhoval se do Nankingu a získal proslulost svou malířskou dovedností. Za vlády císaře Süan-te (1425–1435) byl na nějakou dobu povolán do císařské malířské akademie,[1] po odvolání z úřadu zůstal, obdovován současníky, v Pekingu, později se vrátil do rodného kraje.
Byl jednou z vůdčích postav raně mingského obrození malířského krajinářského stylu jihosungských mistrů Ma Jüana a Sia Kueje, ze kterého se stal mingský akademický styl, označovaný též za školu Če, podle Taj Ťinova rodiště, Če-ťinagu.[1] Tvořil v žánru figurální malby, květin a ptáků, hlavně se však věnoval krajinám. V krajinářství si za vzor bral Ma Jüana a Sia Kueje, tak jak jejich styl interpretovali jüanští malíři.[2] převzal zejména kompozici, styl kaligrafie a hlavní postavu obrazů – člověka osaměle pozorujícího velkolepost obklopující ho přírody. Nechal se ovlivnit i severosungskými akademiky (např. charakteristické hory v obraze Cesta v zasněžených horách).[2] Měl řadu žáků, jejichž prostřednictvím významně ovlivnil další vývoj mingského malířství.[1]
Galerie
- Obrazy Taj Ťina
Noční cesta, Palácové muzeum, Peking
Krajina ve stylu Jen Wen-kueje, Šanghajské muzeum
Topolovka a motýli, Palácové muzeum, Peking
Pozdní návrat z jarního výletu, Národní palácové muzeum, Tchaj-pej
Vysoké borovice a pět jelenů, Národní palácové muzeum, Tchaj-pej
Luo-chan, Národní palácové muzeum, Tchaj-pej
Odkazy
Reference
Literatura
- BARNHART, Richard M. Painters of the Great Ming: The Imperial Court and the Zhe School. Dallas: Dallas Museum of Art, 1993. xvi, 360 s. ISBN 0936227117, ISBN 9780936227115. (anglicky)
- COOPER, Rhonda; COOPER, Jeffrey. Masterpieces of Chinese Art. [s.l.]: Todtri Productions, 1997. Dostupné online. ISBN 1577170601. S. 100.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Taj Ťin na Wikimedia Commons - ChinaCulture.org. Founding Father of Zhe School: Dai Jin [online]. ChinaCulture.org, Ministry of Culture, P.R.China, 2003 [cit. 2015-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-12-04. (anglicky)
.jpg){kind=link}