Berla (z lat. ferula, hůl[1]) je pevná hůl, sloužící primárně jako opěra při chůzi. Pastýřská hůl se zahnutým koncem byla vzorem pro žezlo egyptských faraonů.Může být také insignií (odznakem úřadu) prelátů, a to biskupů, arcibiskupů, děkanů a opatů v některých křesťanských církvích.
Dřevěná berla byla odedávna hlavním nástrojem i symbolem poutníků a pastýřů. Pastýřům zejména drobného dobytka sloužila ke shánění stáda, případně i k obraně. Už ve starověku bývala atributem panovníků: krátkou berlu se zahnutým koncem užívali jako žezlo například faraóni ve starověkém Egyptě, příklad byl nalezen v hrobě faraona Tutanchamona.
Ozdobná pastýřská hůl, nahoře ukončená hlavicí, nebo zahnutá do tvaru písmene C, písmene T (tau) nebo zavinutá do spirály, se stala v raném středověku odznakem úřadu a symbolem křesťanských biskupů jako biskupská berla (lat. pedum). Symbolicky se předává jako pověřovací atribut moci. V katolické, anglikánské a některých protestantských církvích ji užívá biskup nebo opat při slavnostních příležitostech, obvykle s dalšími odznaky (mitra, pektorál, prsten), a drží ji v levé ruce. Ve východních církvích se užívá ferula ve tvaru písmene T s mírně ohnutým horním ramenem.
Papežové někdy užívají berlu, někdy ferulu ve tvaru kříže.
.png)
Jako pomůcka při chůzi se už ve středověku užívaly dřevěné podpažní berle, často směrem vzhůru rozvidlené a opatřené poduškou, o niž se člověk v podpaží opírá. Dnes se častěji používají kratší „francouzské hole“, kovové předloketní berle s otevřenou nebo uzavřenou plastikovou objímkou na předloktí a s držadlem.
Berla nebo častěji berlička může v přeneseném smyslu znamenat oporu něčeho chatrného, co ji nezbytně potřebuje, aby nepadlo.
Obrázky, zvuky či videa k tématu berla na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo berla ve Wikislovníku