Wikipedista:Malcolm7529/Kapitalismus
Nástroje
Obecné
Tisk/export
Kapitalismus je ekonomický systém založený na soukromém vlastnictví výrobních prostředků za účelem dosažení zisku.
Mezi základní charakteristiky kapitalismu patří volný trh, hospodářská soutěž, soukromé vlastnictví, akumulace kapitálu, cenový systém odrážející nabídku a poptávku, dobrovolná směna a námezdní práce.
V kapitalismu jsou rozhodnutí a investice určovány
Ekonomové, historici, politologové a sociologové napříč dějinami přijímali ve svých analýzách rozdílné pohledy na kapitalismus a rozpoznávali různé druhy. Nejrozšířenější formy jsou anarchokapitalismus, laissez faire kapitalismus, současné modely kapitalismu s menší či větší rolí státu a státní kapitalismus.
Anarchokapitalismus je myšlenka, která usiluje o kapitalismus bez jakýchkoliv státních zásahů. Všechny funkce státu, mimo jiné i soudnictví, policie nebo armáda by byly nahrazeny volnotržními subjekty, které by si lidé dobrovolně platili místo odevzdávaní daní.
Jako příklad společnosti blížící se těmto principům lze považovat středověký Island nebo Spojené státy americké v období tzv. divokého západu.
Anglosaský model kapitalismu převládá v drtivé většině anglofonních zemí, nejznámějšími zástupci jsou Spojené státy americké, Kanada, Nový Zéland, Irsko nebo Spojené království.
Vychází z myšlenek chicagské ekonomické školy a největší pozornosti se mu dostalo v 70. a 80. letech během politiky prezidenta Ronalda Reagana v USA a za vlády premiérky Margaret Thatcherové ve Spojeném Království. Charakteristickým rysem tohoto modelu je nízká úroveň regulace a zdanění, silná práva soukromého vlastnictví, snadné podnikání a nízké překážky volného obchodu. Na druhou stranu stát poskytuje velmi málo nebo minimum sociálních služeb.
Pokusy o přenesení anglosaského modelu kapitalismu byly uskutečněny i mimo anglofonní svět, například Augustem Pinochetem za jeho vlády v Chile.
Kontinentální model kapitalismu je rozšířený téměř ve všech částech pevninské Evropy, typickými představiteli jsou Německo, Francie nebo Rakousko. Po pádu komunismu v Evropě přijali tento model všechny země bývalého východního bloku, včetně České republiky.
Kontinentální model se začal formovat již před druhou světovou válkou, skutečně byl ale implementován až v poválečných ekonomikách pevninské Evropy, zejména západním Německu. Kontinentální model se různě liší v každé zemi, základní společnou charakteristikou je ale znatelnější role státu, rozšířenější sociální služby jako státem garantované starobní důchody, širší ochrana zaměstnanců nebo povinné zdravotní pojištění. Z toho plyne ve většině případů rozsáhlejší zdanění, větší regulace podnikání a volného obchodu.
Skandinávský model kapitalismu dominuje ve všech zemích severní Evropy jako jsou Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko.
Podobně jako kontinentální model se začal vyvíjet po druhé světové válce. Země se vyznačují širokou organizovaností zaměstnanců v odborových organizacích, rozsáhlé zákony na ochranu zaměstnanců, státem plně hrazené školství, štědrými sociálními dávkami a podporami. Kvůli vysokým nákladům na sociální služby státy vybírají na daních více než polovinu HDP. Přesto se země vyznačují nízkou mírou korupce a leckdy jednodušším možnostem podnikání než v ostatních částech Evropy.
Během několika posledních desetiletí však postupně došlo k různým změnám, včetně směrem ke snížení regulací a privatizací některých služeb. Skandinávský model se však stále znatelně liší od ostatních modelů svým silným důrazem na rozsáhlé zajištění sociálních služeb státem.
Východoasijský model kapitalismu se podobá s kontinentálním či anglosaským, zahrnuje však silnou roli státních investic, státních podniků a státních intervencí včetně protekcionismu. Stát se aktivně snaží stimulovat hospodářský růst silnou fiskální i monetární politikou. Východoasijský model stál jak za poválečným hospodářským úspěchem v Asii a hospodářskému zázraku Číny, tak za hospodářskou stagnací v Japonsku v 90. letech.
Tento model je aktivně zachován do dnes v Čínské lidové republice a v menší míře i nadále přetrvává v Japonsku, Jižní Koreji, Tchaj-wanu nebo Singapuru.
V současnosti se i některé další rozvojové země v Asii a jiných částech světa snaží tento model aplikovat.
Ačkoliv téměř všechny země světa přijali nějakou formu kapitalismu, současně se řada z nich potýká s mnoha problémy, znemožňující vytvoření podmínek pro hospodářský rozvoj a zlepšení životní úrovně.
Mezi nejčastější problémy patří:
Spousta rozvojových zemí pak zápasí s ohromným znečištěním životního prostředí, zapříčiněné špatnou infrastrukturou, zákony a korupcí.
Státní kapitalismus je označení pro systém, ve kterém jsou výrobní prostředky vlastněny nikoliv soukromými vlastníky, ale státem. Výrobní prostředky jsou ale nadále využívány pro účel dosažení zisku. Nadále přetrvává námezdní práce a výrobní prostředky nejsou spravovány zaměstnanci.
Současný ekonomický stav v Bělorusku může velmi připomínat státní kapitalismus.
Kritika kapitalismu pochází z různých politických a filozofických směrů, nejčastěji z anarchistických, socialistických, náboženských nebo nacionalistických hledisek.
Řada odpůrců tvrdí, že by měl být kapitalismus odstraněn a nahrazen násilnou revolucí, zatímco jiní věří, že by se měl změnit nenásilně prostřednictvím politických reforem.
Nejčastěji je kapitalismu vytýkáno, že:
Kritika kapitalismu je často spojována s kritikou konzumního života, globalizací, Spojených státu amerických nebo západních hodnot a západního světa.
Kategorie:LiberalismusKategorie:LibertarianismusKategorie:Ekonomické systémy