Fabio Grosso

Fotbalové začátky

Ve věku 18 let začal hrát za Renato Curi v páté italské lize, kde hrál mezi roky 1995 a 1999, tehdy ještě jako ofenzivní záložník či (levé) křídlo a nikoliv obránce. Poté se přesunul do Calcio Chieti ze čtvrté ligy. Grosso vytáhl Chieti o patro výše, čímž si vysloužil přestup do prvoligové Perugie.

Perugia Calcio

Grosso působil v Perugii od léta 2001. Trenér Serse Cosmi z něj učinil krajního obránce, tato pozice mu zůstala do konce kariéry. Debutoval proti Interu, ale debut se příliš nevyvedl a Grosso musel po červené kartě skousnout prohru svého týmu 1:4. V první části sezony se vypořádával s konkurencí v podobě Maura Milaneseho, ale začátkem ledna 2002 dostal šanci v základní sestavě na hřišti Fiorentiny a svoji šanci využil. Odehrál všechny minuty zápasu a v 76. minutě zvýšil vedení na 3:1.^[1]

První dva roky jeho působení se klub umisťoval na příčkách v klidném středu ligové tabulky, Grosso hrál pravidelně základ. V ročníku 2003/04 odešel během zimního přestupového období do druholigového Palerma a zatímco Perugia bez něho sestoupila, Palermo s jeho pomocí získalo první místo a postup mezi nejlepší.

Palermo

Grosso pomohl nováčkovi k povedenému 6. místu, v sezoně 2004/05 nastoupil do 36 utkání Serie A. V tom říjnovém proti AS Řím se gólově prosadil, za Římany pouze z penalty srovnal Francesco Totti.^[2]V další sezoně sehrál důležitou roli v obsazení páté pozice. Tím si vysloužil místo v nominaci na MS 2006, kde byl důležitou postavou v úspěšné jízdě za zlatem. Po mistrovství odešel do Interu Milán, podepsal kontrakt do roku 2010.^[3]

Inter Milán

Grosso se v Interu během ročníku 2006/07 nikdy naplno neprosadil – plnil spíše roli náhradníka za brazilským krajním obráncem Maxwellem. Přesto i jemu náleželo Scudetto – pohár pro vítěze italské ligy. Po pouhém roce odešel do francouzského Olympique Lyon za částku 7,5 mil. £.

Olympique Lyon

V prvním roce s Lyonem vyhrál ligu a domácí pohár, další sezonu byl ale limitován zraněním.

Juventus

Před ročníkem 2009/10 získal Juventus Grossa za 2 mil. eur. Kontrakt měl platnost do roku 2012.^[4]Nově budované mužstvo, které se snažilo oklepat z přeřazení do 2. ligy po Calciopoli se spoléhalo na výkony zkušeného Grossa. Ten se vedle defenzivních výkonů zmohl ještě na vítězné góly do sítí Udinese a Fiorentiny. Juventus přesto skončil až sedmý.

V další sezoně ztratil místo v základní sestavě a dokonce nebyl ani zapsán na soupisku pro Evropskou ligu. V Serii A se tým ale zase nezmohl na více než jen sedmé místo. Když další sezonu začal Juventus vést jeho bývalý hráč a legenda Antonio Conte, stal se Grosso nepotřebným a v lize se objevil pouze dvakrát. Po sezoně mu skončila smlouva a Grosso se rozhodl ukončit kariéru.^[5]

^[6]

• z Palermo do Inter za 5 500 000 Euro
• z Inter do Lyon za 8 700 000 Euro
• z Lyon do Juventus za 2 000 000 Euro

Za reprezentaci odehrál 48 utkání a vstřelil čtyři branky. První utkání odehrál 30. dubna 2003 proti Švýcarsku (2:1).^[7] Až za nového trenéra Lippiho se začal více objevovat v zápasech. Od března 2005 až do MS 2006 nechyběl v žádném utkání reprezentace. Na turnaji MS 2006 odehrál šest utkání. V semifinále proti Německu vstřelil 119. minutě v prodloužení branku. Ve finále proti Francii vstřelil pokutový kop v páté sérii a rozhodl že Itálie po 24 letech získalo zlato.

I za trenéra Donadoniho hrál a dostal se i na ME 2008, kde odehrál všechna utkání. Zúčastnil se i Konfederačního poháru 2009. Byl i v širší nominaci na MS 2010, jenže místo něj na turnaj odletěl Antonio Candreva. Poslední utkání odehrál 14. listopadu 2009 proti Nizozemí (0:0).^[8]

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 2006	1 zápas ve skupině	12. 6.	Ghana	90	0	2:0[9]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Česko	90	0	2:0[10]
		Osmifinále	26. 6.	Austrálie	90	0	1:0[11]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Ukrajina	90	0	3:0[12]
		Semifinále	4. 7.	Německo	120	1	2:0 v (prodl.)[13]
		Finále	9. 7.	Francie	120	0	1:1 (5:3 na pen.)[14]
	ME 2008	1 zápas ve skupině	9. 6.	Nizozemí	35	0	0:3[15]
		2 zápas ve skupině	13. 6.	Rumunsko	90	0	1:1[16]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Francie	90	0	2:0[17]
		Čtvrtfinále	22. 6.	Španělsko	120	0	0:0 (2:4 na pen.)[18]

Klubové

• 2× vítěz 1. italské fotbalové ligy (2006/07, 2011/12)
• 1× vítěz 1. francouzské fotbalové ligy (2007/08)
• 1× vítěz 2. italské fotbalové ligy (2003/04)
• 1× vítěz francouzského poháru (2007/08)
• 1× vítěz italského superpoháru (2006)
• 1× vítěz francouzského superpoháru (2007)
• 1× vítěz poháru Intertoto (2003)

Reprezentační

• 1× na MS (2006 - zlato)
• 1× na ME (2008)
• 1× na Konfederačním poháru (2009)

Vyznamenání

Zlatý límec za sportovní zásluhy (23. 10. 2006) ^[19]

Řád zásluh o Italskou republiku (12. 12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie ^[20]

V letech 2013 až 2017 vedl různé mládežnické týmy v Juventusu. První trenérské angažmá měl v druholigovém týmu Bari se kterým obsadil konečné 6. místo. Na konci sezony byla ukončena smlouva, protože klub ohlásil bankrot. ^[21] Další jeho angažmá bylo opět ve druhé lize v klubu Verona. Jenže v květnu 2019 byl propuštěn.

Velmi krátké angažmá měl v Brescii.^[22] Vedl ji pouze na tři zápasy (prohry) mezi listopadem a prosincem 2019. Sezonu 2020/21 začal u švýcarského týmu FC Sion. Vedení klubu jej ale propustilo v březnu 2021.

Již 23. března téhož roku převzal od odvolaného Nesty klub Frosinone, v tu chvíli na 12. místě. Nakonec obsadí 10. místo. Sezonu 2021/22 zakončil na 9. místě bez play off.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fabio Grosso na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fabio Grosso na Wikimedia Commons
• Profil hráče na transfermarkt.de (německy)
• Profil trenéra na transfermarkt.de (německy)
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů