Zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech

V roce 1900 bylo rozhodnuto o regulaci řeky Labe v oblasti Poděbrad. Důvodem bylo jak zlepšení a zlevnění lodní dopravy, tak omezení častých povodní a valících se ledových ker, působících zde nemalé škody. Projekt regulace vypracovala bývalá pražská expozitura Ředitelství pro stavbu vodních cest.^[4] Regulační práce byly v okolí města zahájeny v roce 1903. Jejich prvním krokem bylo narovnání koryta řeky a úprava nábřeží. Řeka přitom byla mírně odkloněna od města a na místě jejího původního koryta je dnes slepé říční rameno Labe zvané Skupice (50°8′26″ s. š., 15°7′22″ v. d., spojené s řekou vyústěním se dvěma mosty.

Součástí projektu bylo vybudování jezu, hydroelektrárny a plavební komory. Projekt roku 1913 vypracoval poděbradský rodák, architekt Antonín Engel, pozdější rektor ČVUT. Ten navrhl elektrárnu v novoklasicistním stylu, u které se silně uplatnily též prvky kubismu.^[4] Stavba zdymadla byla zahájena v roce 1914 a stavba elektrárny v roce následujícím. Stavební práce prováděly firmy Zdenko Kruliš, A. Lanna, Ing. Jaroslav Hanauer, Ing. Vladimír Vlček a Ing. Karel Herzán. Železné konstrukce a strojní součásti dodaly firmy První Českomoravská továrna na stroje v Praze, bratři Prášilové v Libni, Josefa Prokopa synové v Pardubicích a Železoprůmysl v Přelouči. Elektrická zařízení pak dodala firma Křižíkovy závody v Karlíně.^[4] Na stavbě zdymadla a elektrárny přitom pracovalo také okolo 50 italských válečných zajatců.^[3]

Zdymadlo bylo hotové za jediný rok, dokončení ostatních budov se kvůli vypuknutí první světové války poněkud zdrželo. V roce 1919 byly v elektrárně spuštěny dvě ze čtyř plánovaných Francisových turbín. Budova strojovny tehdy byla ještě provizorně částečně ze dřeva. Celá stavba byla dokončena zkolaudováním plavební komory v roce 1923.^[3] Toho roku navštívil elektrárnu i prezident Masaryk.^[5]

Elektrárnu po dokončení provozovala společnost Elektrárenský svaz středolabských okresů (ESSO), která vlastnila též vodní elektrárnu v Nymburce a uhelnou elektrárnu ESSO v Kolíně – dílo Engelova žáka Jaroslava Fragnera.^[6]

Roku 2016 se objevily úvahy na prohlášení vodní elektrárny za národní kulturní památku České republiky.^[7] K prohlášení pak Vláda ČR v roce 2017 skutečně přikročila.^[8]

Hydroelektrárna

Levobřežní hydroelektrárna, stojící mimo původní říční koryto, se dělí na dvě budovy – strojovnu a manipulační budovu, kde byly umístěny rozvaděče, transformátor a další potřebná provozní zařízení.^[4] Budovy mají Engelův charakteristický rukopis s výraznou tektonikou a dekorem. Budova vodní elektrárny byla – vzhledem k výskytu tekoucích písků ve stavební jámě – zakládána na betonových pilířích až 8 m vysokých.^[9] Na střeše manipulační budovy je vysoká osmiboká polygonální věž, která je míněna jako protiváha věže poděbradského zámku. Ve vodní elektrárně jsou stále v provozu celkem čtyři Francisovy turbíny s hltností 15 m³/s a celkovým výkonem 1 MW při spádu 2,7 m.^[10], dodané společností Josefa Prokopa synové Pardubice a uvedené do provozu roku 1923, stejně jako původní generátory, vyrobené společností Fr. Křižík Praha.^[11][12]

Zdymadlo

Jez byl zakládán na slínovcovém poloskalním podloží. Základem zdymadla se staly čtyři železobetonové jezové pilíře široké 3,4 m a dlouhé 16,25 m. Pilíře jsou pod vodou obloženy žulou, nad vodou vrstvou z mramorové drti. Uvnitř mají tři horizontální plošiny, spojené schody, pro přístup ke konstrukčním a provozním částem.^[4] V pilířích byly umístěny strojovny ovládající stavidla jezu. Spojuje je železobetonová jezová lávka o šířce 2,73 m (dnes přístupná veřejnosti).^[3] Jez má dvě hlavní pole o světlosti 22 m a výšce stupně 1,74 m, hrazené horizontálními příhradovými nosníky Stoneova typu. Třetí pole u elektrárny o rozpětí 8 m je štěrková propust, hrazená ocelovým trojbokým stavidlem, a jalová propust. V jezu je zabudován i rybí komůrkový přechod. Stavidla zavěšená na Gallových řetězech pojíždějí v pilířových drážkách po válečkových podvozcích.^[4] Váha hradících konstrukcí je 151 tun a zdvihacích mechanismů 57 tun.^[10]

Plavební komora

Plavební komora o rozměrech 85×12×3,5 metru je od jezu oddělena ostrovem širokým až 40 metrů. Stojí v místě původního koryta řeky. Nad komorou mohli pěší původně projít po ocelovém sklápěcím mostě, který byl veřejnou komunikací. Most však byl v 70. letech odstraněn a až do let devadesátých byl celý areál pro veřejnost uzavřen.^[4]

Lávka pro pěší (od roku 2002)

Lávka má kruhovou rampu na levém břehu, 13 polí a délku 122 metrů. Hlavní pole přes plavební kanál o rozpětí 31 m je částečně předepjaté. Lávku podpírá ocelové vzpěradlo.^[13] Lávka slouží nejen lázeňským hostům a obyvatelům města při cestě k městským jezerům, ale spojuje též cyklotrasu č. 0019 (Poděbrady – Nymburk) s cyklotrasou č. 24 (Vysoká nad Labem – Mělník).^[14] Lávka získala ocenění Titul vynikající betonová konstrukce v kategorii Tunely a ostatní inženýrské stavby^[15]a Mostní dílo roku 2002 v kategorii I.^[16]

Reference

Literatura

• kolektiv autorů. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III., P-S. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-045-4. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech na Wikimedia Commons
• Zdymadlo Poděbrady na stránkách Povodí Labe