Hlavní posloupnost

Hlavní posloupnost Hertzsprungova–Russellova diagramu je křivka, kolem které se nachází většina hvězd. Hvězdy umístěné v tomto pásu se nazývají hvězdy hlavní posloupnosti, nebo trpasličí hvězdy.

Hertzsprungův–Russellův diagram

Tato linie je tak výrazná, protože jak spektrální typ, tak svítivost závisí na hmotnosti hvězdy, dokud spaluje vodík, což se děje po většinu „aktivního“ života hvězdy.

Při bližším pohledu je vidět, že hlavní posloupnost není přesná linie, ale je trošku rozptýlená. Existuje několik důvodů pro tuto neostrost. Hlavním důvodem je nepřesnost pozorování způsobená vzdáleností hvězd.

I při dokonale přesném pozorování by byla hlavní posloupnost rozptýlená, protože hmotnost hvězdy není jediný významný parametr. Chemické složení a stupeň vývoje hvězdy také hvězdu posouvají po hlavní posloupnosti. Dále působí blízké hvězdy, rotace, magnetické pole a další vlivy. Ve skutečnosti existují hvězdy s velmi nízkým obsahem kovů (podtrpaslíci), které leží hned pod hlavní posloupností i přesto, že spalují vodík, čímž označují spodní okraj neostrosti hlavní posloupnosti díky chemickému složení.

Astronomové někdy mluví o hlavní posloupnosti nulté éry (ZAMS). Je to počítačově vymodelovaná čára, na které se nacházejí hvězdy, které začínají vlastní vodíkovou fúzi. Jejich jas a povrchová teplota s věkem rostou. Hvězda obvykle při svém vzniku vstoupí na hlavní posloupnost a opustí ji, když začne zanikat.

Naše Slunce je v hlavní posloupnost už 4,5 miliardy let a další 4,5 miliardy let v ní bude. Jakmile v jádru dojdou zásoby vodíku, zvětší se a stane se z něj červený obr.

Celkovou životnost hvězdy v hlavní posloupnosti lze odhadnout z její relativní hmotnosti (násobek hmotnosti Slunce):

kde M je hmotnost hvězdy a je odhadovaná životnost v hlavní posloupnosti (v letech). U nejmenších hvězd to může být přes bilión let. Nicméně pro největší hvězdy rovnice neodpovídá, neboť ty mají životnost několik miliónů let.

Příklady hvězd hlavní posloupnosti

Tato tabulka ukazuje typické hodnoty pro hvězdy hlavní posloupnosti. Svítivost (L), poloměr (R) a hmotnost (M) jsou vztažené ke Slunci (☉). Skutečné parametry jednotlivých hvězd se mohou lišit o 20-30% od hodnot uvedených v tabulce.[1] Barvy v tabulce udávají přibližnou fotografickou barvu hvězdy.[2]

Tabulka parametrů hvězd hlavní posloupnosti[3]
Spektrální
třída
Poloměr
R/R
Hmotnost
M/M
Svítivost
L/L
Teplota
povrchu
(K)
Příklady[4]
O212100800 00050 000BI 253
O609,8035180 00038 000Theta1 Orionis C
B007,4018020 00030 000Phi1 Orionis
B503,8006,5000,80016 400Pi Andromedae A
A002,5003,2000,08010 800Alpha Coronae Borealis A
A501,7002,1000,02008 620Beta Pictoris
F001,3001,7000,00607 240Gamma Virginis
F501,2001,3000,002,506 540Eta Arietis
G001,05001,10000,001,2605 920Beta Comae Berenices
G201001000,00105 780Slunce[poznámka 1]
G500,93000,93000,000,7905 610Alpha Mensae
K000,85000,78000,000,4005 24070 Ophiuchi A
K500,74000,69000,000,1604 41061 Cygni A[5]
M000,51000,60000,000,07203 800Lacaille 8760
M500,18000,15000,000,002703 120EZ Aquarii A
M800,11000,08000,000,000402 650Van Biesbroeck's star[6]
L100,09000,07000,000,0001702 2002MASS J0523−1403

Poznámky

Reference

Externí odkazy