Začínající učitel

Adaptační období

Vstup do profese učitele je jedním z klíčových období. Učitel v adaptačním období, které je vyznačeno po dobu dvou let od nástupu do zaměstnání, uplatňuje své poznatky, které získal během studia. Zároveň dochází k profesní socializaci a seznamování se s kulturou školy.^[4] Na začátku adaptačního období je podstatné uvádění do praxe a mentoring, o který by se měl starat mimo jiné i uvádějící učitel.^[5]

Uvádějící učitel

Začínající učitel je nezkušený začátečník, který potřebuje pomoc kolegů. Ředitelé škol často určí tzv. uvádějícího učitele. Funkce uvádějícího učitele není zákonem dána, proto je využívána jen na některých školách.^[3] Uvádějící učitel je zkušený učitel, který napomáhá začínajícímu učiteli v období jeho nástupu do učitelské profese.^[1] Má za úkol poskytnout začátečníkovi odbornou i psychickou oporu, a tím omezit jeho profesní nejistotu na minimum. Uvádějící učitel slouží i jako dohled, vedení a prostředek zdokonalování začínajícího učitele.^[1] Stejně tak začínajícímu učiteli může uvádějící učitel předat zkušenosti ze své učitelské praxe. Měl by ho podpořit a pomoci mu v jeho nejistých krocích zejména v prvním roce učitelské praxe.

Činnosti (nejen) začínajícího učitele

Mezi běžnou agendu začínajícího učitele patří:^[6]

• administrativa (vedení agendy žáků, záznamy jejich hodnocení, výkazy, korespondence, evidence nábytku…)
• operativní činnost (dozor o přestávkách, suplování za kolegy, porady učitelského sboru, sběr papíru, soutěže, školní výlety, vybírání peněz na divadla, přednášky, exkurze, plavání…)
• přípravy na výuku (více než dvě hodiny příprav připadají na jednu vyučovací hodinu, zejména při přípravách začátečníků)
• sebevzdělávání (je nutné, aby učitelé zvyšovali své profesní kompetence pomocí různých workshopů a přednášek nad rámec školy)
• konzultační činnost (setkávání a rozhovory se žáky a jejich rodiči, nejběžněji třídní schůzky, konzultační hodiny…)
• hodnocení (posuzování žáků za dosažené výsledky, zejména pro začínající učitele je hodnocení žáků velmi obtížné)
• styk s veřejností (zapojení učitelů do veřejných akcí, publikování článků v regionálním tisku, tvorba informačních materiálů, prezentace školy při veřejných vystoupeních)

Šok z reality

Šok z reality neboli profesní náraz postihuje učitele zejména v prvním roce působení ve škole. Začínající učitelé zjišťují, že nejsou připraveni na to, co vše se od nich ve škole očekává. Příčin šoku z reality, který může končit i odchodem do jiné profese nebo přechodem do jiné školy, je spousta. Některými z nich jsou: nedostatečné materiální vybavení školy, nekázeň žáků v hodinách, časová náročnost, vztahy na pracovišti, malé pravomoci učitele, postoje rodičů ke škole, výše učitelské platu či celková odlišnost školní reality od představ.^[3]

Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření vzniká z reakce na dlouhodobý stres, což má za následek stav vyčerpání, které se projevuje v oblasti fyzické, kognitivní a emoční.^[7] Syndrom vyhoření je spojován s profesemi, kde jsou pracovníci v denním kontaktu s lidmi (učitelé, lékaři, zdravotní sestry a atd.).^[8] Tedy i začínající učitelé mohou být syndromem vyhoření postihnuti, z tohoto důvodu u nich dochází i k brzké změně povolání.^[9]

Mezi nejčastější důvody syndromu vyhoření u začínajících učitelů jsou:

• ztráta ideálů (pocit jedince při nástupu do školy, že dokáže vše změnit k dobrému, velká motivace do všeho, nevadí mu pracovat přesčas)
• velkolepé cíle (plánovaná snaha o zásadní změny)
• workoholismus (závislost na práci)

Postupně dochází k tomu, že velkolepé cíle mizí, stanou se z nich až cíle nedosažitelné. Začínající učitel časem zjistí, že nepřinese žádné revoluční změny jako jedinec. Časem se u něj může objevit nedůvěra v sama sebe, práce pro něj nebude tak smysluplná. To vše pak může postupně vést až ke vzniku syndromu vyhoření.^[10]

Drop-out

Drop-outem u učitelů se vyznačuje odchod z profese či přechod na jinou školu. Mezi jednu z nejohroženějších profesních skupin drop-outem patří začínající učitelé.^[5] Na začínající učitele je kladena stejná odpovědnost jako na profesionálně kvalifikovaného odborníka.^[2] Mezi hlavní důvody drop-outu u začínáních učitelů patří nesrovnalosti s ředitelem školy, socializace učitele a interakce s žáky (žákovská nekázeň).^[5]

Pedagog musí splňovat několik stanovených předpokladů vymezených v zákoně o pedagogických pracovnících. Jedná se zejména o plnou způsobilost k právním úkonům, odbornou kvalifikaci, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a prokázanou znalost českého jazyka. Učitel musí mít odbornou kvalifikaci a to vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném magisterském studijním programu.^[11]

Součástí jsou i osobní kompetence začínajícího učitele. Kompetence tak stanovují standardní kvality učitele, které jsou tím pádem požadavkem pro výkon učitele. Patří k nim psychická odolnost a fyzická zdatnost, osobní postoje a hodnotové orientace, sociální a emoční schopnosti (empatie, tolerance, entuziasmus, sociální cítění, optimismus aj.), osobní dovednosti (řešení problémů, kooperace, kritické myšlení) a osobní vlastnosti (zodpovědnost, důslednost, přesnost aj.).^[2]

Profesní kompetence, které by měl mít každý začínající učitel, popisuje také dokument zvaný Kompetenční rámec začínajícího učitele, který vznikl ve spolupráci fakult připravujících učitele s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Znamená to, že začínající učitelé musí být kvalifikovaní v příslušné oblasti a měli by umět danou činnost vykonávat, aby se z nich stal/a úspěšný/á a dobrý/á učitel/učitelka.^[12]

Reference

Literatura

• KALHOUS, Zdeněk a HORÁK, František. K aktuálním problémům začínajících učitelů. Pedagogika. 1996, roč. 46, č. 3, s. 245–255. ISSN 0031-3815, ISSN 2336-2189 (online). Dostupné také z: http://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/?cat=10223&lang=cs.
• ŠIMONÍK, Oldřich. Začínající učitel: některé pedagogické problémy začínajících učitelů = The beginning teacher: some pedagogical problems of beginning teachers. 1. dotisk 1. vyd. [i. e. 2. vyd.]. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 101 s. Spisy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 56. ISBN 80-210-8494-4.
• TRUNDA, Michal. Zákon o pedagogických pracovnících a navazující školské předpisy. 3. vyd. Třinec: RESK, spol. s r.o., 2016. 164 s. ISBN 978-80-87675-11-3.
• VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Být učitelem: co by měl učitel vědět o své profesi. 2. přeprac. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2007. 76 s. ISBN 9788072903252.
• JUKLOVÁ, Kateřina. Začínající učitel z pohledu profesního vývoje. Gaudeamus, 2013. ISBN: 978-80-7435-266-9