Tchoř tmavý

Velikostí jde o šelmu poněkud menší než kuna lesní či skalní. Tělo měří od 21 do 46 cm, ocas má délku 10–21 cm. Váha se obvykle pohybuje od 400 g do 2000 g (zcela výjimečně i nepatrně více), přičemž pohlavní dimorfismus bývá výrazný: samice je podstatně menší než samec. Lebka měří 51 až 73 mm.^[5][6][7][8] Svrchní strana těla je tmavohnědá s prosvítající podsadou medové barvy. Spodní strana těla je černá. Okolí čenichu a okraje boltců jsou bělavé.^[9]

Vyskytuje se v Evropě (kromě úplně severních oblastí) a západní části Asie. Malá, velmi málo prozkoumaná populace žije i v severní Africe (Maroko). Vystupuje do nadmořské výšky 2000 m, v Africe zřejmě až do 2400 m.^[10] Žije u vod, v polích, na okrajích lesů (nikoli v lesích) i poblíž lidských budov.^[9] V České republice se jeho početnost snižuje, nicméně stále se vyskytuje na větší části území.^[7]

Přes den se ukrývá v hromadách kamení či větví, využívá i kůlny a stodoly, rád osidluje opuštěné nory králíků nebo jezevců. Potravu loví zejména v noci. Dobře běhá, lezení po stromech ani plavání mu nečiní potíže.^[11][12][13]

Tchoř je teritoriální; samci si udržují stálý revír o výměře 3–5 km², který brání před jinými samci. Také samice si udržují revíry, ty jsou ale menší než revíry samců a mohou se i překrývat. Hranice teritoria si zvířata značí výměškem análních pachových žláz. Tentýž výměšek používají na svou obranu v případě nebezpečí a podle zápachu, jenž vydává, vzniklo i známé přirovnání o tchořím smradu.^[13][14]

Potrava

Tchoř je potravní oportunista. Loví zejména ptáky (do velikosti bažanta) a menší savce (hlodavce, zajícovce, hmyzožravce), ale také větší hmyz, u vody pak žáby (především ropuchy), ryby (za kořistí se umí i potápět) a měkkýše. Upřednostňuje živou potravu před mršinami, nicméně ty v zimě mohou tvořit podstatnou část jídelníčku.^[7][9] Nepohrdne ani plody rostlin.^[13]

Rozmnožování

K páření dochází od března do května. V době námluv jsou tchoři hlasově silně aktivní, jejich hlasité skolení a křičení se rozléhá okolím. Před samotným pářením vláčí sameček samičku zuby za šíji, čímž stimuluje ovulaci. Při páření ji pak kouše do krku.^[8]

Samice tchoře bývá březí 41 až 42 dní a pak rodí jednou ročně tři až sedm mláďat (výjimečně až 12), vážících méně než 10 g. Mláďata jsou po vrhu samicí pečlivě olízána. Mají bílou hedvábnou srst, která v následujících týdnech na příslušných místech tmavne. Rodí se slepá, oči otevírají asi po jednom měsíci. Jeden měsíc trvá též doba kojení. Samostatně žrát umí i dříve.^[15] V tuto dobu jsou mláďata pohybově velmi aktivní, samice je jen těžko usměrňuje a opakovaně je stiskem za šíji vrací do hnízda. Samec se na výchově dále nepodílí. Po třech měsících jsou mláďata zcela samostatná a dosahují hmotnosti dospělého jedince. Rodina se v tuto dobu rozpadá.

Nepřátelé

Tchoř se v přírodě stává obětí větších predátorů jako lišky, vlka, kočky divoké, kočky domácí^[16], dravců a sov.

IUCN vede tchoře tmavého jako málo dotčený taxon. Populační trend je uváděn jako klesající, nicméně druhu nehrozí žádné zásadní nebezpečí. Především západoevropská populace ovšem prodělala výrazný pokles v průběhu 19. a velké části 20. století (extrémní příklad je Velké Británie, kde se tchoř dostal začátkem 20. století na pokraj vyhubení). Velký vliv na pokles stavů v dřívějších dobách měl lov, ať už komerční, sportovní či proto, že tchoř byl považován za „škůdce“. Ten zůstává problémem na lokální úrovni i nadále, nicméně v mnoha zemích výskytu je tato šelma již chráněna. Další negativa představují zásahy do krajiny, především zemědělské meliorace, ničení živých plotů a remízků. Problémem nejspíše je i úbytek kořisti (divocí králíci, obojživelníci) a konkurence ze strany invazních norků amerických. Místní snížení populace mohou způsobit i střety s dopravními prostředky, případně hybridizace s ferálními fretkami.^[10]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tchoř tmavý na Wikimedia Commons
• Galerie tchoř tmavý na Wikimedia Commons
• Taxon Mustela putorius ve Wikidruzích