Volné dílo
Volné dílo je takové autorské dílo, jehož majetková autorská práva nejsou chráněna. Nejčastějším případem volného díla je takové autorské dílo, u kterého již doba ochrany vypršela (tzn. např. uplynulo více než 70 let od smrti posledního autora). Kromě takových volných děl existují i další druhy děl, která jsou vyjmuta z autorskoprávní ochrany již od jejich vzniku. S pojmem volného díla souvisí také volná užití, kdy i jinak chráněné dílo lze za jistých podmínek využívat i bez souhlasu autora.
Volné autorské dílo může každý volně využívat, pouze musí být dodrženy podmínky, že si nikdo nesmí osobovat autorství díla, využitím se nesmí snižovat hodnota díla a musí být uveden autor (je-li znám a je-li to obvyklé).[1]
Doba ochrany autorských práv
Majetková práva trvají:
- Obecně po dobu života autora a 70 let po jeho smrti.
- U díla spoluautorů se doba trvání počítá od smrti posledního žijícího autora.
- U děl anonymních a pseudonymních, případně u díla kolektivního, kde nejsou autoři označeni, trvají práva 70 let od oprávněného zveřejnění. Pokud je však pravé jméno autora známo (resp. u díla kolektivního jsou autoři označeni), postupuje se podle bodů 1 a 2.
- Doba trvání majetkových práv k audiovizuálnímu dílu se počítají od smrti poslední žijící osoby z následujících: režisér, scenárista, autor dialogů, skladatel původní hudby.
- U díla zveřejňovaného ve svazcích či dílech se okamžik zveřejnění uvažuje pro každý díl nezávisle.
- Pokud někdo zveřejní dosud nezveřejněné dílo, ke kterému doba ochrany vypršela, získává majetková práva ve stejném rozsahu, v jakém by je získal autor, avšak v trvání 25 let od zveřejnění.
Doba se vždy počítá od prvního dne roku následujícího po roce, ve kterém došlo k rozhodné události.
Výjimky z ochrany
Z autorskoprávní ochrany jsou ve veřejném zájmu už od vzniku vyjmuty některé druhy autorských děl. Taková díla vůbec nejsou autorským právem chráněna. Mezi takové výjimky patří:
- Úřední díla – např. právní předpisy, rozhodnutí, veřejné listiny, včetně úředních návrhů takových děl, obecní kroniky, státní symboly apod.
- Výtvory tradiční lidové kultury, není-li obecně známo pravé jméno autora a nejedná-li se o dílo anonymní či pseudonymní. Taková díla lze užívat pouze způsobem, který nesnižuje jejich hodnotu.
V této souvislosti je vhodné podotknout, že např. myšlenka, postup, princip, matematický vzorec apod. se samy o sobě vůbec nepovažují za autorské dílo, tudíž žádné autorskoprávní ochraně nepodléhají.
Volné užití
Za některých podmínek lze chráněné autorské dílo užít i bez souhlasu autora, neboť se z hlediska zákona nejedná o užití díla. Sem patří například:
- Užití pro osobní potřebu (neplatí pro rozmnožování počítačového programu, elektronické databáze, stavbu dle architektonického díla a pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu).
- Dočasné vyrobení kopie autorského díla při předvádění televizoru, počítače, kopírky apod. zákazníkovi při prodeji.
- Kopírování tiskového díla (s výjimkou partitury hudebního díla) v copycentru apod.
Bezúplatné zákonné licence
Zákon také umožňuje některá specifická využití díla, která nejsou považována za zasahování do cizích práv. Sem patří např.:
- Citace – každý může ve svém díle v odůvodněné míře citovat výňatky z cizích zveřejněných děl, pokud uvede zdroj (jméno, název díla a pramen).
- Užití díla trvale umístěného na veřejném prostranství – je např. dovoleno fotografovat veřejně umístěnou sochu či stavbu a tuto fotografii dále šířit.
- Úřední a zpravodajská licence – dílo je možné využít při zpravodajství o aktuální události apod.
- Užití při občanském a náboženském obřadu či školním představení – dílo je v těchto případech dovoleno využívat pro nevýdělečné účely.
- Knihovny, archívy apod. – mohou vyrábět pro svoje účely rozmnoženiny a díla půjčovat a pronajímat, jsou však povinny platit stanovené poplatky.
Public domain
Zvláště v oblasti software se některá díla označují anglickým termínem public domain. Tento pojem znamená, že autor díla se rozhodl, že dovolí svoje dílo volně užívat, bez nároku na další ochranu díla. V českém právním systému se nikdo nemůže vzdát svých (autorských) práv, je pouze možné nabídnout veřejnosti bezúplatnou licenci na libovolné užití díla a nad rámec toho předpokládat, že autor, který svoje dílo takto označil, se svých dalších práv nebude domáhat. (Kde není žalobce, není soudce.)
Odkazy
Reference
Související články
- Volné filmové dílo
- Osiřelé dílo
- Svobodný software, freeware, shareware
- Licence
- Fair use
- Copyleft
- Den volných děl
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu volné dílo na Wikimedia Commons
- Volné dílo v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
- Zákon o právu autorském (zákon č. 121/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a doplnění)
- Public Domain Calculation Archivováno 20. 7. 2011 na Wayback Machine. – zjištění, zda je nějaké dílo volné