[…]

Starší literatura se často také zmiňuje o srbochorvatském nebo středojihoslovanském jazykovém kontinuu tvořeném čakavským, kajkavským, štokavským, někdy i torlackým dialektem. V čakavštině, kajkavštině i torlačtině jsou patrné vlivy dominantní štokavštiny na jejich slovní zásobu a do určité míry i morfologii, což svádělo k představě jediného ancestrálního dialektu nebo jedinečné

{{Překlad|jazyk=en|článek=South Slavic languages|revize=}}

Zemgale, česky také Zemgalsko, známé také jako Semigalie je historickou zemí nacházející se ve střední části jižního Lotyšska. Její dějiny jsou do značné míry spojeny s dějinami Kuronska, sousední země, s níž tvořilo Zemgale vévodství.

Dějiny

Hranice s dnešní Litvou je přímo poseta zámky, které měly zemi chránit před případnými útoky od jihu. Přestože byla tato část Lotyšska opakovaně okupována různými mocnostmi,

Do 13. století

První lidské osídlení na pobřeží Baltského moře se objevilo v mezolitu (střední doba kamenná), v Pobaltí spadajícího do období zhruba 6000 – 3000 př. Kr. Do tohoto období spadá mnoho nálezů nástrojů a dalších předmětů využívaných tehdejšími lidmi, například kostěné hroty šípů, harpuny, nože a jiné, především na území Litvy a Estonska. Nejstarší přímé doklady lidského osídlení v Lotyšsku pocházejí až z neolitu, v Pobaltí datovaného do let 3000 – 1500 př. Kr.

Někteří badatelé zastávají názor, že prvními osídlenci dnešního Pobaltí byly ugrofinské kmeny, předchůdci dnešních Finů a Estonců. Později se objevily rozmanité keramické výrobky, na nichž jsou patrné otisky pletených provázků (tzv. provázková keramika). Na základě těchto znaků někteří historici usuzují, že se v Pobaltí této době objevila nové, vyspělejší kmeny, které Ugrofiny pomalu vytlačily na sever. Tyto kmeny byly zřejmě předchůdci dnešních Baltů – poměrně velký národ, který postupně ovládl celý pruh pobřeží Baltského moře od Gdaňského zálivu až po dnešní Kuronsko.

Existuje i názor, že ještě ve 3. tisíciletí př. Kr. území dnešního Lotyšska obývaly kmeny ugrofinského původu, a až ve 2. tisíciletí sem dorazily baltské kmeny, které daly posléze vzniknout Kuroncům, Latgalcům, Sélům a Zemgalcům. Vedle nich tehdy dnešní Lotyšsko obýval také ugrofinský kmen Livů.

13. až 18. století

Severní křížové výpravy

Po rozpadu Římské říše se začaly prohlubovat rozdíly mezi římskokatolickou a byzantskou ortodoxní církví.

Zdroje

• {{Překlad|jazyk=lv|článek=Latvijas vēsture|revize=}}
• Švec, L., Macura, V., Štol, P.: Dějiny Pobaltských zemí. Lidové noviny, Praha 1996, ISBN 80-7106-154-9
• Dějiny Lotyšska

Národní park Ķemeri (lotyšsky: Ķemeru nacionālais parks) je třetím největším národním parkem v Lotyšsku, založeným v roce 1997. Většina parku se nachází na území regionu Zemgale, malá část také v Livonsku v rajónech měst Jūrmala, Jelgava, Riga a Tukums. Národní park má rozlohu 38 165 ha, z toho 1 954 ha v Rižském zálivu.

Důvodem k vyhlášení národního parku byla snaha o zachování zdejších jedinečných přírodních a kulturně-historických hodnot. Minerální vody a léčivé bahno, které zde vznikají, například umožnily velkoplošný rozvoj lázeňského průmyslu. Pro park jsou charakteristické především rozsáhlé plochy rozmanitých, jen málo pozměněných mokřadů – vrchovišť a slatinišť a lagunových jezer. K jezerům lagunového typu patří například jezera Dūņieris, Kaņieris, Slokas ezers a Valguma ezers. Největšími bažinami jsou Lielais Ķemeru tīrelis a Raganu purvs.

Historie a správa

V roce 1957 byla vyhlášena přírodní rezervace Ķemeri, o několik let později byla však zrušena. V pozdějších letech zde vznikala území se zákazem vstupu (Kaņiera ezera ornitoloģiskais liegums (1977), Údolí řeky Slocene a okolí (1977), Lielais Ķemeru tīrelis (1987)), v roce 1997 zde pak byl vyhlášen národní park a ustanovena jeho správa. V roce 2002 byl vypracován plán péče pro období do roku 2010. Správa národního parku se nachází v obnovené historické budově, bývalé restauraci Jautrais ods (Veselý komár), nyní Meža māja (Lesní dům). Správa má na starosti ochranu hodnot národního parku, organizuje vědecký výzkum a spravuje vlastnictví Ministerstva životního prostředí. Nejvýznamnějšími dosud uskutečněnými akcemi za účelem obnovy přírody byly

• Projekt renaturalizace řeky Slampe (2005), v jehož rámci byly vytvořeny meandry dříve uměle napřímeného úseku toku
• Obnova hydrologického režimu na Velkém ķemerském vřesovišti (2006), kde byl za pomoci soustavy hrází minimalizován negativní vliv dříve vybudovaného systému odvodňovacích kanálů

Přírodní hodnoty

Režim ochrany

Lesy

Řeky

Jezera

Sirná voda a prameny

Rašeliniště

Téměř čtvrtinu území parku pokrývají rašeliniště -- cenná naleziště mnoha vzácných druhů rostlin a živočichů a významný článek v koloběhu vody. V národním parku jsou zastoupeny všechny tři typy rašelinišť. Nízká neboli bylinná rašeliniště s velkou druhovou rozmanitostí mechů, různými druhy ostřic (Carex), překrásnými zástupci čeledi vstavačovitých, (Orchidaceae), šášinou rezavou (Schoenus ferrugineus), prvosenkou pomoučenou (Primula farinosa), tučnicí obecnou (Pinguicula vulgaris) a dalšími druhy rostlin, které se nacházejí na rašeliništi Raganu poblíž sirných pramenů a u jezer Kaņieris a Dūņieris. Typickým vysokým neboli mechovým rašeliništěm je Velké ķemerské vřesoviště. Na území národního parku existují také taková rašeliniště, jejichž... Takovými rašeliništi jsou Slokas purvs, Labais purvs a Mazais tīrelis. Pod mnoha rašeliništi, například Lielais Ķemeru tīrelis, Raganu purvs a Slokas purvs, kde se voda setkává s vrstvami sádrovce, vzniká sirovodík, který na mnoha místech v okolí obce Ķemeri ve formě pramenů vytéká na povrch.

Reference

• {{Překlad|jazyk=lv|článek=Ķemeru nacionālais parks|revize=}}