Albert Eperjesy
Albert svobodný pán Eperjesy (německy Albert Freiherr Eperjesy von Szásváros und Tóti, maďarsky Eperjessy Béla báró) (1. listopadu 1848 Sibiu – 8. srpna 1916 Berlín) byl rakousko-uherský diplomat. V diplomacii působil od roku 1872, později byl vyslancem v Persii (1895–1901), Portugalsku (1902–1905) a Švédsku (1905–1909). Proslul mimo jiné jako znalec a sběratel orientálního umění. Při odchodu do penze byl povýšen na barona (1909).
| Albert baron Eperjesy | |
|---|---|
 Erb rodu Eperjesyů | |
| Rakousko-uherský vyslanec ve Švédsku | |
| Ve funkci: 10. září 1905 – 21. března 1909 | |
| Předchůdce | Otto hrabě Brandis |
| Nástupce | Konstantin Dumba |
| Rakousko-uherský vyslanec v Portugalsku | |
| Ve funkci: 28. dubna 1902 – 10. září 1905 | |
| Předchůdce | Otto hrabě Brandis |
| Nástupce | Gilbert hrabě Hohenwart |
| Rakousko-uherský vyslanec v Persii | |
| Ve funkci: 10. září 1895 – 14. března 1901 | |
| Předchůdce | Franz Schiessl von Perstorff |
| Nástupce | Arnold baron Hammerstein |
| Narození | 1. listopadu 1848 Sibiu |
| Úmrtí | 8. srpna 1916 (ve věku 67 let) Berlín |
| Titul | svobodný pán 1909 |
| Děti | Árpád Eperjesy (1882–1972) |
| Profese | diplomat |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
Pocházel ze staré šlechtické rodiny ze Sedmihradska,[1] narodil se jako jediný syn Lászla Eperjesyho (1810–1864) a jeho manželky Karolíny Czekeliusové z Rosenfeldu (1816–1869).[2] Albert patřil ke generaci uherské šlechty, která po rakousko-uherském vyrovnání získala početnější zastoupení v diplomacii Rakouska-Uherska. Vystudoval Orientální akademii ve Vídni, kde si osvojil základy arabštiny, perštiny a turečtiny. Do diplomatických služeb vstoupil v roce 1872, kariéru zahájil v Istanbulu (1872–1878), jako vyslanecký tajemník se v roce 1878 zúčastnil Berlínského kongresu. V Berlíně pak pobýval do roku 1882, mezitím byl jmenován c. k. komořím.[3] Poté působil jako vyslanecký tajemník v Římě (1882–1887),[4] po krátkém pobytu ve Vídni byl pak přeložen do Bruselu (1890–1894), kde zastával pozici legačního rady II. kategorie.[5]
V letech 1895–1901 byl rakousko-uherským vyslancem v Teheránu,[6][7][8] kde proslul jako znalec perského umění a Persii také důkladně procestoval. Díky svým finančním možnostem vybudoval rozsáhlé sbírky orientálního umění, které později z větší části věnoval muzeím v Budapešti. V letech 1902–1905 byl vyslancem v Lisabonu[9] a nakonec v letech 1905–1909 ve Stockholmu.[10] V roce 1906 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence[11] a při odchodu do penze získal titul barona (1909).[12]
Jeho sídlem byl starobylý hrad Wehrburg v jižním Tyrolsku, který koupil v roce 1898 a nechal jej nákladně přestavět.[13] Po odchodu do penze se zde trvale usadil. Po vstupu Itálie do první světové války na straně Trojdohody nebylo v tomto regionu bezpečno, Eperjesy proto s rodinou odešel k příbuzným své manželky do Berlína, kde nedlouho poté zemřel.
Během své diplomatické služby obdržel řadu ocenění. Byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy, držitelem velkokříže Řádu italské koruny, v Itálii získal také Řád sv. Mořice a Lazara. Dále byl nositelem portugalského Řádu neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa, tureckého Řádu Medžidie, perského Řádu slunce a lva, pruského Řádu červené orlice III. třídy, komandérem belgického Leopoldova řádu a španělského Řádu Karla III.[14][15]
Během pobytu v Berlíně se v roce 1880 oženil s hraběnkou Irmgard de Oriola (1856–1938), pruskou šlechtičnou portugalského původu. Irmgard byla dcerou pruského generálporučíka Eduarda Orioly (1809–1863), Albert tímto sňatkem získal vlivné vazby na berlínský dvůr a také finanční prostředky na budování svých uměleckých sbírek. Z manželství se narodily dvě děti, syn Arpád (1882–1972), který působil ve státních službách.[16]
Odkazy
Reference
Literatura
- SZÁNTÓ, Iván: West-östlich diplomacy and connoisseurship in the late Habsburg Empire: Baron Albert Eperjesy and his dispersed collection of Persian art dostupné online