Továrna na lustry Elias Palme
Továrna na lustry Elias Palme (také nazývána Eliáška) je secesní výrobní budova v Kamenickém Šenově v okrese Česká Lípa v nejzápadnější části Libereckého kraje. Od roku 2007 je tento historický průmyslový objekt chráněný jako kulturní památka.
Továrna na lustry Elias Palme | |
---|---|
Stav budovy devět let před požárem | |
Účel stavby | |
V současné době žádná | |
Základní informace | |
Sloh | Secese s prvky eklekticismu |
Architekt | Adolf Richter |
Výstavba | 1905 |
Stavebník | Elias Palme |
Současný majitel | Roman Procházka |
Pojmenováno po | Elias Palme |
Poloha | |
Adresa | Lustrárenská č.p. 686, Kamenický Šenov, Česko |
Ulice | Lustrárenská |
Souřadnice | 50°46′23,3″ s. š., 14°28′4,1″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 102767 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Stavba továrny
Firma Elias Palme & Co. byla založena v roce 1849 Eliasem Palmem. V druhé polovině 19. století již firma sbírala ocenění ze světových výstav. Její lustry byly oceněny na světové výstavě ve Vídni v roce 1873 a na výstavě v Barceloně v roce 1888. Roku 1905 se Franz Friedrich Palme rozhodl vybudovat novou a moderní továrnu. Tehdy již známá firma získala nabídky z Nového Boru i České Kamenice, kde jim byly nabízeny pozemky zdarma. Majitelé továrny se rozhodli zůstat v Kamenickém Šenově.[1] Architektem byl vybrán kamenický stavitel Adolf Richter. 5. května 1905 byl položen základní kámen. Železobetonové stropy postavila vídeňská firma Eduarda Asta. V budově se nacházely sklářské provozy brusírny, kulírny, slévárny a také soustružna, pasírna, lakovna či galvanická laboratoř.[2]
Stavba byla otevřena 1. listopadu 1905, ale kvůli chybám v dokumentaci byla budova zkolaudována až v lednu 1906.[1]
Zlatá léta továrny
Roku 1919 vzniká pobočný závod ve Smržovce. V této době ve firmě pracuje přes 500 lidí.[3] Roku 1925 bylo přistavěno přízemní křídlo. V roce 1928 vznikl v této továrně do té doby největší ověsový koš pro hlediště Královské opery v Římě o průměru deseti metrů. Firma byla proslavena po celém světě a do začátku druhé světové války získala zakázky od La Scala v Miláně, Hotel Waldorf Astoria v New Yorku či opery v Sydney. Továrna vyrobila také osvětlení pro palác tureckého sultána, divadlo Albee v New Yorku a rovněž lustry pro palác svobodných zednářů v Kodani a Německý spolkový dům v Praze.[4]
Po druhé světové válce
V roce 1943 byl z továrny v rámci totálního nasazení vytvořen závod na válečnou výzbroj. Roku 1946 byl závod znárodněn a sjednocen s dalšími lustrařskými podniky. Majitel továrny, Harry Palme, se vyhnul odsunu do Německa pod podmínkou, že v ústraní dopíše svá odborná díla o historii Kamenického Šenova a sklářství. Také musel zaučit nové české zaměstnance.[5] Jeho manželka však byla odsunuta do Saska.
Konec výroby lustrů
Roku 1966 se výroba přesunula do nového areálu národního podniku Lustry (dnes firma Preciosa) a roku 1972 výroba v továrně definitivně skončila. Poté budova sloužila jako sklady nábytku. Roku 1992 se pokusil Phillip Rhibbs a Dale Chichuly oživit chátrající komplex myšlenkou založení sklářského muzea, ale neuspěli.[6] Ve stejném roce byla budova zprivatizována. Od té doby začala nekontrolovatelně chátrat. Několikrát změnila své majitele a bylo dokonce uvažováno o demolici komplexu. 31. prosince 2007 byla prohlášena kulturní památkou.
Roku 2016 zakoupil budovu podnikatel Roman Procházka.[7] V únoru 2016 byl založen Spolek Eliáška, zajímající se o stav budovy.[8] V roce 2016 se o budovu začala zajímat Tereza Šváchová, studentka architektury na ČVUT, ve své diplomové práci.[9] Její projekt se jmenuje Skleněný dům. V bývalé fabrice by pak mělo fungovat muzeum skleněných lustrů, knihovna, kavárna či městské infocentrum.[4][10][11]
Požár v roce 2023
Chátrající budova se dostala v roce 2022 do nabídky realitní kanceláře v ceně 3,5 milionu korunu, nikdo o ni neprojevil zájem. Ve čtvrtek 22. června 2023 ráno zachvátil opuštěnou budovu Eliášky požár, který pravděpodobně někdo založil úmyslně.[12] Budova je dlouhodobě v havarijním stavu.
Popis
Objekt bývalé továrny se nachází v ulici Lustrárenská. Jde o stavbu obdélného půdorysu, která se dělí na hlavní budovu v severovýchodní části a dvě provozní budovy v západní části areálu.[13] V průčelí budovy mezi dvěma rizality nalezneme zbytky původní ozdobné omítky s nápisem ELIAS PALME a daty 1849 a 1905. Okna doplňují zdobné šambrány.
Hlavní budova zaujímá plochu 6622 m ² a má konstrukci etážového typu s železobetonovým skeletem a cihelnými vyzdívkami. Reprezentativní prostory interiérů mají malířskou výzdobu. V suterénu se nacházely sklady, obytné místnosti, koupelny a šatny. V přízemí byly kanceláře a dílny pro broušené sklo a pasířství.[14] V bočních křídlech se nacházely sklady a zbytek dílen.
Galerie
- Okolo roku 1905
- V roce 1947
- V roce 2019
- V roce 2021
- Pohled z ulice Eliase Palme (březen 2024)
- Rok 2024 (stav po požáru z roku 2023)
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu továrna na lustry Elias Palme na Wikimedia Commons