Radim Uzel

Narodil se roku 1940 v Ostravě jako pohrobek; pocházel z rodiny docenta analytické chemie na Karlově univerzitě a magistry farmacie.^[4] Po maturitě v roce 1957 na gymnáziu v Orlové nastoupil na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, absolvoval v roce 1963. Později pracoval na gynekologicko-porodnickém oddělení OÚNZ v Ústí nad Orlicí; v roce 1967, po atestaci z ženského lékařství, byl přijat na II. ženskou kliniku v Brně jako vědecký pracovník přednosty prof. Uhra, léta 1969 začal pracovat jako lázeňský lékař ve Františkových Lázních; roku 1973 dokončil druhou, nadstavbovou atestaci z ženského lékařství. Studoval v Sexuologickém ústavu v Praze. Stal se krajským ordinářem v Ostravě, kde zůstal až do roku 1989. Od 1966 byl ženatý (manželka Helena zemřela v roce 2021^[5]). Dcera Kateřina (* 1967) vystudovala operní zpěv, ale věnuje se keramice a autorskému šperku.

Po sametové revoluci pracoval v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě a od roku 1993 se stal ředitelem Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu (SPRSV).^[4] Byl členem výboru Sexuologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně, členem zahraničních odborných společností European Association of Contraception (EAC) a International Society of Abortion Doctors (ISAD) (Mezinárodní společnost potratových lékařů). Byl také externím učitelem na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

V březnu 2020 získal medaili Za zásluhy od prezidenta Miloše Zemana.^[6] Zemřel v květnu 2022 v Praze ve věku 82 let, příčinou úmrtí byla rakovina žaludku;^[7] předtím prodělal těžký covid.^[8]

V době komunistické normalizace byl v Ostravě předsedou základní organizace Komunistické strany Československa. Po sametové revoluci stál u zrodu strany Nezávislá erotická iniciativa, za niž byl členem Zastupitelstva hl. m. Prahy.^[9] V senátních volbách 1996 neúspěšně^[10] kandidoval za Stranu zelených v Ostravě; získal 7,87 % hlasů.^[11] V senátních volbách 2000 poměrně těsně neprošel do druhého kola v obvodu Praha 12, kde kandidoval za ČSNS.^[12] Roku 2004 kandidoval do Senátu v Mělníku za stranu Sebeobrana voličů, kdy se dostal do druhého kola; zde však podlehl Jiřímu Nedomovi z ODS.^[13] Léta 2012 kandidoval za SPOZ, v Břeclavi; získal 4,68 % hlasů.^[14]

Mezi lety 1998 a 2001 byl místopředsedou představenstva Pražských služeb.^[15]

V lednu 2012 na autogramiádě knihy Ještě pár odpovědí komunistického ministra vnitra a federálního předsedy vlády z let 1970–1988 Lubomíra Štrougala Uzel pro média uvedl: „Lubomír Štrougal byl nejinteligentějším z českých komunistických státníků a byl jako jeden z mála komunistických představitelů uznáván i ve světě.“^[16] Na to kriticky reagoval advokát politických vězňů z doby normalizace Milan Hulík.^[17]

Někteří odborníci a publicisté ho opakovaně kritizovali za veřejné výroky o sexuálním obtěžování,^[18][19] protože podle nich ze své pozice odborné autority zlehčuje tento problém a ospravedlňuje svými slovy sexistické chování. Za nepřijatelné jeho postoje označili někteří sexuologové,^[20][21] psychologové,^[22] právník a instruktor sebeobrany Pavel Houdek,^[23] expert na genderovou rovnost Tomáš Pavlas,^[24] či socioložka zaměřující se na sexuální výchovu Lucie Jarkovská.^[25] Sexuolog Pavel Turčan se ho zastal, podle něj výroky myslí jako bavič často v nadsázce a lidem je to zřejmé.^[20]

V prosinci 2020 vzbudila mediální kontroverzi série článků Kamila Fily Uzel zahradníkem v časopisu Heroine a následný rozhovor s Radimem Uzlem na DVTV.^[26][27][28] Lucie Jarkovská v reakci na to napsala, že role Radima Uzla se mediálně přeceňuje a že problém sexismu má širší kulturní souvislosti.^[29] Ženskoprávní organizace Beat Sexism, Česká ženská lobby, Gender Studies, Konsent a NESEHNUTÍ podaly na výroky Radima Uzla stížnost k České lékařské komoře pro nedodržování etických standardů lékaře.^[19]

Někteří také vyjádřili pochyby o jeho odborné způsobilosti pro práci soudního znalce (právník Pavel Houdek, sexuoložka a soudní znalkyně Želmíra Herrová).^[30][20]

• Ženské otazníky, Práce 1987
• Mýty a pověry v sexu, Práce 1990
• Sex – odhalené tabu, Grafoprint 1992
• Jak neotěhotnět, Scientia medica 1992
• Umění milovat, Cesty 1993
• Nepraktův atlas sexu, Artemis, 1994 (ilustroval Jiří Winter Neprakta)
• Zákony ženské přitažlivosti (společně s MUDr. Miroslavem Plzákem), Eminent 1995
• 1. český svatební průvodce (společně s MUDr. Leošem Středou a kolektivem), VRE 1995^[31]
• Sex a lidské vztahy humorně i vážně (společně s Petrem Parmou), SPRSV 1997
• Člověk je živočich sexuální (společně s Ladislavem Hessem), Vademecum 1998
• Erótova lampa (společně Karlem Koubkem), Ratio 1999
• Antikoncepční kuchařka, Grada 1999
• Potrat ano – ne (společně s Milenou Pekárkovou, Hanou Primusovou a Milanem Salajkou), Grada 2000
• Sexuální zvěřinec, Ikar 2000
• Sex, církev a politika (společně s Jaroslavem Zvěřinou a Karlem Koubkem), České Budějovice 2001
• Červené uši, později Červenání (společně s Pavlem Malúšem); celkem 5 sešitů, výběr nejzajímavějších dotazů a odpovědí ze stejnojmenného rozhlasového pořadu
• Pornografie aneb provokující nahota, Ikar 2004
• Intímní slasti a strasti, Ikar 2009^[32]
• Antikoncepční otazníky : o antikoncepci převážně vážně (společně s Petrem Kovářem), CAT Ostrava 2010
• Nevěra a co s ní, Petrklíč 2010
• Užitečné pohlaví, Euromedia Group 2012

• Červené uši, později přejmenováno na Červenání s doktorem Radimem Uzlem (1998); za tento program dostal cenu v mezinárodní soutěži vyhlášené Populačním institutem ve Washingtonu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Radim Uzel na Wikimedia Commons
• Osoba Radim Uzel ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Radim Uzel
• Radim Uzel v Česko-Slovenské filmové databázi