Turakové

Turakové
	Turako Hartlaubův (Tauraco hartlaubi)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	turakové (Musophagiformes); Seebohm, 1890
Čeleď	turakovití (Musophagidae); Lesson, 1828
Rody
	Corythaeola; Corythaixoides; Crinifer; Musophaga; Ruwenzorornis; Tauraco;
Sesterská skupina
	hoacinové (Opisthocomiformes)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turakové (Musophagiformes) jsou řád ptáků endemických subsaharské Africe. Řád je zastoupen jedinou čeledí turakovití (Musophagidae) s 23 druhy.^[1]

Turakové jsou středně velcí ptáci, obvykle nápadně zeleně a červeně zbarvení, díky specifickým a mezi ptáky unikátním pigmentům. Mají krátká zakulacená křídla a prodloužená ocasní pera, většina druhů má na hlavě chocholku. Žijí v Africe jižně od Sahary v tropických lesích, na savanách a stepích. Někteří mají melodický hlas (jiní drsný^[2]) a často se ozývají. Hnízda si stavějí na stromech, snášejí jedno až čtyři vejce, zpravidla dvě, na nichž sedí asi tři týdny. Mláďata mají husté černé prachové peří. Živí se zejména plody (ovoce, bobule), květy, pupeny a listy, v hnízdní době také hmyzem.^[3]

Barviva

V opeření turaků se nacházejí dvě unikátní barviva – červený turacin (na letkách) a zelený turakoverdin. Obě barviva jsou organickými sloučeninami obsahujícími ve své molekule atomy mědi. Turakoverdin je jedno z mála zelených barviv známých u ptáků; zelené zbarvení většiny ostatních druhů je výsledkem fyzikálních procesů a není způsobeno barvivem.^[4]

turako červenokorunkatý (*Tauraco erythrolophus*)

Fylogeneze

Turakové byli ještě na konci 20. století řazeni do podřádu (nebo čeledi^[5]) řádu kukaček (Cuculiformes). Také současné výzkumy analýzy DNA ukazují, že jsou turakové příbuzní kukačkám, papouškům (Psittaciformes) a hoacinům (Opisthocomiformes),^[6] přičemž jejich nejbližšími příbuznými jsou právě hoacinové, kteří jsou jejich sesterskou skupinou.^[7]

Existují tři vyhraněné linie turaků, které odpovídají tradičně rozlišovaným podčeledím. Šedě zbarvení sparáci a červeno-zeleně zbarvení turakové tvoří dvě vývojově samostatné skupiny. Bazálním druhem šedých sparáků je sparák bělobřichý (Corythaixoides leucogaster). Banánovci (Musophaga) se nacházejí uvnitř kladu turaků a podle všeho se jedná o vysoce specializovanou skupinu „typických“ turaků.^[6]

Taxonomie

Turakové zahrnují následujících 23 druhů.^[1]

podčeleď Corythaeolinae
- rod Corythaeola
  - C. cristata, turako velký
podčeleď Musophaginae
- rod Tauraco
  - T. bannermani, turako Bannermanův
  - T. corythaix, turako přílbový
  - T. erythrolophus, turako červenokorunkatý
  - T. fischeri, turako Fischerův
  - T. hartlaubi, turako Hartlaubův
  - T. leucolophus, turako bělokorunkatý
  - T. leucotis, turako bělolící
  - T. livingstonii, turako Livingstonův
  - T. macrorhynchus, turako žlutozobý
  - T. persa, turako chocholatý
  - T. porphyreolophus, turako lesklohlavý
  - T. ruspolii, turako světlehlavý
  - T. schalowi, turako Schalowův
  - T. schuetti, turako černozobý
- rod Ruwenzorornis
  - R. johnstoni, turako horský
- rod Musophaga
  - M. violacea, banánovec obecný
  - M. rossae, banánovec chocholatý
podčeleď Criniferinae
- rod Corythaixoides
  - C. concolor, sparák šedý
  - C. leucogaster, sparák bělobřichý
  - C. personata, sparák naholící
- rod Crinifer
  - C. piscator, sparák hnědý
  - C. zonurus, sparák žíhaný

Chov

V zajetí byl turako poprvé úspěšně odchován v roce 1915 ve Francii (T. persa bufoni), poté v roce 1929 v USA v Kalifornii (T. leucotis donaldsoni). Turakové jsou citliví na obsah železa v potravě – ohrožuje je nadměrné ukládání železa v tkáních (hemochromatóza). Pohlaví ptáků se zjišťuje testem DNA, případně endoskopií.^[8]

V ČR se turakové chovají v zoologických zahradách i v soukromých chovech. K nejběžněji chovanému druhu rodu turako patří turako chocholatý, méně se v chovech vyskytuje turako červenokorunkatý, turako Livingstonův aj., poměrně nově (2010) turako Schalowův.^[9]^[10] Asi nejvhodnějším druhem pro začínající chovatele je turako bělolící.

Odkazy

Reference

Literatura

BURA, Adam. Měkkožraví chovanci našich voliér Turakové – rod Tauraco. In: iFauna.cz [online]. ©1999–2017 [cit. 8. 10. 2017]. Dostupné z: https://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/5986/mekkozravi-chovanci-nasich-volier-turakove-rod-tauraco/#
HANZÁK, Jan, HUDEC, Karel a BOUCHNER, Miroslav. Světem zvířat. II. díl – 2. část, Ptáci. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Albatros, 1974, s. 95–96. Klub mladých čtenářů. Výběrová řada.
STEHLÍK, Míla. Turakové Musophagidae. In: iFauna [online]. ©1999–2018 [cit. 28. 7. 2018]. Dostupné z: https://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/5113/turakove-musophagidae/
VERON, Géraldine a WINNEY, Bruce J. Phylogenetic relationships within the turacos (Musophagidae). Ibis. 2000, July, 142, č. 3, s. 445–456. Přístup z: https://www.researchgate.net/publication/227838624_Phylogenetic_relationships_within_the_turacos_Musophagidae
Utku Perktaş, Jeffrey G. Groth & George F. Barrowclough (2020). Phylogeography, species limits, phylogeny, and classification of the turacos (Aves, Musophagidae) based on mitochondrial and nuclear DNA sequences. American Museum Novitates, 3949: 61 pp. uri: http://digitallibrary.amnh.org/handle/2246/7102

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu turakovití na Wikimedia Commons
Galerie turakovití na Wikimedia Commons
Taxon Musophagidae ve Wikidruzích
Turakové na AvianWeb.com Beauty of Birds
Fotogalerie – schhapp.cz spolek chovatelů hmyzožravého a plodožravého ptactva
Šokující planeta

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

Search