Vegetariánská potravinová pyramida

Vegetariánská potravinová pyramida je grafické znázornění tradiční zdravé vegetariánské stravy. Po celém světě, zejména v Asii, ale i v některých částech Severní Ameriky, Evropy a Jižní Ameriky existují různé variace tohoto způsobu stravování. Jelikož se stanovené parametry mohou lišit, „tradiční vegetariánskou stravou“ se zde myslí tradiční zdravá lakto-ovo vegetariánská strava zmíněných oblastí a lidí v nich žijících. Pyramidu sestavila roku 1998 nezisková organizace Oldways Preservation Trust na základě vědeckého výzkumu, který proběhl na Cornellově a Harvardově univerzitě.^[1] Inspirací pro vznik byly zdravé stravovací návyky, které vyobrazuje středomořská potravinová pyramida.^[2][3]

Vegetariánská potravinová pyramida popisuje typy jídel vhodné ke konzumaci a správnou četnost jejich konzumace, aby se lidé stravovali zdravě. Rozlišeny jsou potraviny, které by měly být konzumovány na denní, týdenní a měsíční bázi, pyramida však neudává, jaké jsou jejich doporučené porce. Součástí doporučení je každodenní fyzická aktivita a hydratace.

Vegetariánskou potravinovou pyramidu vytvořilo již v roce 1997 Nutriční oddělení Ústavu veřejného zdraví na Loma Linda University (viz obrázek).^[4] Představena byla na třetím Mezinárodním kongresu vegetariánské výživy.^[5] Spodní část pyramidy ve tvaru lichoběžníku tvoří pět hlavních skupin rostlinných potravin (celozrnné obilniny, luštěniny, zelenina, ovoce, ořechy a semínka). Vrchní část pyramidy ve tvaru trojúhelníku tvoří volitelné skupiny potravin (rostlinné oleje, mléčné výrobky a sladké). Součástí této verze pyramidy je také tabulka, která udává doporučené denní množství za den podle denního kalorického příjmu.

Zdravá strava obsahuje vyvážené množství sacharidů, tuků a bílkovin. Některé bílkoviny hlavně rostlinného původu jsou tzv. neúplné, tedy neobsahují všech devět esenciálních aminokyselin.^[6][7] Je proto třeba konzumovat více různých druhů rostlinných potravin bohatých na proteiny, aby člověk přijímal celou škálu potřebných aminokyselin v dostatečném množství.^[8][9] Během prvních dvou dekád 21. století však byly mnohé rostlinné bílkoviny uznány za úplné (jako sója, quinoa a pohanka).^[10][11]