Anna Vyhnisová

vězeň nacismu, nar. 1912-04-18

Anna Vyhnisová, rozená Kristová (18. dubna 1912 Kaznějov24. října 1942 zastřelena v koncentračním táboře Mauthausen)[1] byla za protektorátu příslušnicí domácího sokolského odboje. Spolu se svým manželem, sokolským odbojářem a řídícím učitelem Vladimírem Vyhnisem patřila do širšího okruhu podporovatelů parašutistů výsadku Anthropoid.

Anna Vyhnisová
Rodné jménoKristová
Narození18. dubna 1912
Kaznějov, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 30 let)
koncentrační tábor Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena zastřelením ranou do týla
Národnostčeská
Občanstvíčeskoslovenské
Vzděláníobchodní akademie
ChoťVladimír Vyhnis
DětiAlena Vyhnisová (provdaná Staňková; * 1939)
Příbuzní
  • tchán: Oldřich Vyhnis (*1886);
  • tchyně: Franziska Vyhnisová (rozená Neincová)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Annin manžel Vladimír Vyhnis
Annin tchán Oldřich Vyhnis

Život

Anna Kristová se narodila 18. dubna 1912 v Kaznějově. Vystudovala obchodní akademii.[2] Jejím manželem se stal Vladimír Vyhnis, řídící učitel v Drachkově u Benešova, který pocházel rovněž z Kaznějova.[3]

Dne 25. září 1939 se manželům Anně a Vladimíru Vyhnisovým narodila v Plzni dcera Alena.[2][4] V té době žila rodina v Kaznějově.[4] Manželé Vyhnisovi byli členy sokolské organizace.[2] Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava (po 15. březnu 1939) se oba manželé zapojili do ilegální struktury domácí sokolské odbojové organizace[5] operující na Benešovsku (v oblasti Sedlčanska).[6][3]

Tchán Anny (otec Vladimíra) – Oldřich Vyhnis – byl za první světové války příslušníkem československých legií na Rusi. Byl vyučeným sklářem a elektrikářem a jako důstojník ve výslužbě (v hodnosti majora v. v.) se po nastolení protektorátu zapojil do spolupráce s vojenskou ilegální odbojovou organizací Obrana národa, kde pomáhal s převáděním osob přes protektorátní hranice. Byl zatčen gestapem v listopadu 1940 a až do konce druhé světové války byl vězněn v nacistických káznicích a lágrech. Dožil se osvobození i když s podlomeným zdravím.[2][p. 1]

Odboj

Důležitým členem sokolské odbojové skupiny Jindra byl MUDr. Břetislav Lyčka z pražského Karlína. Dr. Lyčka patřil mezi podporovatele parašutistů výsadku Anthropoid. Organizoval ilegální schůzky s parašutisty a obstarával pro potřeby odboje falešné doklady. Léčil zraněné československé vojáky po atentátu na Heydricha (konkrétně Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše). Necelý měsíc po Čurdově zradě (16. června 1942) začalo gestapo v Praze hromadně zatýkat odbojáře v Karlíně a ve Vysočanech.[8] Dr. Lyčka byl varován, že se již gestapo dostalo na jeho stopu a od 16. července 1942 se ukrýval mimo Prahu v domku v Ouběnicích u truhláře Ludvíka Vaňka (* 1909 v Ouběnicích) a jeho manželky Josefy Vaňkové. A byli to manželé Vyhnisovi, kteří se zapojili aktivně do pomoci při Lyčkově útěku.[5][6][2] Mezi další spolupracovníky manželů Vyhnisových patřili četnický strážmistr Jan Heš (* 21. listopadu 1889) a jeho manželka Kateřina Hešová; František Karabel (* 31. července 1905) a Jarmila Karabelová (rozená Machačková, * 3. ledna 1907); František Kotrba a Marie Kotrbová.[6]

Zatčení, věznění, ...

Vladimír Vyhnis byl zatčen 30. července 1942 na nádraží v Bystřici u Benešova,[2] jeho manželka Anna Vyhnisová (v době zatčení již gravidní) pak 11. srpna 1942 v Kaznějově.[3] Anna stačila ještě před svým zatčením svoji sotva tříletou dceru Alenku[6] předat Vladimírově sestře Marii, ale později ji gestapo Marii odebralo a Alenka byla umístěna do speciální věznice gestapa (dětského domova s tvrdým režimem) v Praze na zámečku na Jenerálce.

Anna Vyhnisová byla v Praze dne 29. září 1942 odsouzena v nepřítomnosti stanným soudem k trestu smrti. Stejný rozsudek měl soud i pro jejího manžela Vladimíra.[9] Anna byla v Terezíně zařazena dne 22. října 1942 do transportu směřujícího do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla registrována dne 23. října 1942.[10] Do Mauthasenu doputolal stejným transportem i její manžel Vladimír.[11][12][13]

V koncentračním táboře Mauthausen byli oba dva zavražděni střelou do týla v sobotu 24. října 1942 ve skupině 262 československých vlastenců, kteří byli ten den (v čase od 8.30 do 17.42 hodin) zbaveni života stejným způsobem. Exekuce se konala v odstřelovacím koutě (německy: Genickschussecke) přikrytém černou látkou a maskovaném jako „osobní výškoměr“, který se nacházel v mauthusenském bunkru.

Prezident Edvard Beneš udělil v roce 1946 Vladimíru Vyhnisovi in memoriam československý válečný kříž.[14]

Dcera Alena

Tříletá Alenka byla vězněna ve speciální věznici gestapa (dětský domov s tvrdým režimem) v Praze na zámečku na Jenerálce.[2] Spolu s dalšími dětmi odbojářů a podporovatelů parašutistů prošla obě internačním táborem ve Svatobořicích[2] a pracovním táborem v Plané nad Lužnicí, kde se v květnu 1945 dočkala konce druhé světové války.[p. 2]

Alena Vyhnisová po druhé světové válce bydlela u své tety (otcovy sestry) a dědečka. Teta si ji osvojila.[14] Z Kaznějova do Prahy se přestěhovala poté, co vystudovala střední školu s maturitou a v roce 1956 zahájila studium na obchodní fakultě na vysoké škole ekonomické v Praze.[2][4][16] Ještě během studií (v posledním ročníku) vstoupila (společně se svým budoucím manželem) do KSČ[16] a po absolvování studia se vdala a přijala příjmení svého manžela (Staňková).[14] V roce 1961 začala pracovat ve Zbožíznaleckém ústavu obchodu v pražské Revoluční ulici.[2][16][14] Dcera Jana se manželům Staňkovým narodila v roce 1965 a syn se narodil v roce 1967.[16][14] Rodina žila v Praze.[2] Pro nesouhlas s invazí spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 byli oba při stranických čistkách v roce 1969 vyloučeni z KSČ a přišli o zaměstnání.[2][16][14] Pak pracovala v oboru marketing a výzkum trhu a vyhotovovala různé analýzy pro veřejnou správu.[4] V roce 1970 organizovala výběrová řízení a zastávala funkci podnikové ekonomky.[4] V 80. letech 20. století působila v podniku Vetas.[14] Po sametové revoluci vyhrála konkurz na místo ekonomky v Ústavu organické chemie a biochemie.[4] Později byla zaměstnána na Ministerstvu financí,[14] kde měla na starost školství, kulturu a občanská sdružení.[4] V parlamentních výborech projednávala některé kapitoly státního rozpočtu.[4][16] Manžel pracoval před sametovou revolucí, v roce 1989 i po ní ve firmě Ferona.[16]

Připomínky

  • Její jméno (Vyhnišová Anna roz. Kristová *18.4.1912) i jméno jejího manžela (Vyhniš Vladimír *15.4.1911) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[17][18][19]
  • Manžele Vyhnisovi připomíná pamětní deska umístěná na vnější fasádě domu na adrese Drachkov 68, 257 51 Bystřice – Drachkov, Středočeský kraj. Na pamětní desce je nápis: ZDE PŮSOBIL V LÉTECH 1937–1942 / ŘÍD. UČ. VLADIMÍR VYHNIS / NAR. 15.IV.1911, / KTERÝ BYL SE SVOU CHOTÍ ANNOU / ROZ. KRISTOVOU, NAR. 18.IV.1912, / POPRAVEN DNE 24.X.1942 V MAUTHAUSENU / JAKO OBĚŤ NĚMECKÉHO NÁSILÍ.[20]
  • Manžele Vyhnisovi připomínají i jejich jména uvedená na památníku obětem světových válek v Bystřici–Drachkově v okrese benešév u silnice III/00331. Památník je vyroben ze světlého pískovce a má tvar nepravidelného čtyřstěnu. V horních dvou třetinách výšky je monument tvořen dvojicí mužů. Jeden z nich sedí, druhý stojí a na zádech nese kříž. Desky s vyrytými jmény osob, nápis ZA VLAST A NÁROD a letopočty 1914, 1918 se nacházejí na podstavci pod oběma mužskými skulpturami. V nejspodnější části podstavce je umístěna deska s letopočtem 1938–1945 a jsou tu uvedena jména osob umučených nacisty. Tady je uvedeno: Vladimír Vyhnis / Anna Vyhnisová.[21][22][23][24] V dolní části památníku je nápis: 1938–1945 / OBĚTEM UMUČENÝCH / NACISTY / VLADIMÍR / VYHNIS / ANNA / VYHNISOVÁ / FRANTIŠEK / HŮRKA.[25]
  • Manžele Vyhnisovi také připomíná pomník věnovaný obětem 1. a 2. světové války, který je umístěn v ulici Ke Škále, přibližně ve středu obce Kaznějov. Pomník pochází ze 20. století, je vysoký 1,8 metru a jeho tvůrcem je Otokar Walter mladší. Památník připomíná 32 obětí z první světové války a 14 obětí druhé světové války. Vladislav Vyhnis a Anna Vyhnisová jsou jmenováni v následujícím textu: KVĚTEN 1945 / KAZNĚJOV SVÝM OBČANŮM / OBĚTEM I. A II. ODBOJE / 1914–1918 / ....... / 1939–1945 / ......... VYHNIS VLADISLAV, VYHNISOVÁ ANNA[26][27]

Galerie

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Související články

Externí odkazy