Armement Air-Sol Modulaire
Armement Air-Sol Modulaire[1] (česky modulární výzbroj vzduch–země), zkráceně nazývaná také AASM, 2ASM, A2SM nebo pro exportní účely HAMMER (z anglického Highly Agile Modular Munition Extended Range),[2] je francouzská naváděná stand-off munice typu vzduch–země vyvinutá společností Safran Electronics & Defense. AASM se skládá ze dvou hlavních prvků, jimiž je čelní naváděcí kit a zadní sada pro prodloužení dosahu, včetně volitelného raketového motoru na pevná paliva. Kompletem lze osadit řadu „hloupých“ gravitačních pum (např. řady Mk 80) v hmotnostech 125 kg, 500 kg a 1 000 kg. Jak vyplývá z názvu, jde o modulární zbraň, určenou pro blízkou leteckou podporu i hloubkové údery. Modularita spočívá nejen ve variabilitě leteckých pum, na něž lze sadu osadit, ale i v různých typech naváděcích hlavic a odnímatelném pomocném raketovém pohonu.
| Armement Air-Sol Modulaire | |
|---|---|
 | |
| Typ | naváděná letecká puma s pomocným raketovým motorem |
| Místo původu |  Francie |
| Historie služby | |
| Ve službě | 2007 – dosud |
| Používána | Francie Ukrajina |
| Války | Válka v Afghánistánu, Vojenská intervence v Libyi, Válka proti Islámskému státu, Válka v Mali, Ruská invaze na Ukrajinu |
| Historie výroby | |
| Výrobce | Safran Electronics & Defense |
| Výroba | 2004 – dosud |
| Vyrobeno kusů | tisíce |
| Základní údaje | |
| Účinný dostřel | 70 km (závisí na výšce a rychlosti letounu) |
| Hmotnost náplně | 125 – 1000 kg (hmotnost základní pumy, nikoliv hlavice) |
| Zbraňová platforma | Rafale, Mirage 2000D, Mirage F1, F-16, HAL Tejas, MiG-29, Su-27 |
Díky pomocnému raketovému pohonu lze při odhozu z optimální výšky zasahovat cíle vzdálené až 70 km,[3] což je obdobné jako u JDAM ER.[4] Výhodou AASM však je, že lze této hodnoty dosáhnout i při odhozu z nižší výšky a při nižší rychlosti, neboť se díky raketovému motoru není nutné zcela spoléhat na kinetickou energii poskytnutou letadlem. Výrobce dokonce uvádí možnost AASM vypustit po balistické křivce „přes“ terén a zůstat tedy v zákrytu radarového pokrytí protivníka.[5]
Standardní varianta je založena na 250kg pumě a hybridním navigačním systému kombinujícím inerciální navigační systém (INS) s GPS. Existují však i varianty přidávající optické infračervené nebo laserové navádění pro zvýšení přesnosti v rušených prostředích a proti pohyblivým cílům.
Vývoj
Program začal v devadesátých letech, kdy Délégation Générale pour l'Armement (DGA), francouzská agentura pro vyzbrojování, vyhlásila mezinárodní soutěž na návrh letecké munice, která umožní zasahovat vzdálené cíle bez vystavení útočícího letadla nebezpečí. Mezi další požadavky patřila použitelnost v jakémkoliv počasí a denní době a vysoká přesnost minimalizující vedlejší škody.[6]
V roce 2000 byla zadána společnosti SAGEM (která se však záhy stala součástí Safranu)[7] zakázka na počáteční ověřovací sérii AASM s GPS/INS naváděním, která měla začít být dodávána od roku 2004 s dosažením operačních schopností v roce 2005.[8] Vzhledem ke zpoždění způsobeném dodatečnými úpravami však sériové dodávky základní GPS/INS verze započaly až v roce 2007.
Vojskové zkoušky
Série armádních testů k ověření hlavních parametrů GPS/INS varianty AASM začala 6. prosince 2004 a skončila 26. července 2005.[9] I když tato kampaň prokázala vynikající výsledky, ukázala potřebu změnit některé aerodynamické vlastnosti zbraně. Tím vzniklo zpoždění v dodávkách AASM, což se Francie v roce 2008 rozhodla kompenzovat objednáním dvourežimových (laserem a GPS/INS naváděných) sad GBU-49 Enhanced Paveway II integrovaných se stíhacími bombardéry Mirage 2000D a Rafale.[10] Již 9. července 2008 však třemi ostrými odhozy na střelnici DGA v Biscarosse úspěšně dokončila certifikaci 250kg varianta AASM s kombinovaným GPS/INS a optickým infračerveným naváděním.[11] V roce 2009 byla úspěšně otestována i 125kg verze[12] a úspěšný test verze s laserovým naváděním následoval o rok později.[13]
Verze založená na 1 000kg pumě zahájila testování v roce 2020, nejprve v inertní variantě odhazované z letounů Rafale.[14] Ostré testy skončily počátkem roku 2023 a ve stejném roce začala dodávka prvních sad pro francouzské letectvo.[15]
Náklady projektu
Podle kontrolní komise francouzského Senátu citovaného deníkem La Tribune, byly celkové náklady na program AASM včetně nákladů na vývoj a dodání 2 348 sad k roku 2010 846 milionů EUR.[16] Z toho lze odvozovat kusovou cenu 300 000 $, což je přibližně dvanáctinásobek ceny částečně srovnatelné americké JDAM. Je však třeba vzít v úvahu, že JDAM se vyrábějí mnohem déle a byly jich vyrobeny stovky tisíc,[17] což pochopitelně výrazně snižuje kusovou cenu. V případě masové výroby AASM lze taktéž očekávat drastické snížení kusové ceny.[18] JDAM jsou navíc čistě klouzavé bomby, neobsahují raketový pohon jako AASM.
Rozpočet na obranu na rok 2012 předložený Senátu uváděl, že projekt stál 592,2 milionů EUR a pořizovací cena jedné sady byla 164 000 EUR, přičemž i s náklady na vývoj byla vyčíslena na 252 000 EUR za kus.[19]
Varianty
AASM se dodává v několika variantách lišících se velikostí pumy a použitého navádění.
Základní model obsahuje 250kg pumu s naváděcí sadou na přídi a soupravou pro prodloužení dosahu na zadní straně, která obsahuje raketový motor na pevná paliva a zvětšené aerodynamické plochy. Tato varianta existuje i se 125kg nebo 1 000kg pumou.[15] Tato základní verze kombinuje data z GPS a jednotky inerciálního navigačního systému (INS) prostřednictvím Kalmánova filtrování, čímž dosahuje přesnosti CEP (Circular error probability) na 10 m. Tato „dekametrická“ varianta pro každé počasí je doplněna „metrickou“ verzí pro dobré počasí ve dne i v noci, která přidává optické infračervené navádění (IIR), které porovnává obraz terénu s daty uloženými v paměti a na základě toho dosahuje přesnosti do 1 m CEP.
Třetí verze pak používá namísto infračerveného optického navádění laserové navádění, což umožňuje zasáhnout municí AASM pohyblivé cíle s větší přesností.[20][21] Nevýhodou je však nutnost laserového značkování cíle např. dronem.
Vyvíjena je také varianta AASM-1000, která bude vybavena datalinkem a air-burst schopností (exploze ve vzduchu v předem určeném momentu).[22]
V říjnu 2010 dostaly všechny verze alfanumerické označení, přičemž verze s INS/GPS naváděním se stala SBU-38 (SBU=Smart Bomb Unit), verze s INS/GPS/IIR naváděním se stala SBU-54 a verze s INS/GPS a laserovým naváděním se stala SBU-64.[23]
Operační nasazení
Afghánistán
AASM měla svůj bojový debut 20. dubna 2008, během války v Afghánistánu, kdy stíhačka Rafale shodila dvě naváděné bomby na podporu pozemních jednotek.[24]
Libye
V březnu 2011 bylo oznámeno, že bomba AASM svržená z Dassault Rafale byla použita ke zničení lehkého proudového letounu G-2 Galeb libyjského letectva, prvního libyjského válečného letounu, který narušil bezletovou zónu vyhlášenou v roce 2011 během občanské války. Bomba dopadla na ranvej těsně po přistání letadla na letišti Misurata.[25]
Začátkem dubna 2011 bylo oznámeno, že bomba AASM svržená z Dassault Rafale byla použita ke zničení libyjského tanku na vzdálenost 55 km.[26]
V Libyi bylo francouzským letectvem svrženo celkem 225 bomb AASM.[27]
Mali
Naváděné pumy AASM sehrály významnou roli během úvodní fáze francouzské intervence v Mali, kdy v roce 2013 letouny Rafale – v některých případech startující přímo z Francie – provedly desítky náletů na pozice povstalců právě s využitím bomb AASM.[28]
Irák
V roce 2015 byly v Iráku poprvé bojově nasazeny laserem naváděné varianty AASM, na pozice Islámského státu je svrhly letouny Rafale.[29]
Ukrajina
V březnu 2024 začalo AASM používat ukrajinské letectvo pro údery na ruské pozice. Prvním oficiálně potvrzeným nasazením byl 4. března nálet na ruskou pozici v obci Kozači Lahery v Chersonské oblasti, při němž byla použita varianta AASM-250.[30][31] Již o pár dní dříve však bylo publikováno video, které má ukazovat zásah ruských pozic taktéž pomocí AASM-250 v koksovně v obci Avdijivka v Doněcké oblasti.[32]
Uživatelé
Současní uživatelé
-
Francie -
Egypt- Egypt v roce 2015 zakoupil 200 ks 250kg varianty AASM jako součást velké objednávky francouzských zbraní, která zahrnovala také letouny Dassault Rafale, fregaty třídy FREMM, protiletadlové střely MBDA MICA a střely s plochou dráhou letu SCALP EG.[36][37]
-
Indie- V září 2020 byla podepsána objednávka na „velké množství“ AASM pro indické letectvo.[38] V první fázi byly zbraně určeny pro letouny Rafale, probíhá ale i integrace na domácí HAL Tejas.[39]
-
Maroko- Maroko objednalo neznámé množství AASM v roce 2011 v rámci modernizace a navýšení schopností letounů Dassault Mirage F1.[40][41]
-
Katar- Katar objednal v roce 2015 300 sad AASM v rámci nákupu letounů Dassault Rafale.[42][43]
-
Ukrajina- V lednu 2024 francouzský prezident Emmanuel Macron oznámil, že Francie dodá Ukrajině „stovky bomb“,[44] což bylo později ministrem obrany upřesněno na dodávky 50 ks AASM nespecifikované verze každý měsíc po neurčitou dobu, minimálně však jeden rok, neboť během roku 2024 je v plánu doručit 600 ks.[45] AASM jsou integrovány minimálně na MiG-29[46] a Su-27,[47] v úvahu ale přichází z dalších strojů ukrajinského letectva i Su-24.[5] První bojové nasazení varianty AASM-250 bylo potvrzeno 4. března 2024.[31]
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Armement Air-Sol Modulaire na anglické Wikipedii a Armement air-sol modulaire na francouzské Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Armement Air-Sol Modulaire na Wikimedia Commons
