Vysoká škola válečná

Vojenský vzdělávací systém československé armády (v letech 1919 až 1921) vznikal bez předchozí historie a byl úzce spjat s Francouzskou vojenskou misí (FVM).^[5] Ta v Československu působila již od února roku 1919 a výstavba škol pro přípravu členů vyšších štábů, důstojníků jakož i středisek výcviku velitelů všech zbraní byla jedním ze základních úkolů FVM.^{[5] [p 1]}

• Dne 1. září 1919 vznikl na Ministerstvu obrany v Praze nejprve „Kurs pro výchovu důstojníků generálního štábu“, který byl určen pro vzdělávání domácích i zahraničních důstojníků určených pro funkce ve vyšších armádních štábech.^[5] Tento kurz byl přímo podřízen 5. oddělení (školskému a výcvikovému) Ministerstva národní obrany.^[5] Po jeho absolvování frekventanti procházeli ještě návaznou praxí u jednotlivých zbraní a ve vyšších štábech.^[5] Teprve po absolvování doplňujícího studia tzv. druhého ročníku Válečné školy se vojáci z povolání mohli stát důstojníky generálního štábu.^[5] V průběhu let 1919 až 1921 se uskutečnily celkem tři takovéto kurzy^[3] a prošlo jimi na 126 důstojníků.^[5][3] Tato instituce („Kurs pro výchovu důstojníků generálního štábu“) se nazývala také „Škola generálního štábu“.^[7], byla založena již v roce 1918^[4] a je považována za předchůdce Válečné školy.

• Dne 1. listopadu 1921 byla v Praze (péčí Francouzské vojenské mise) založena Válečná škola (VŠ), která měla sloužit pro výchovu československých důstojníků generálního štábu prvorepublikové československé armády.^[2] Vzorem pro takovýto typ školy byla Vysoká škola válečná v Paříži^[2] (École supérieure de guerre)^[3][8] Na prosperitě té pražské mělo zájem jak vedení Francouzské vojenské mise (FVM) v Československu, tak i náčelníci hlavního (= generálního) štábu československé armády.^[2]

Význam Válečné školy dokumentuje mimo jiné i fakt, že ji navštívil dne 27. dubna 1922 během svého druhého funkčního období i tehdejší prezident T. G. Masaryk.^[2]

• Od 1. října 1934 bylo toto armádní vzdělávací zařízení (Válečná škola) přejmenováno na Vysokou školu válečnou (VŠV).^[2] Ve třicátých letech dvacátého století dosahovala kvalita výuky na VŠV v Praze srovnatelné úrovně jako na zahraničních školách obdobného typu, které ale měly za sebou již poněkud delší tradicí.^[2] VŠV existovala až do září roku 1938^[3] (podle některých pramenů až do roku 1939.^[4])

V období let 1921 až 1939 představovala vysoké vojenské školství trojice pražských vzdělávacích institucí:

• Vysoká škola válečná (VŠV) (pro přípravu důstojníků pro vyšší štábní funkce; absolventi se stávali důstojníky generálního štábu);^[5]
• „Vysoká intendantská škola“ (VIŠ) (Intendant College^[3] - pro přípravu odborníků pro hospodářské zázemí armády);^[5]
• a „Vojenská inženýrská kolej“ (VIK).^{[3][5] [p 2]}

V roce 1921 byl na VŠ poprvé pořádán „Informační kurs pro generály a štábní důstojníky“.^[2] Ten byl později nazýván zkráceně „Vyšší informační kurs“ a od roku 1926 pak „Kurs pro vyšší velitele“ (KVV).^[5][2] Cílem těchto informačních kurzů byla příprava frekventantů pro velení vyšším jednotkám.^[2] (Absolvatorium „Kursu pro vyšší velitele“ bylo dokonce v prvorepublikové armádě nezbytnou podmínkou pro povýšení důstojníka do generálské hodnosti.^[2]) V letech první republiky prošlo těmito informačními kurzy pořádanými na VŠ/VŠV v Praze na 269 generálů a vyšších velitelů.^[2][3][8]

Vysokou školu válečnou navštívil i druhý prezident Československa Dr. Edvard Beneš v roce 1936 a to dokonce dvakrát (druhá návštěva se uskutečnila 22. června 1936).^[2] Během své druhé návštěvy prohlásil:

Být mozkem armády, to je ohromný úkol národní a státní. Proto služba generálního štábu vyžaduje důstojníků nejlepších hodnot jak po stránce odborného vzdělání, tak i po stránce spolehlivosti, sebeovládání, taktu a charakteru.

Dr. Edvard Beneš, 2. návštěva VŠV, ^[2]

Válečnou školu v Praze a Vysokou školu válečnou v Praze (v období od roku 1921 do září roku 1938) absolvovalo (v sedmnácti ročnících) celkem 519 důstojníků^[8] československé armády^[5] včetně několika důstojníků spřátelených armád (21 důstojníků - Litevců a tři Lotyši). ^{[p 3]}

Po skončení druhé světové války v období od 1. října 1945 do 1. října 1948 byla činnost VŠV obnovena.^[9] VŠV v tomto období byla podřízena 3. oddělení (školskému) hlavního štábu.^[9][1] Nástupnickou organizací po VŠV se stala (v období od 1. října 1948 do 15. srpna 1951) Vysoká vojenská akademie.^[10][1]

Absolventi každého ročníku VŠV a jejich pedagogové si nechávali zhotovit své tablo s portréty.^[2] Bývalí posluchači VŠV se rovněž pravidelně scházeli při příležitosti výročí absolvování této školy.^[2] Také existoval i „Pamětní odznak absolventa pražské Válečné školy“ a po roce 1934 i „Pamětní odznak absolventa pražské Vysoké školy válečné“.^[2]

• Pamětní odznaky absolventů pražské
• 
  Válečné školy (rok 1933)
• 
  Vysoké školy válečné (rok 1938)

• Příklady fotografií z tabla VŠ 1922/1923
• 
  Oleg Svátek
• 
  Čeněk Kudláček
• 
  Václav Šára
• 
  Rudolf Viest
• 
  Sergěj Ingr
• 
  Vojtěch Luža
• 
  Jaroslav Lisý
• 
  Emanuel Moravec
• 
  Celkový pohled na tablo VŠ 1922 až 1923

• Příklady fotografií z tabla VŠ 1925
• 
  Čeněk Kudláček
• 
  František Pohunek
• 
  Josef Churavý
• 
  Celkový pohled na tablo VŠ (1925)

• Příklady fotografií z tabla VŠ 1928
• 
  Josef Balabán
• 
  Josef Mašín
• 
  Josef Churavý
• 
  Celkový pohled na tablo VŠ (1928)

• Příklady fotografií z tabla VŠ 1931 až 1934
• 
  František Pohunek
• 
  Emanuel Moravec
• 
  Bohumír Kobliha
• 
  Vojtěch Luža
• 
  Emil Strankmüller
• 
  Alfréd Ressel
• 
  Bohumír Černohorský
• 
  Jaroslav Hájíček
• 
  Josef Churavý
• 
  Celkový pohled na tablo VŠ 1931 až 1934

Pomník důstojníků Generálního štábu, obětí z let 1939 až 1945 (Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné (VŠV) před sídlem Ministerstva obrany ČR^[11]) v Praze 6, Tychonova 270/2, v objektu Ministerstva obrany ČR. Pomník byl slavnostně odhalen 11. listopadu 2004 a jeho autorem je akademický sochař Peter Nižňanský^[11]

• Vejmelka, František, ed. Vysoká škola válečná: 1921–1936. V Praze: Vysoká škola válečná, 1936. 41, [II] s. (K patnáctému výročí založení školy vydala Vysoká škola válečná v Praze; sestavil František Vejmelka; úpravu provedlo "VOK", knihkupectví a nakladatelství Svazu čs. důstojnictva v Praze)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vysoká škola válečná na Wikimedia Commons