Klemens Junosza
Nástroje
Obecné
Tisk/export
Na jiných projektech
Klemens Junosza | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | Klemens Szaniawski |
Narození | 23. listopadu 1849 Lublin |
Úmrtí | 21. března 1891 (ve věku 41 let) Otwock, Polsko |
Příčina úmrtí | tuberkulóza |
Místo pohřbení | Lipowa Street cemetery, Lublin |
Pseudonym | Klemens Junosza |
Povolání | spisovatel, fejetonista |
Národnost | polská |
Manžel(ka) | Karolina Piasecka |
Děti | Władysław, Jerzy |
Rodiče | Władysław Szaniawski, Leontyna Brodowska |
Příbuzní | Klemens Szaniawski (vnuk) |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Klemens Junosza vlastním jménem Klemens Szaniawski (23. listopadu 1849 Lublin – 21. března 1898 Otwock, Mazow) byl polský romanopisec a fejetonista.
Jeho rodiče byli Władysław Szaniawki (1820), vedlejší žalobce a Leontyna rozená Brodowská (1832–1855).[1]
Po ztrátě rodičů v raném věku studoval u piaristů v Łukówě a poté v Siedlcích (1862–1865). Kvůli obtížným finančním podmínkám školu nedokončil, vrátil se do Lublinu, kde několik let pracoval v účetní komoře.
Po roce 1875 se usadil ve Varšavě, věnoval se literární tvorbě a žurnalistice a spravoval rodinný majetek ve Wola Korytnicka u Węgrowa. V letech 1877–1883 byl tajemníkem redakce deníku „Echo“, poté členem redakční rady „Wiek“. Nějakou dobu redigoval „Wędrowca“ a vydavatelství „Biblioteka Dzieł Wyborowych“. Žil ve Varšavě a udržoval kontakt s Lublinem. Publikoval četné texty v „Gazeta Lubelska“ a „Kalendarz Lubelski“.
V roce 1875 oženil se s Karolinou (Žofií) Piaseckou (1852), dcerou notáře z Lublinu, měl s ní dva syny: Władysława (1875–1943) a Jerzyho. Byla také spisovatelkou, publikovala povídky v lublinských a varšavských časopisech; v "Lublinském kalendáři" vydala hru pro děti a román pro dospívající dívky (Teatr dla Dzieci, Nacie obojí v roce 1896).
Szaniawski zemřel na tuberkulózu 21. března 1898 v sanatoriu v Otwocku. V souladu se svou závětí byl pohřben vedle hrobu své matky na hřbitově v Lublinu v ul. Lipowa 18 b. Spisovatelovo rodné město uspořádalo slavnostní pohřeb, který se stal velkou manifestací obyvatelstva a zabývaly se jím četné polské časopisy. Ještě téhož roku byl na Szaniawského hrobu vztyčen velkolepý a originální pomník podle návrhu stavitele W. Krzesińského. Byl vyroben v kamenické a sochařské dílně AS Timme v Lublinu, měl tvar půlkruhové kaple. Přední stěnu zdobily nápisové atributy: pero a vavřínová ratolest, nahoře v arkádovém výklenku byla umístěna busta Szaniawského od Ludwika Pyrowicze.
V Lublinu na sídlišti Wieniawa byla po něm pojmenována ulice a jedna z ulic v krakovské čtvrti Łagiewniki.
Jako spisovatel debutoval v časopise „Kolce“ v roce 1874. Szaniawski vynikal především drobnými prozaickými formami: novelou, povídkou, obrazem, skicou. Ve svých dílech zobrazil nejen rolnické a drobné šlechtické prostředí, ale také varšavské měšťany a Židy.
Na Lublin odkazovala povídka Cud na kirkucie vycházející z místní židovské tradice. Szpada Hamleta byla memoárem starého herce lublinského divadla Zaręby. Několik obrazů z města obsahovala skica s názvem Lublin. Do Lubartówa zasadil děj románu Pan sędzia a povídky Dworek przy cmentarzu.
Byl velkým tvůrcem zejména židovských typů a vztahů panujících na venkově a ve městě (Czarnebłoto, Pająki, Łaciarz, Panowie bracia, Syzyf, Synowie pana Marcina, Buda na karczunku, Na bruku, Zagrzebani, Za mgłą).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku https://www.search.com.vn/wiki/pl/Klemens_Junosza na polské Wikipedii.