Tyl (textil)

Síťové závoje byly podle některých historiků známé už v antickém Řecku^[2] a v Benátkách se měly vyrábět bobinetové (paličkované) síťoviny už začátkem 16. století.^[3]

V Tulle a v dalších místech ve Francii bylo v 60. letech 17. století založeno 8 manufaktur na paličkované krajky, čímž se značně zvýšil význam francouzského krajkářství. Ruční výroba podkladu krajky (půdice) byla však po vynálezu "síťovacího" stroje Angličanem Heathcoatem v roce 1808 (napodobujícím ruční paličkování)^[4] brzy nahrazena stroji. Pro strojně vyrobenou síťovinu se hledalo zvláštní označení. To se našlo po instalaci prvních strojů ve Francii v roce 1818, kdy se pro síťové výrobky tam i ve všech ostatních zemích prosadilo označení tyl odvozené od názvu města Tulle.^[5]

Konstrukce stroje na výrobu síťovin se v 19. století několikrát zlepšila, takže se na jeho poslední variantě tzv. bobinetovém stroji dají zhotovit krajky sotva rozeznatelné i od nejjemnějších ručních výrobků a velikost vzorů (motivů krajky) je zde prakticky neomezená. Přestože bobinet byl z velké části nahrazen dokonalejší technikou, ve 2. dekádě 21. století má být ve světě stále ještě v provozu 1200 exemplářů.^[6]

Na bobinetu se dá vyrobit za hodinu asi 3,5 m² nejjemnějšího tylu.^[7] V 50. letech 20. století přišel na trh osnovní pletací stroj, který dosáhl u srovnatelných výrobků nejméně stonásobného výkonu.^{[8] [9]}

Pletené tyly pro oděvní a bytové účely jsou od té doby z velké části relativně levné výrobky a tyly našly také široké uplatnění v sektoru technických textilií.^[10]

Údaje o rozsahu a členění výroby a prodeje tylů nejsou veřejně známé. Informace se dají získat jen z nákladných publikací, např. za 4000 USD.^[11]

V 21. století se naprostá většina tylových textilií vyrábí jako osnovní pletenina na rašlech (krajky^[12] a technické síťoviny^[13]) a na osnovních stávcích (podklad na vyšívání).^[14]

Je to jednolícní pletenina v tylové vazbě tvořené z třířádkových přesazovaných řetízků.^[15] Vyrábí se hlavně ze syntetických materiálů s použitím na závoje, dámské spodní prádlo a svrchní oděvy, záclony, dekorace a jako podklad na výšivky^[16] V menším rozsahu se tyly vyrábějí na bobinetech (někteří odborníci používají pro tyto paličkované výrobky označení tkanina).^[17]

Bobinetový tyl se vyrábí z přírodního hedvábí (např. s hmotností 6 g/m²), z bavlny i ze syntetických vláken. Vazba bobinetu je mimořádně stabilní (odolná proti posunu nití), výroba je poměrně nákladná. Tyl se používá na exkluzivní dámské spodní a svrchní oděvy, paruky a speciální technické textilie (např. části padáků).^[18]

Druhy bobinetových tylů:^[19]

• Podle jemnosti otvorů se rozlišuje tyl:
  • hráškový (hrubší)
  • střední
  • jemný, tj. krajkový
• Podle struktury sítě se rozeznává například tyl:
  • plástvový – se šestiúhlými, někdy okrouhlými otvory
  • tvistový – s kosočtverečnými otvory
  • architektonický – s obzvlášť velkými mřížovitými otvory^[20]
  • double-tie – dvojitě vázaný, po obou stranách vzorovaný
  • double-action – s reliéfovým vzorováním
  • florentský – jemný tyl s vyšívanými vzory
  • švýcarský – s různými jemnými útkovými nitěmi^[21]
  • filetový – z útkových nití probíhajících kolmo k osnově a z dalšího systému s tzv. filetovou vzorovací nití
  • anglický – zvaný také puntíkový, ve kterém vždy dvě nitě z bobinů několikrát ovinují dvě osnovní nitě

Vyšívaný tyl^[22] se vyrábí na síťovém podkladu (z osnovní pleteniny nebo z bobinetu) strojově ^[23] nebo ručně.^[24]

• Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 720
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9 Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 730

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tyl na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo tyl ve Wikislovníku