Clarova buňka (někdy „Clara buňka“), pojmenovaná po svém objeviteli, rakouském lékaři Maxi Clarovi, je buňka vyskytující se v epitelu průdušinek (bronchiolů), zejména terminálních a respiračních. Její zásadní funkcí je produkce povrchově aktivních látek zabraňujících kolapsu bronchiolů.
Clarova buňka má obvykle cylindrický tvar s oválným jádrem uloženým spíše bazálně. Rovněž bazálně uložená granulární endoplazmatická retikula (GER) jsou nepříliš vyvinutá, naproti tomu hladká endoplazmatická retikula (SER) v apikální části je mohutně rozvinuté. Vzrostlý Golgiho aparát se nachází nad jádrem nebo laterálně od něj. Mitochondrie jsou nápadně velké. Dominantou apikální části buňky jsou sekreční granula.[1] Cytoplazma Clarových buněk je světlejší než cytoplazma buněk sekrečních, se kterými jsou si v jiných ohledech poněkud podobné.[2]
Vzhledem k obsahu fosfolipidů lze Clarovy buňky snadno prokázat PAS reakcí.
Důležitou funkcí Clarových buněk je sekrece látky analogické surfaktantu (produkovaným pneumocyty II. typu v alveolech). Tento fosfolipid brání kolapsu plic způsobeného smrštěním stěny bronchiolů jednoduše a efektivně tím, že snižuje její povrchové napětí.[3][4]
Další látkou, produkovanou Clarovými buňkami je 16-kDa protein, nazývaný také Clara cell protein (CC16).[4] Místa jeho výskytu však nejsou omezena pouze na přítomnost Clarových buněk.[5] CC16 je používán jako marker v bronchoalveolární lavážní tekutině (BALF). Sekrece proteinu klesá při plicních zraněních (jako důsledek poškození Clarových buněk),[4] paradoxně ale může koncentrace proteinu v této tekutině stoupat – taková skutečnost svědčí a porušení bariéry vzduch-krev[5] a lze jí využít například při posuzování integrity bariéry při sarkoidóze.[6]
Clarovy buňky působí také jako činitel degradující cizí toxické látky. Tato degradace je založena na oxidaci pomocí komplexu cytochromu P-450 a monooxidáz.[1]
Clarovy buňky jsou rovněž významným inhibitorem fosfolipázy A2.[5]