Světová výstava 1851

Po roce 1848 se v Royal Society zrodila myšlenka uspořádat ve Velké Británii mezinárodní výstavu, která by zahrnovala různé oblasti tehdejšího života – hospodářství, techniku a také kulturu. Princ Albert jako prezident Royal Society vzal myšlenku za svou a rozhodl se zrealizovat ji za každou cenu. Britská veřejnost se postavila proti tomuto záměru, ale Dolní sněmovna projekt schválila. I přes pokračující a usilovné spory s tehdejším tiskem bylo dosaženo cíle a v Hyde Parku byl vybudován výstavní Křišťálový palác. 1. května 1851 byla výstava zahájena a sešlo se na ní více než 14 000 vystavovatelů, z nichž polovina pocházela ze zahraničí. Návštěvnost byla ohromující a tisk začal výstavu konečně vychvalovat. Tak se princ Albert, poprvé a naposledy ve svém životě, stal ve Velké Británii obdivovanou a lidem oblíbenou osobou. Zisk z výstavy byl použit na vybudování akademie věd, pozdějšího Victoria and Albert Museum a hudební a výtvarné akademie. Všechna příkoří a problémy, které tomuto úspěchu předcházely, se ale odrazily na Albertově stále se zhoršujícím zdravotním stavu. Zhoršily se jeho revmatické potíže, trpěl nadváhou, omezil výlety do přírody a jeho depresivní stavy byly stále hlubší.

Světovou výstavu organizoval výbor v čele s princem Albertem, s pány Henry Colem, Francisem Henrym, Sirem Charlesem Dilkem a dalšími členy Královské společnosti jakožto oslavu moderních průmyslových technologií a designu. Byla také britskou odpovědí na úspěšnou Francouzskou průmyslovou výstavu 1844.

Hlavní výstavní stavbu, přezdívanou Křišťálový palác,^[1] navrhl architekt Joseph Paxton a tvořila ji litinová kostra vyplněná sklem, což bylo v tehdejší době něco mimořádného a stalo se vzorem pro množství dalších staveb.

Výstavu navštívilo šest milionů lidí - což odpovídá jedné třetině celkového počtu obyvatel Británie v té době. Světová výstava měla zisk ve výši 186.000 liber, které byly použity k založení Victoria and Albert Museum a Natural History Museum, které byly postaveny v oblasti přezdívané "Albertopolis", poblíž Imperial Institute. Zbývající peníze byly použity na založení vzdělávacího grantu a stipendia pro průmyslový výzkum, který funguje dones.^[2]

Světová výstava byla vynikající příležitostí pro reportážní fotografy, kteří zvlášť podrobně dokumentovali zejména pavilony a významné hosty.

Exponáty pocházely nejen z celé Velké Británie, ale také z jejích imperiálních kolonií, jako byly Austrálie, Indie a Nový Zéland i z dalších zemí, jako je Dánsko, Francie a Švýcarsko. Celkem bylo 13.000 exponátů jako například tkalcovský stav Josepha Jacquarda, kuchyňské spotřebiče, poprvé byly představeny stereofotografie, dále výrobky z oceli nebo sklízecí stroj, který byl poslán ze Spojených států.^[3] Fotograf a průkopník John Dillwyn Llewelyn ohromil svými „instantními“ fotografiemi, zaznamenávajícími vlny na vodní hladině, lidi v pohybu, mraky a příboj tříštící se o pobřeží, kouř vycházející z lodního komína apod. Několik daguerotypií na výstavě pořídil francouzský baron Jean-Baptiste Louis Gros^[4]

• Alfred Hobbs představil vylepšený zámek.
• Frederick Bakewell představil předchůdce dnešního faxu.
• Americký novinářský fotograf Mathew Brady získal medaili za své daguerrotypie.^[5]
• Fotograf Nicolaas Henneman a jeho firma Henneman & Malone vystavoval širokou škálu fotografií, včetně děl nejen na papíře, ale také na hedvábí a další materiálech.^[6]
• William Chamberlin Jr., vystavoval první hlasovací stroj na světě, které počítají hlasy automaticky.^[7]
• Konal se první pohár v jachtingu.
• Diamant Koh-i-Noor, který patřil v době konání Světové výstavy mezi největší známé drahokamy.
• George Jennings
• Khudabadi Sindhi Swarankar
• Své litografie vystavil švýcarský ilustrátor, rytec a fotograf Antoine Sonrel.^[8][9]
• Richard Beard, fotograf, který v roce 1841 otevřel v Londýně první anglický fotografický ateliér.
• Mezi lety 1847 a 1852 John Adams Whipple a astronom William Cranch Bond, ředitel Harvardské vysokoškolské observatoře, který používal Harvardský teleskop přezdívaný Great Refractor (Velký Refraktor) pořídili snímky Měsíce, které byly významné svými detaily a estetickou hodnotou. V té době to byl největší dalekohled na světě a za jejich snímky Měsíce získali na této Světové výstavě ocenění za technickou dokonalost.

Vstupné do Crystal Palace se lišilo podle data navštívení. Cena za denní vstupenku se pohybovala od 3 guineí, přes jednu libru, pět šilinků, až klesla na jeden šilink.^[10]

Reference

Literatura

• Auerbach, Jeffrey A. The Great Exhibition of 1851: A Nation on Display, Yale University Press, 1999.
• Gibbs-Smith, Charles Harvard The Great Exhibition of 1851, 2nd edition, London: HMSO, 1981.
• Greenhalgh, Paul Ephemeral Vistas: The Expositions Universelles, Great Exhibitions and World's Fairs, 1851–1939, Manchester University Press, 1988
• Leapman, Michael. The World for a Shilling: How the Great Exhibition of 1851 Shaped a Nation, Headline Books, 2001.
• Dickinson's Comprehensive Pictures of the Great Exhibition of 1851, Dickinson Brothers, London, 1854.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Světová výstava 1851 na Wikimedia Commons
• Prince Albert's speech of 1849, announcing "The Exhibition of 1851"
• Oficiální web Mezinárodního úřadu pro výstavnictví (BIE)
• "Memorials of the Great Exhibition" Cartoon Series from Punch
• Royal Engineers Museum Archivováno 30. 7. 2010 na Wayback Machine. Royal Engineers and the Great Exhibition
• "In Our Time"BBC radio programme discussing the Great Exhibition and its impact.
• Charlotte Bronte's account of a visit to the Great Exhibition
• Great Exhibition Collection in the National Art Library
• Watercolours of the Great Exhibition [online]. Victoria and Albert Museum [cit. 2007-11-13]. (Paintings and Drawings). Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-20.