Ajutthajské království

; vlajka	; znak
Geografie	; Ajutthajské království a sféry jeho vlivu v roce 1605
	; Ajutthajské království a sféry jeho vlivu v roce 1605
Hlavní město	Ajutthaja (1350–1463, 1488–1666, 1688–1767); Phitsanulok (1463–1488); Lopburi (1666–1688)
	Obyvatelstvo
Jazyky	siamština (úřední), suchothajština (běžný), mon (běžný), khmerština (Khmerové), malajština (Malajci, diplomatický), perština (diplomatický), portugalština (diplomatický), čínské (Číňané), pálijština (náboženský)
Náboženství	théravádový buddhismus (majorita), hinduistické, římskokatolické, islámské
	Státní útvar
Státní zřízení	konfederace městských států (1351–15. století); mandalová monarchie (15. století–1600); absolutní monarchie (1600–1767);
Mateřská; země	Barmská říše (vazalství 1569–1584)
Měna	photduang
Zánik	1767 – po porážce ve válce s Barmou
	Státní útvary a území
	království Lavo
	Suchothajské království
	království Nakhon Si Thammarat
	Taunnguská dynastie
	království Thonburi
	království Nakhon Si Thammarat
	Taunnguská dynastie
	dynastie Konbaung

Ajutthajské království (thajsky อาณาจักรอยุธยา, přepis RTGS: Anachak Ayutthaya; [ʔaːnaːtɕ͡àk ʔajúttʰajaː]IPA) bylo siamské, resp. thajské království existující v letech 1351–1767. Obecně bylo známé jako Siam, ale obyvatelé svému království říkali Krung Tai (království Thajců).

Ještě ve 14. století si podřídila severněji ležící také thajské království Suchothaj a roku 1438 ho připojila ke svému území. Vazaly Ajutthaje byly i městské státy Malajského poloostrova, laoský Lan Xiang, severothajská Lanna, Khmérské království a šanské státy.^[1]

Ajutthaja byla přátelská k zahraničním obchodníkům, čínským, vietnamským, indickým, japonským i perským a později portugalským, španělským, nizozemským a francouzským. V 16. století byla stejnojmenná metropole země evropskými obchodníky popisována jako jedno z největších měst Východu.

V 70. letech 16. století byla závislá na Barmě, v 80. letech se z podřízeného postavení vymanila a obnovila svou moc. ve 30. letech 18. století vypukla v zemi občanská válka a od roku 1759 začaly barmské útoky, roku 1768 Barmánci dobyli hlavní město a Ajutthaja se rozpadla. V boji s Barmánci obnovil stát s metropolí v Thonburi správce jedné z ajutthajských provincií Taksin.

Geografie

mapy Jihovýchodní Asie:
kolem roku 1400:
     Ajutthaja
     Suchothaj
     Lan Na
     Lan Xang
     Dai Viet
     Čampa
     Khmérská říše
     Hanthawaddy
     Ava
     malajské státy
kolem roku 1540, ajutthajské království (fialově) a jeho sousedé
kolem roku 1750, ajutthajské království (fialově) na sklonku své existence

Historie

Buddha v bývalém hlavním městě Ajutthaja, které bylo roku 1767 zničeno nájezdníky z Barmy

Ajutthajské království, existující 400 let, patřilo k nejvlivnějším státům v oblasti. Za datum jeho vzniku bývá uváděn rok 1351, kdy bylo založeno hlavní město Ajutthaja (poté, co centrum Lopburi zdevastovala epidemie neštovic). Zakladatelem města i prvním králem byl U Thong. Již roku 1378 ovládl Suchothajské království, a tak i celý region. V roce 1431 si Ajutthajský stát podrobil kdysi mocný Angkor. Král Naresuan roku 1516 navázal kontakt s Portugalci a učinil z hlavního města epicentrum obchodu, mnohé evropské národy (a ovšem i Číňané, Peršané či Indové) měly v Ajutthajae svou celou čtvrť, z níž zprostředkovávaly obchod s jihovýchodní Asií. Tito cizinci království nazývali obvykle Siam, ačkoli jeho obyvatelé užívali pojmu Krung Tai. V druhé půlce 17. století za vlády krále Naraie bylo vyhlášeno jako druhé hlavní město Lopburi^[2]. Moc království byla trnem v oku zejména Barmě a její ambiciózní taunnguské dynastii a následné dynastii Konbaung. Velké barmské nájezdy proběhly v letech 1547–1549 (první barmsko-siamská válka) a 1759–1760 (druhá barmsko-siamská válka). Osudovým se stal rok 1767, kdy Barmánci centrum říše, tehdy již milionovou metropoli, dobyli a zcela vyvrátili. Asi 30 000 lidí bylo odvlečeno do zajetí, včetně královské rodiny. Za půl roku sice generál Taksin zorganizoval proti Barmáncům úspěšnou vzpouru a nechal se korunovat králem, ovšem hlavní město bylo natolik zdevastované, že své sídlo přesunul do Thonburi (dnes součást Bangkoku). Proto je rok 1767 považován za datum konce Ajutthajského království.

Galerie

interiér buddhistického chrámu Wat Phanan Choeng
tři pagody Wat Phra Si Sanphet z ajutthajského období, dnešní Thajsko
ruiny staré Ajutthaje po Barmské invazi
socha sedícího Buddhy v Ajutthaji
socha sedícího Buddhy v Ajutthaji
hlava Buddhy zarostlá kořeny stromů, Wat Mahathat, Historický park Ajutthaja

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ayutthaya Kingdom na anglické Wikipedii.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Literatura

HIGHAM, Charles. The Archaeology of Mainland Southeast Asia. Cambridge, England: Cambridge University Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0521275253.
From Isfahan to Ayutthaya: Contacts between Iran and Siam in the 17th Century. Singapore: Pustaka Nasional, 2005. ISBN 9971774917.
RUANGSILP, Bhawan. Dutch East India Company merchants at the court of Ayutthaya: Dutch Perceptions of the Thai Kingdom c. 1604-1765. Leiden, Netherlands: Koninklijke Brill NV, 2007. ISBN 0300084757.
SYAMANANDA, Rong. A History of Thailand. [s.l.]: Chulalongkorn University, 1990. ISBN 9740764134.
WOOD, W.A.R. A History of Siam. London: Fisher Unwin Ltd, 1924. Dostupné online.
WYATT, David K. Thailand: A Short History. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0300084757.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ajutthajské království na Wikimedia Commons
(anglicky) History of Aythhaya

[1]

[2]

Search