Artio

Artio je galská či galo-římská bohyně spojované s medvědy, která byla ctěna v dnešním Švýcarsku a jižním Německu. Její jméno je vykládáno ve spojitosti s galským ators „medvěd“. Jejím nejvýznamnějším dokladem je votivní sousoší z 2. století či 3. století n. l. nalezené roku 1832 v Muri u Bernu.^{[pozn. 1]} To jí zobrazuje jako sedící ženu s klínem plným ovoce a s košíkem s dalšími plody, které nabízí medvědovi. Soška je opatřena nápisem DEAE ARTIONI/LICINIA SABINILLA „bohyni Artioně od Licinie Sabinilly“. Zpodobnění Artio nejspíše kopíruje vyobrazení Matres či Démétér, podle Carlo Ginzburga měla ve starších dobách sama medvědí podobu.^[1][2][3] Kromě toho se objevuje její jméno na nápisech z Daunu (CIL 13, 4203), Weilerbachu (CIL 13, 4113), Heddernheimu (CIL 13, 7375 [4, p 125]) a Stockstadtu (CIL 13, 11789).^[4]

Příbuznou bohyní může být Andarta objevující se na nápisech z francouzských Alp a přilehlých oblastí Švýcarska, včetně Bernu. Její jméno snad znamená „mocný medvěd“. Společně s Arduinou, loveckou bohyní z Arden, byly v době římské nadvlády tyto dvě bohyně nejspíše ztotožněny s Artemidou-Dianou, taktéž spojovanou s medvědy. Indolog Michael Witzel ji spojuje se starobylým medvědím kultem rozšířeným kdysi v severní Eurasii, stejně jako řeckou Artemidu.^[5] Na různých nápisech se objevuje také pravděpodobný mužský protějšek Artio zvaný Artaios nebo Artaius. Je spojovaný s „galským Merkurem“ Lugem. Určitou spojitost může mít s Artušem, který taktéž nese medvědí jméno. Taktéž legenda o svaté Richardě, která postavila opatství Andlau na místě kde se setkala s medvědem, může nést prvky mýtů o Artio. Keltská svatyně nalezená pod základy kostela svatého Petra a Pavla v Andlau mohla být chrámem právě této bohyně. Další příbuznou postavou mohou být některé „noční bohyně“ ženských shromáždění jako Richella, která podle výpovědi dvou stařen z Val di Fasso hladila chlupatýma rukama své následovnice po tváři.^[1][2][3]