Franz Schiessl von Perstorff
Franz svobodný pán Schiessl von Perstorff (19. března 1844 Vídeň – 10. března 1932 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat a dvořan. Od roku 1870 působil ve službách ministerstva zahraničí a v nižších funkcích pobýval v několika evropských zemích, nakonec byl rakousko-uherským vyslancem v Persii (1894–1895) a v Srbsku (1895–1899).[1] Od roku 1899 zastával řadu let vlivnou funkci ředitele kabinetní kanceláře císaře Františka Josefa. V roce 1909 získal titul barona a při odchodu do penze v roce 1917 byl jmenován členem Panské sněmovny.
| Franz baron Schiessl von Perstorff | |
|---|---|
| Ředitel kabinetní kanceláře Františka Josefa | |
| Ve funkci: 21. prosince 1899 – 7. února 1917 | |
| Předchůdce | Adolf baron von Braun |
| Nástupce | Arthur hrabě von Polzer-Hoditz |
| Rakousko-uherský vyslanec v Srbsku | |
| Ve funkci: 10. září 1895 – 18. prosince 1899 | |
| Předchůdce | Gustav baron von Thoemmel |
| Nástupce | Karl baron Heidler |
| Rakousko-uherský vyslanec v Persii | |
| Ve funkci: 6. ledna 1894 – 10. září 1895 | |
| Předchůdce | Sigmund von Rosty |
| Nástupce | Albert Eperjesy |
| Narození | 19. března 1844 Vídeň |
| Úmrtí | 10. března 1932 (ve věku 87 let) Vídeň |
| Titul | baron (1909) |
| Alma mater | Vídeňská univerzita (1862–1866) |
| Profese | diplomat a politik |
| Ocenění | Řád železné koruny 3. třídy (1876) velkokříž Císařského řádu Leopoldova velkokříž Řádu Františka Josefa |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
Pocházel z rodiny hostinského Franze Schiessla (†1845), po absolvování gymnázia vystudoval práva na univerzitě ve Vídni (1862–1866) a v roce 1869 nastoupil jako konceptní praktikant na ministerstvo zahraničí. Diplomatickou službu zahájil v roce 1870 jako neplacený attaché v Petrohradě, poté byl vyslaneckým sekretářem v Teheránu (1872), znovu v Petrohradu (1874) a v Athénách (1877). Od roku 1878 působil v Istanbulu, kde byl povýšen na vyslaneckého tajemníka. Ve stejné funkci poté působil v Bělehradě a pak se vrátil do Istanbulu, kde byl velvyslaneckým radou, respektive legačním radou I. kategorie (1887–1891).[2] Tento post zastával pak v Berlíně (1891–1894), kde na podzim 1892 v době střídání velvyslanců Széchényiho a Szögyényho dočasně vedl diplomatické zastoupení.[3] V letech 1894–1895 byl rakousko-uherským vyslancem v Teheránu a v letech 1895–1899 v Bělehradě.[4][5] Zde svými schopnostmi zaujal císaře Františka Josefa a po ukončení diplomatické mise byl povolán do Vídně.
Po návratu ze Srbska byl koncem roku 1899 jmenován ředitelem kabinetní kanceláře (Kabinettskanzlei, respektive Kabinetts-Kanzlei Seiner kaiserliche und königliche Apostolischer Majestät) císaře Františka Josefa, zároveň byl od roku 1904 kancléřem Řádu zlatého rouna.[6] Císařská kabinetní kancelář patřila ve státním aparátu monarchie k poměrně vlivným institucím, zprostředkovávala styk ministrů s panovníkem, vyřizovala jeho rozsáhlou osobní korespondenci a do její agendy spadaly také žádosti nejrůznějšího charakteru, mimo jiné o povýšení do šlechtického stavu.[7] Jako ředitel kabinetní kanceláře se Schiessl dostal do několika sporů s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem, ve funkci nicméně setrval až do nástupu Karla I. V roce 1917 byl penzionován a při té příležitosti byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.[8] Po zániku monarchie žil zcela v soukromí. Zemřel ve Vídni a je pohřben na hřbitově ve vídeňské čtvrti Heiligenstadt.[9]
Tituly a ocenění
V roce 1876 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř (v té době byl již nositelem Řádu železné koruny III. třídy a jeho stanovy umožňovaly požádat o povýšení do šlechtického stavu). O rok později obdržel predikát von Perstorff a v roce 1909 získal titul svobodného pána (povýšen byl v prosinci 1909, diplom byl vystaven až k datu 3. ledna 1910).[10] Protože neměl potomstvo, vyžádal si povolení převést nároky na baronský titul pro své synovce Ferdinanda a Františka, kteří pak užívali jméno Schramm-Schiessl.[11][12][13] V roce 1900 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[14] Vzhledem k diplomatické službě a pozdějšímu dlouholetému působení v bezprostřední blízkosti císaře obdržel řadu vyznamenání od zahraničních panovníků.[15]
Řády a vyznamenání
velkokříž Leopoldova řádu (Rakousko-Uhersko)
velkokříž Řádu Františka Josefa (Rakousko-Uhersko)
Řád železné koruny I. třídy (Rakousko-Uhersko)
Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)
velkokříž Viktoriina řádu (Spojené království)
Řád červené orlice I. třídy (Prusko)
Řád koruny I. třídy (Prusko)
Královský hohenzollernský domácí řád (Prusko)
Řád Medžidie I. třídy (Turecko)
Řád Osmanie (Turecko)
Řád lva a slunce I. třídy s brilianty (Persie)
velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
rytíř Řádu Karla III. (Španělsko)
Řád polární hvězdy (Švédsko)
Řád Leopolda (Belgie)
Řád Takova (Srbsko)
Řád bílého orla (Srbsko)
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
Řád Albrechtův se zlatou hvězdou (Sasko)
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
.svg){kind=small}
_-_Knight_BAR.png){kind=small}
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
Odkazy
Reference
Literatura
- REINÖHL, Fritz: Geschichte der k.u.k. Kabinettskanzlei; Vídeň, 1963; 427 s. (životopis Franze Schiessla s. 356–359 ) dostupné online
