Suslinova hypotéza

Suslinova hypotéza je matematické tvrzení nacházející se na pomezí teorie množin, konkrétně nekonečné kombinatoriky, a topologie. Formuloval ji ruský matematik Michail Jakovlevič Suslin na přelomu desátých a dvacátých let 20. století. Suslinova hypotéza je nezávislá na axiomech Zermelovy-Fraenkelovy teorie množin s axiomem výběru (ZFC), tj. nelze ji v této teorii dokázat ani vyvrátit.

Motivaceeditovat zdroj

Tento odstavec obsahuje zdůvodnění toho, proč matematici projevovali o Suslinovu hypotézu poměrně značný zájem. Pro podrobnější definice používaných pojmů se podívejte do odstavce Suslinova přímka.

Husté lineární uspořádání, které je úplné, nemá nejmenší ani největší prvek a je separabilní, je izomorfní s uspořádáním reálných čísel. Toto tvrzení je snadným důsledkem Cantorovy věty o jednoznačnosti spočetných hustých lineárních uspořádání bez konců. Otázka, kterou si matematici na začátku 20. století položili, byla, zda je možné nahradit podmínku separability podmínkou c.c.c. (čti „sísísí“). Protože c.c.c. vyplývá ze separability, znamenala by záporná odpověď na tuto otázku existenci hustého lineárního úplného uspořádání bez konců, které je c.c.c. a přitom neseparabilní. Takové uspořádání se nazývá Suslinova přímka. Suslinova hypotéza je domněnka, že takový objekt nemůže existovat, tj. jinými slovy, že každé husté lineární úplné uspořádání bez konců, které je c.c.c., je již izomorfní reálné přímce.

Zněníeditovat zdroj

Suslinovu hypotézu je možné formulovat následujícím způsobem:

Neexistuje Suslinova přímka.

Suslinovy objektyeditovat zdroj

Suslinova přímkaeditovat zdroj

Suslinova přímka je hustě lineárně uspořádaný topologický prostor (tj. topologický prostor ${\displaystyle S}$ spolu s hustým lineárním uspořádáním ${\displaystyle <}$ na ${\displaystyle S}$ takovým, že topologie generovaná bází složenou z otevřených intervalů je shodná s původní topologií na ${\displaystyle S}$), který splňuje:

• V uspořádání ${\displaystyle <}$ neexistuje nejmenší ani největší prvek.
• Uspořádání ${\displaystyle <}$ je úplné (tj. každá neprázdná omezená podmnožina ${\displaystyle S}$ má supremum).
• Uspořádání je c.c.c. (čti „sísísí“) (tj. každý systém po dvou disjunktních otevřených intervalů je nejvýše spočetný).
• Prostor ${\displaystyle S}$ není separabilní (tj. neobsahuje spočetnou hustou podmnožinu).

Suslinův stromeditovat zdroj

Suslinův strom (přesněji Suslinův ${\displaystyle \omega _{1}}$-strom, neboť se zavádí obecné Suslinovy ${\displaystyle \kappa }$-stromy) je částečně uspořádaná množina (T,<) splňující

• Pro každé a ∈ T je množina ${\displaystyle \{s\in T;s\leq T\}}$ dobře uspořádaná relací <.
• Každá podmnožina T, která je lineárně uspořádaná relací <(tzv. řetězec), je nejvýše spočetná.
• Každá podmnožina T, jejíž každé dva prvky jsou v < neporovnatelné (tzv. antiřetězec), je nejvýše spočetná.
• Mohutnost T je ${\displaystyle \omega _{1}}$ (nejmenší nespočetný kardinál; vyjádřeno funkcí alef tedy ${\displaystyle \aleph _{1}}$).

Suslinova algebraeditovat zdroj

Suslinova algebra je bezatomární úplná Booleova algebra, která splňuje

• Je ${\displaystyle (\omega ,\omega ,2)}$-distributivní (tj. každý spočetný systém konečných rozkladů jednotky má společné zjemnění).
• Je c.c.c. (tj. každý systém po dvou disjunktních prvků je nejvýše spočetný).

Ekvivalentní formulaceeditovat zdroj

Suslinovu hypotézu je možné ekvivalentně formulovat pomocí pojmu Suslinova stromu nebo Suslinovy algebry. Následující tvrzení jsou ekvivalentní^[1]:

• Suslinova hypotéza (tj. neexistuje Suslinova přímka).
• Neexistuje Suslinův strom.
• Neexistuje Suslinova algebra.

Konzistenceeditovat zdroj

Následující seznam je stručným výčtem relativních konzistencí a inkonzistencí zahrnujících Suslinovu hypotézu.

• Suslinova hypotéza je nezávislá na axiomatice ZFC.
• Lze ukázat, že je dokonce nezávislá i na teoriích ZFC+GCH i ZFC+¬GCH (kde GCH je zobecněná hypotéza kontinua).
• Z diamantového principu (na ${\displaystyle \omega _{1}}$) plyne negace Suslinovy hypotézy.
• Martinův axiom spolu s negací hypotézy kontinua implikuje Suslinovu hypotézu.
• Z axiomu konstruovatelnosti plyne negace Suslinovy hypotézy.

Odkazyeditovat zdroj

Související článkyeditovat zdroj

• Zermelova-Fraenkelova teorie množin
• Bezespornost
• Hypotéza kontinua
• Diamantový princip
• Martinův axiom
• Princip čtvereček
• Kurepova hypotéza

Literaturaeditovat zdroj

• BALCAR, Bohuslav; ŠTĚPÁNEK, Petr. Teorie množin. 2. opr. a rozš. vyd. [s.l.]: Academia, 2001. ISBN 80-200-0470-X. 

Referenceeditovat zdroj

Teorie množin
Axiomy	axiom výběru • axiom spočetného výběru • axiom závislého výběru • axiom extenzionality • axiom nekonečna • axiom dvojice • axiom potenční množiny • Axiom regulárnosti • axiom sumy • schéma nahrazení • schéma axiomů vydělení • hypotéza kontinua • Martinův axiom • velké kardinály
Množinové operace	doplněk • de Morganovy zákony • kartézský součin • potenční množina • průnik • rozdíl množin • sjednocení • symetrická diference
Koncepty	bijekce • kardinální číslo • konstruovatelná množina • mohutnost • ordinální číslo • prvek množiny • rodina množin • transfinitní indukce • třída • Vennův diagram
Množiny	Cantorova diagonální metoda • fuzzy množina • konečná množina • nekonečná množina • nespočetná množina • podmnožina • prázdná množina • rekurzivní množina • spočetná množina • tranzitivní množina • univerzální množina
Teorie	axiomatická teorie množin • Cantorova věta • forsing • Kelleyova–Morseova teorie množin • naivní teorie množin • New Foundations • paradoxy naivní teorie množin • Principia Mathematica • Russellův paradox • Suslinova hypotéza • Von Neumannova–Bernaysova–Gödelova teorie množin • Zermelova teorie množin • Zermelova–Fraenkelova teorie množin • alternativní teorie množin
Lidé	Abraham Fraenkel • Bertrand Russell • Ernst Zermelo • Georg Cantor • John von Neumann • Kurt Gödel • Lotfi Zadeh • Paul Bernays • Paul Cohen • Petr Vopěnka • Richard Dedekind • Thomas Jech • Willard Quine