Enantiornithes

Obvykle nedosahovali velkých rozměrů (například rod Iberomesornis pravděpodobně vážil jen kolem 13 gramů)^[3], rekordní rozpětí křídel z dosud známých rodů měl nejspíš Avisaurus s mírou asi 1,2 metru. Jedním z prvních popsaných druhů byl čínský Sinornis, který dosahoval délky jen kolem 14 až 25 cm. Mezi nejstarší zástupce patřil španělský taxon Noguerornis se stářím kolem 130 milionů let.^[4] Všichni enantiorniti vyhynuli spolu s neptačími dinosaury během vymírání na konci křídy. Na konci roku 2017 byla publikována studie, podle které vědci identifikovali fosilní tyčinky a čípky v oku čínského enantiornita z období spodní křídy (stáří asi 120 milionů let) a poprvé tak prokázali schopnost barevného vidění u pravěkého ptáka.^[5]

Několik enantiornitů již bylo objeveno v jantaru z Myanmaru, a to v úžasném stupni dochování.^[6][7] Studie z roku 2018 ukazuje, že trávicí systém enantiornitů a některých ornituromorfů byl primitivnější a méně vyspělý, než u pozdějších ptáků. To mohlo také rozhodnout o schopnosti přežití katastrofy na konci křídy před 66 miliony let (kdy enantiorniti vymírají, zatímco předkové současných ptáků nikoliv).^[8] Skvěle zachované exempláře enantiornitů o stáří 127 milionů let byly objeveny také ve Španělsku.^[9]

Jak ukázal objev, publikovaný v roce 2021, někteří enantiorniti měli lebku anatomicky velmi podobnou lebce neptačích teropodních dinosaurů (byla akinetická, méně kompaktní a na úrovni jednotlivých kosterních fragmentů takřka nepohyblivá).^[10]

Opakovaný objev medulární kosti (tkáně bohaté na vápník, sloužící jako zdroj tohoto prvku pro tvorbu vaječné skořápky) u enantiornitů dokazuje, že měli podobný reprodukční systém jako dnešní ("moderní") ptáci.^[11][12] Unikátní objev fosilních mláďat enantiornitů z tzv. Jeholské bioty v Číně ukázal, že tito pravěcí opeřenci pelichali (měnili peří z prachového na obrysové) podobně jako dnešní ptáci.^[13]

Objev výborně zachovalých fosilií devíti samic enantiornitů z Číny prokázal, že stejně jako u dnešních ptáků byl i u těchto praptáků funkční pouze levý vejcovod, zatímco funkčnost pravého byla brzy v evoluční historii ptáků ztracena.^[14]

Většina druhů enantiornitů dosahovala jen malých tělesných rozměrů. Mezi největší druhy patřil například druh Mirarce eatoni, formálně popsaný v listopadu roku 2018. Tento severoamerický taxon ze sedimentů souvrství Kaiparowits v Utahu měl pažní kost (humerus) dlouhou téměř 10 centimetrů, což odpovídá celkové délce těla přes 50 centimetrů.^[15][16][17] Tento druh praptáka navíc velmi rychle rostl, což je u zástupce tohoto kladu poměrně neobvyklé.^[18]

U některých skvěle zachovaných fosilních jedinců byly objeveny i fosilní otisky původních měkkých tkání, například u druhu Orienantius ritteri a mnoha dalších.^[19] V jantaru z Myanmaru byly objeveny celé části těl těchto praptáků v exkluzivním stavu dochovaní.^[20][21]

Reference

Literatura

• Hope, S. (2002). The Mesozoic record of Neornithes (modern birds). In: Chiappe, L.M. and Witmer, L.M. (eds.): Mesozoic Birds: Above the Heads of Dinosaurs: 339-388. University of California Press, Berkeley. ISBN 0-520-20094-2
• Feduccia, A. (1996). The Origin and Evolution of Birds. Yale University Press, New Haven. ISBN 0-300-06460-8
• Chi Zhang & Min Wang (2018). Bayesian tip dating reveals heterogeneous morphological clocks in Mesozoic birds. bioRxiv. doi: https://doi.org/10.1101/350496
• Min Wang, Jingmai K O’Connor, Alida M Bailleul & Zhiheng Li (2020). Evolution and distribution of medullary bone: evidence from a new Early Cretaceous enantiornithine bird. National Science Review. 7 (6): 1068-1078. doi: https://doi.org/10.1093/nsr/nwz214
• Alexander D. Clark and Jingmai K. O’Connor (2021). Exploring the Ecomorphology of Two Cretaceous Enantiornithines With Unique Pedal Morphology. Frontiers in Ecology and Evolution. 9: 654156. doi: https://doi.org/10.3389/fevo.2021.654156
• Di Liu, L.M. Chiappe, Becky Wu, Qingjin Meng, Yuguang Zhang, Rui Qiu, Hai Xing & Zhaohui Zeng (2021). Cranial and dental morphology in a bohaiornithid enantiornithine with information on its tooth replacement pattern. Cretaceous Research. 105021. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2021.105021
• Cubo, J., A.D. Buscalioni, L.J. Legendre, E. Bourdon, J.L. Sanz, and A. de Ricqlès (2021). Palaeohistological inferences of resting metabolic rates in Concornis and Iberomesornis (Enantiornithes, Ornithothoraces) from the Lower Cretaceous of Las Hoyas (Spain). Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12583

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Enantiornithes na Wikimedia Commons
• Článek o ocasní části páteře enantiornitů (anglicky)