Vystudoval práva na King’s College a Gray’s Inn v Londýně. Poté se vrátil na Kypr a zapojil se do protibritského odboje, v gerilové organizaci EOKA (Ethniki Organosis Kyprion Agoniston). Po získání nezávislosti v roce 1960 se stal ministrem vnitra, později ministrem práce. V roce 2003 vyhrál prezidentské volby (s většinou 51,5 procenta hlasů porazil Glafkose Kleridese), jako kandidát Demokratické strany (Dimokratikó Kómma, DIKO), s podporu komunistů i socialistů. [2] Byl považován za nacionalisticky a protiturecky orientovaného politika.[3] V roce 2004 vyzval v dramatickém rozhlasovém projevu k tomu, aby řečtí Kypřané hlasovali proti tzv. Annanovu plánu na znovusjednocení ostrova v referendu.[4] Ti skutečně plán odmítli. V roce 2010 byl znesvěcen jeho hrob.[5]
Velký řád krále Tomislava – Chorvatsko, 13. listopadu 2006 – udělil prezident Stjepan Mesićza mimořádný přínos k podpoře přátelství a k rozvoji spolupráce mezi Chorvatskem a Kyprem[7]