Karel Kopal (1833)

český šlechtic (*1833)

Karel Kopal (německy Karl von Kopal,[1] 8. prosince 1833 Cheb[2]4. února 1912 Bolzano[3]) byl český šlechtic, příslušník rodu Kopalů, syn Karla von Kopala a Marie Terezie von Spiegel[4] (25. prosince 1797 Kostelní Bříza – 5. září 1846 Kostelní Bříza).[5] Byl bratrem c. k. plukovníka Viktora Kopala, c. k. nadporučíka Roberta Kopala, Viktoríny Brand a Arnoštky Henn. Užíval šlechtický titul baron.

c. k. genmjr. Karel von Kopal
Jiná jménaKarl von Kopal
Narození8. prosince 1833
Rakouské císařství Cheb
Úmrtí4. února 1912 (ve věku 78 let)
Rakousko-Uhersko Bolzano
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán Baron
Ocenění Řád Františka Josefa
Řád železné koruny
Válečná medaile 1873

Vojenská záslužná medaile
Vojenský služební odznak II. třídy
Vojenský služební odznak III. třídy
Jubilejní pamětní medaile

Vojenský jubilejní kříž
ChoťMaria von Kopal (Hippoliti von Paradiso e Montebello)
RodičeKarel Kopal
Marie Terezie von Kopal (von Spiegel)
RodKopalové
PříbuzníViktor Kopal (bratr)
Robert Kopal (bratr)
Viktorína Brand (sestra)
Arnoštka Henn (sestra)
Gottlieb Henn (švagr)
Ludvík Brand (švagr)
Karel Brand (synovec)
Marie Kopalová (švagrová)
Františka Kopalová (neteř)
Viktor Brand-Kopal
Bohumil Brand-Kopal
Josef Kopal
Wilhelm Kopal
Františka Auerspergová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Dne 17. září 1844 Karel nastoupil na Vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Dne 24. dubna 1846 byl jeho otec Karel Kopal jmenován plukovníkem a velitelem 10. praporu polních myslivců se základnou v Miláně. Začátkem roku 1846 se Karlova matka musela ze zdravotních důvodů vrátit do rodného města, Kostelní Břízy. Spolu s ní cestovali Karlovi sourozenci Viktorína, Arnoštka a Robert. Zde v rodinném sídle na zámku v Kostelní Bříze Marie Terezie v průběhu roku 1846 zemřela. Bratr Viktor zůstal s otcem v Itálii, v září 1848 následoval staršího bratra na vojenskou akademii.[6]

Povýšení do šlechtického stavu

Dne 27. listopadu 1848 byl Karlův otec za rozhodující podíl na vítězství u Vicenzy[7] jmenován in memoriam rytířem Řádu Marie Terezie. Na základě císařského diplomu z 11. ledna 1852 byl Karel spolu s dalšími členy rodiny povýšen do stavu svobodných pánů (baronů).[8]

Vojenská kariéra

Z vojenské akademie byl vyřazen v roce 1851, nejprve byl přiřazen jako poručík k 19. pěšímu pluku knížete Karla II. ze Schwarzenbergu. Dne 1. června 1859 byl povýšen na setníka 2. třídy, poté byl 30. března 1861 povýšen na setníka 1. třídy. Podílel se na kampaních v Itálii v roce 1859 a v bojích proti Prusku v roce 1866, v roce 1864 byl zmíněn jako kapitán 20. praporu polních myslivců.[6] Dne 1. listopadu 1872 byl povýšen na majora, poté byl 1. listopadu 1877 povýšen na podplukovníka. Dne 13. srpna 1882 byl povolán, aby sloužil u arcivévody Jindřicha, 31. října téhož roku byl povýšen na plukovníka. Dne 26. října 1891 se stal generálmajorem ad honores.[3] Po smrti Jindřicha Habsbursko-Lotrinského v listopadu roku 1891 odešel na vlastní žádost do výslužby.[9][10]

Rodina

Karel se 18. září 1876 oženil s Marií svobodnou paní Hippoliti von Paradiso e Montebello[11] (* 13. ledna 1845 – 1926),[12][13] měli spolu dceru Františku (* 24. srpna 1881 Hradec Králové).[14] Žil v Bolzanu, kde v roce 1912 zemřel.[9]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

Literatura

Související články