Třída Akizuki (2010)

třída japonských torpédoborců (2010)

Třída Akizuki (jinak též 19DD) je třída víceúčelových raketových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Ve službě nahrazují torpédoborce třídy Hacujuki, které byly dokončeny v průběhu 80. let. Jejich hlavním úkolem je doprovod vrtulníkových nosičů třídy Hjúga a velkých torpédoborců se systémem Aegis tříd KongóAtago. V letech 2012–2014 byly do služby zařazeny čtyři jednotky této třídy.

Třída Akizuki
Fujuzuki (DD-118)
Fujuzuki (DD-118)
Obecné informace
UživatelVlajka Japonské námořní síly sebeobrany
Typtorpédoborec
Lodě4
Osudaktivní (2016)
Předchůdcetřída Takanami
Nástupcetřída Asahi
Technické údaje
Výtlak5000 t (standardní)
6800 t (plný)
Délka150,5 m
Šířka18,3 m
Ponor5,3 m
PohonCOGAG
Rychlost30 uzlů
Posádka200
Výzbroj1× 127mm kanón
8× Typ 90
32× RIM-162 ESSM / VL-ASROC
Phalanx CIWS (2×1)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla2 vrtulníky
RadarFCS-3A
SonarOQQ-22

Stavba

Schéma uspořádání třídy Akizuki. 1 – 127mm kanón, 2 – 32násobné silo VLS, 3 – 20mm systém Phalanx, 4 – radar, 5 – protilodní střely typu 90, 6 – sonar, 7 – lodní šrouby.

Japonská loděnice Mitsubishi Heavy Industries postavila celkem čtyři jednotky této třídy. Kýl prvního z nich, Akizuki, byl založen v červenci 2009Nagasaki, přičemž v 13. října 2010 byl trup lodi spuštěn na vodu.[1] Do aktivní služby vstoupil v roce 2012. Všechny čtyři jednotky byly dokončeny v letech 2012–2014.

Jednotky třídy Akizuki:

JménoZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyStatus
Akizuki (DD-115)17. července 200913. října 201014. března 2012[2]aktivní
Teruzuki (DD-116)2. června 201015. září 20117. března 2013aktivní
Suzucuki (DD-117)18. května 201117. října 201212. března 2014aktivní
Fujuzuki (DD-118)14. června 201122. srpna 201213. března 2014aktivní

Konstrukce

Teruzuki (DD-116)
Detail nástavby Akizuki (DD-115)

Konstrukce lodí vychází z vylepšeného projektu torpédoborců třídy Takanami. Využívá přitom řadu prvků technologií stealth.

V dělové věži na přídi je umístěn jeden 127mm kanón. Torpédoborce rovněž nesou osm protilodních střel typu 90 s dosahem až 200 km. Další řízené střely jsou umístěny v příďovém 32násobném vertikálnímu odpalovacímu zařízení Mk 41. Do něj je možné umístit různé protiletadlové řízené střely RIM-162 ESSM a raketová protiponorková torpéda RUM-139 VL-ASROC. Bodovou obranu zajišťují dva systémy Phalanx Block1B, každý s jedním 20mm rotačním kanónem. Protiponorkovou výzbroj doplňují dva trojité 324mm torpédomety HOS-303 pro lehká protiponorková torpéda. Na zádi je letová paluba a hangár pro uskladnění dvou protiponorkových vrtulníků SH-60K.

Pohonný systém je koncepce COGAG. Čtyři plynové turbíny Rolls Royce Spey SM1C roztáčí dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost činí 30 uzlů.

Odkazy

Reference

Externí odkazy