Filippo Inzaghi

^[3]

• z Piacenza do Parma za 3 050 000 Euro
• z Parma do Atalanta za 90 000 Euro
• z Atalanta do Juventus za 10 300 000 Euro
• z Juventus do Milán za 36 150 000 Euro

Klubová

Piacenza, Leffe, Parma a Atalanta

Vyrostl ve městě Piacenza a zde také začal svou profesionální kariéru ve fotbale. Premiéru měl 28. srpna 1991 ve věku 18 let v italském poháru 1. kola proti Modeně (1:1) ^[4]. Svůj první zápas ve druhé lize odehrál 1. prosince 1991 proti Casertaně ^[5].

V následující sezoně hrál ve 3. lize za SC Leffe, kam byl zapůjčen. Svoji první branku v kariéře vstřelil 20. prosince 1992 proti Sieně a na konci sezóny měl na svém kontě za 21 zápasů 13 branek.

Sezonu 1993/94 odehrál opět na hostování v druholigové [[Hellas Verona FC|Veroně], kde jej fanoušci přejmenovali na Superpippo ^[6]. V sezoně vstřelil 13 branek.

Za svůj rodný klub nastoupil již v sezoně 1994/95 a pomohl klubu se svými 15 brankami vyhrát 2. ligu^[7].

V létě roku 1995 byl prodán do Parmy. Trenér Nevio Scala mu dával důvěru a figuroval v základní sestavě. Debut v novém dresu odehrál 27. srpna 1995 proti Atalantě (1:1). První branku vstřelil 29. října 1995 proti svému rodnému klubu Piacenze (3:2). O několik měsíců později, utrpěl zranění levé nohy a nehrál tři měsíce.

V létě roku 1996 byl koupen prvoligovou Atalantou. I díky němu klub skončil na 10. místě. Vstřelil 24 branek a stal se nejlepším střelcem sezony 1996/97. V sezoně vstřelil i svůj první hattrick a to 9. března proti Sampdorii (4:0) ^[8].

Juventus

Jako nejlepší střelec ligy byl 4. června 1997 jej koupil Juventus. Měl zde vytvořit útočnou dvojku s Del Pierem. První sezona vyšla skvěle. S klubem vyhrál ligu i domácí superpohár. V LM došel do finále, kde prohrál 0:1 s Realem. Za sezonu vstřelil celkem 27 branek. Del Piero jich vstřelil 32.

Ve své druhé sezoně u Bianconeri vstřelil celkem 20 branek. V LM skončil v semifinále a v lize na 7. místě. V následující sezóně začal vítězstvím v poháru Intertoto i díky jeho 7 brankám a zajistil účast v poháru UEFA, kde nakonec došel do 4 kola. V lize vstřelil 15 branek a o jeden bod prohrál ligu.

Svou poslední sezonu za Bianconeri odehrál 2000/01, kde vstřelil celkem 16 branek, což bylo nejméně v dresu Bianconeri, i tak byl potřetí po sobě nejlepším střelcem v klubu. V lize opět dosáhl 2. místa a v LM skončil již v základní skupině. Během čtyř let v Juventusu odehrál celkem 165 utkání a vstřelil 89 branek.

Milán

Velký přestup pro Rossoneri se uskutečnil 28. června 2001 ^[9]. Místo něj do Juventusu poslali peníze a také fotbalistu Zenoniho. Svůj debut si odbyl 26. srpna 2001 proti Brescii (2:2) a první branku vstřelil proti Fiorentině 9. září 2001 (5:2). V první sezóně vstřelil celkem 16 branek a kdyby nebylo zranění kolene mohlo byt branek více.

Mnohem lépe se vedlo v následující sezoně 2002/03. V lize vstřelil 17 branek a to stačilo na 3. místo jak pro klub v tabulce, tak i pro něj do tabulky střelců. Velký brankový příspěvek zaznamenal v LM 2002/03, kde vstřelil 12 branek a táhl tak svůj klub k vítězství ročníku LM 2002/03. V domácím poháru dal jednu branku a pomohl k vítězství v domácím poháru. Celkem za sezonu vstřelil 30 branek.

V sezonách 2003/04 a 2004/05 měl problémy se zraněním (záda, koleno, loket, ale především kotník), musí podstoupit dvě chirurgické operace. Celkem za dvě sezony vstřelí 8 branek za 43 zápasů.

V sezóně 2005/06, je již zdraví a vstřelí celkem 17 branek. Přesvědčivé výkony v lize a v LM jej vynesli na soupisku reprezentace na MS 2006 kterou vyhráli.

Sezóna 2006/07 je pro Pippa zvláštní. V lize se mu nedaří střílet branky a za sezonu jich dá jen dvě. Za to v LM vstřelí 6 branek. Dokráčí s klubem do finále a v něm se stává muž zápasu ^[10]. Vstřelí totiž obě branky svého týmu. Po zápase si podepsal svůj dres a vydraží jej za 17 335 Euro ^[11] a věnuje jej milánské nadaci.

Díky vítězství LM 2006/07 hráje klub Evropský superpohár proti Sevilla FC. Utkání končí vítězstvím 3:1 a s jednou vstřelenou brankou pro Pippa. Velký milník pro hráče nastane 4. prosince 2007. Vstřelí totiž branku v LM a překonává tak Müllera v počtu branek v evropských pohárech UEFA ^[12]. Pippo vstřelí dvě branky ve finále MS klubů 2007 a získává tak s klubem vítězství nad klubem Boca Juniors (4:2) další trofej ^[13].

Dalším skvělým milníkem jeho kariéry zaznamenal 15. března 2009, když proti Sieně zaznamenal svou 300 branku (272 za klub a 28 za reprezentaci) ^[14].

V sezóně 2009/10 se hráč nedostává na hřiště pravidelně. Nastupuje na poslední minuty utkání a svoji první branku vstřelil až 21. března 2010, celkem jich vstřelí dvě. Ale i tak s klubem prodlužuje smlouvu.

Celkem za poslední dvě sezony (2010/11 a 2011/12) své kariéry nastoupí k 18 zápasů a vstřelí v nich 5 branek. Hlavně branka kterou vstřelil 3. listopadu 2010 byla dalším milníkem jeho kariéry. V zápase LM proti Realu skóroval již 70x ^[15] v evropských pohárech UEFA. Zároveň překonal van Bastena v tabulce střelců klubu AC Milán a stal se také nejstarším hráčem, který vstřelil branku v LM ve 37 letech a 85 letech. dny. Později ho předběhl Ryan Giggs ^[16].

Poslední trofej s klubem získává v sezoně 2010/11 když vyhrává titul. Poslední zápas ve své kariéře odehraje 13. května 2012 doma proti Novaře, byl to 300 zápas v dresu Rossoneri. V posledním utkání vstřelil i branku a byla to jeho poslední a celkem 156 branka v lize ^[17].

Reprezentační

Italská fotbalová reprezentace do 21 let

První zápas v národním dresu Itálie U21 odehrál při přátelském zápase proti Izraeli (0:0) v roce 1993. V následujícího roku se zúčastnil ME U21 1994 kde získal zlatou medaili za vítězství ve finále proti Portugalsku 1:0. Na další ME U21 1996 nejede kvůli zranění kotníku. Celkem odehrál 14 zápasů a vstřelil 3 góly.

Italská fotbalová reprezentace

Dne 8. června 1997 debutoval v seniorském Itálském týmu pod trenérem Maldinim v přátelském zápase mezi proti Brazílii (3:3) ^[18] na turnaji Tournoi de France 1997.

Zúčastnil se MS 1998, kde asistoval na branku kterou vstřelil Roberto Baggio za druhý modrý gól proti Rakousku (2-1). Na šampionátu odehrál dva zápasy, oba z lavičky.

Dne 18. listopadu 1998 vstřelil první branku v přátelském zápase proti Španělsku ^[19]. Na ME 2000 patří do základní sestavy. V prvním zápase proti Turecku vstřelí vítěznou branku na 2:1 ^[20]. Druhou branku na šampionátu vstřelí do sítě Rumunska na konečných 2:0 ^[21] ve čtvrtfinále. V semifinále se neprosadí a nakonec do prohraného finále nenastoupí ^[22].

Kvalifikaci na MS 2002 zvládá na výbornou a stává se nejlepším italským střelcem (7 branek). Na MS 2002 odehraje celkem 2 zápasy (1 v základní sestavě) a bez vstřelené branky.

Též v kvalifikaci na ME 2004 je nejlepším italským střelcem (6 branek). Ale trenér Giovanni Trapattoni ho nepovolá do závěrečné fáze kvůli klubové sezóně ve které hrál málo zápasů za AC Milán.

Nový trenér Marcello Lippi jej vezme na MS 2006. Nastoupí až ve třetím zápase proti Česku v 60. minutě a 87. minutě dává na konečných 2:0 branku ^[23]. I když už pak na šampionátu nenastoupí stává se 9. července 2006, ve věku téměř 33 let mistrem světa.

Pět zápasů odehraje v kvalifikaci na ME 2008. Vstřelí v nich 3 branky, ale trenér Roberto Donadoni jej na ME 2008 nepovolá. Jeho poslední zápas v Itálském dresu byl 8. září 2007 proti Francii v Miláně (0-0) ^[24].

Celkem za Itálii odehrál 57 zápasů a vstřelil 25 branek ^[25]. Je na šestém místě v žebříčku střelců v Itálské reprezentace ^[26].

Když ukončil fotbalovou kariéru, rozhodl se že bude trenérem. Hned jej angažoval Milán a dostal na starost mládež (tým do 16 let)^[27] pro sezóny 2012/13 a 2013/14. Od konce roku 2012 začal dělat nejvyšší trenérský kurz^[28]. Dne 7. června 2013 se stal trenérem týmu Primavera (junioři) a za rok, přesně 9. června 2014 byl jmenován nástupcem Seedorfa prvního mužstva Rossoneri^[29]. I když během sezony se prohlašovalo o jeho propuštění^[30], zůstal celou sezonu a dovedl tým na 10. místo (13 výher, 13 remíz, 12 porážek), což znamenalo vyloučení z evropských pohárů již druhý rok po sobě, což se nestalo od sezóny 1997/98. V červnu tak byl propuštěn, ačkoliv měl smlouvu na další sezónu^[31].

Další angažmá mu bylo umožněno v Benátkách, která zrovna postoupilo do 3. ligy^[32]. Vyhrálo svou skupinu a rovnou postoupilo do 2. ligy. S týmem získal také trofej Coppa Italia Lega Pro. V následující sezoně se umístil na 5. místě a v play off došel do semifinále, když jej vyřadilo Palermo.

Po sezoně rezignoval na svůj post a brzy podepsal smlouvu s prvoligovém týmem Boloňa^[33]. Začal špatně a v půlce sezony byl na 18. místě (2 výhry). V domácím poháru se sice dostal do osmifinále, jenže 28. ledna 2019 byl propuštěn a nahrazen opět, jako v Miláně Mihajlovićem^[34].

Dne 22. června 2019 byl jmenován novým trenérem druholigového Beneventa^[35]. Sezona se jemu i týmu velice povedla. Vyhrál soutěž 18 bodovým náskokem a tak velice brzy slavil postup (7 kol před koncem). Tým měl nejlepší útok i obranu a prohrál jen 4 zápasy. V následující sezoně v nejvyšší lize se sice ze začátku drželo, ale poté utrpěl výkonnostní kolaps ve druhé části ligy, ve kterém získalo pouze jedno vítězství (v Juventusu). Nakonec ukončil sezonu na sestupovém 18. místě a novou smlouvu již neprodloužil^[36].

Dne 9. června 2021 byl jmenován novým trenérem druholigové Brescie. S týmem dlouho bojoval o první místo, jenže v polovině března ve 4 zápasech uhrál 3 body a propadl se na 5. místo. Bilance posledních zápasů v kombinaci se zhoršením vztahů s prezidentem klubu Massimem Cellinem (který byl blízko jeho odvolání již v únoru) způsobily jeho odvolání v březnu.

Jeho další angažmá bylo oznámeno 12. července 2022 od klubu z 2. ligy Regginy^[37]. Sezonu začal s 5 bodovým odpočtem, ale nakonec dovedl tým na 7. místo. V play off vypadl v 1. kole. Byl potvrzen trenérem i pro následující sezonu, jenže kvůli finančním problémům, byl klub nezaregistrován do další sezony a tak mu byla ukončena smlouva^[38].

Dne 10. října 2023 byl jmenován trenérem prvoligové Salernitany, když nahradil vyhozeného Paula Sousy^[39]. Ani tato štace však neměla dlouhého trvání. Inzaghiho svěřenci za čtyři měsíce vyhráli pouhopouhé dva zápasy, což vedlo 11. února 2024 k jeho odvolání. ^[40]

Hráčské

Klubové

Sezóna	Klub	Liga			Ligové poháry			Kontinentální poháry			Celkem
		Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Zápasy	Góly
1991/92	Piacenza	Serie B	2	0	IP	1	0	-	0	0	3	0
1992/93	Leffe	Serie C1	21	13	IP	?	?	-	0	0	21	13
1993/94	Verona	Serie B	36	13	IP	1	1	-	0	0	37	14
1994/95	Piacenza	Serie B	37	15	IP	4	2	-	0	0	41	17
Celkem za Piacenza			39	15	-	5	2	-	0	0	44	17
1995/96	Parma	Serie A	15	2	IP	1	0	PVP	6	2	22	4
1996/97	Atalanta	Serie A	33	24	IP	1	1	-	0	0	34	25
1997/98	Juventus	Serie A	31	18	IP+IS	4+1	1+2	LM	10	6	46	27
1998/99		Serie A	28+2[41]	13+1	IP+IS	1+1	0	LM	10	6	42	20
1999/00		Serie A	33	15	IP	2	1	Int.+PU	4+4	7+3	43	26
2000/01		Serie A	28	11	IP	0	0	LM	6	5	34	16
Celkem za Juventus			122	58	-	9	4	-	34	27	165	89
2001/02	Milán[42]	Serie A	20	10	IP	1	2	PU	7	4	28	16
2002/03		Serie A	30	17	IP	3	1	LM	16[43]	12[43]	49	30
2003/04		Serie A	14	3	IP+IS	3+1	2+0	LM+ES+IP	8+1+1	2+0+0	28	7
2004/05		Serie A	11	0	IP+IS	2+0	0	LM	2	1	15	1
2005/06		Serie A	23	12	IP	2	1	LM	6	4	31	17
2006/07		Serie A	20	2	IP	5	3	LM	12[43]	6[43]	37	11
2007/08		Serie A	21	11	IP	0	0	LM+ES+MSK	5+1+2	4+1+2	29	18
2008/09		Serie A	26	13	IP	0	0	PU	6	3	32	16
2009/10		Serie A	24	2	IP	2	1	LM	7	2	33	5
2010/11		Serie A	6	2	IP	0	0	LM	3	2	9	4
2011/12		Serie A	7	1	IP+IS	2+0	0	LM	0	0	9	1
Celkem za Milán			202	73	-	21	10	-	77	43	300	126
Celkově			468	198	-	38	18	-	117	75	623	291

Reprezentační

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 1998	1 zápas ve skupině	11. 6.	Chile	19	0	2:2[44]
		3 zápas ve skupině	23. 6.	Rakousko	30	0	2:1[45]
	ME 2000	1 zápas ve skupině	11. 6.	Turecko	90	1	2:1[46]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Belgie	77	0	2:0[47]
		Čtvrtfinále	24. 6.	Rumunsko	90	1	2:0[48]
		Semifinále	29. 6.	Nizozemsko	67	0	3:1 v (prodl.)[49]
	MS 2002	2 zápas ve skupině	8. 6.	Chorvatsko	11	0	1:2[50]
		3 zápas ve skupině	13. 6.	Mexiko	55	0	1:1[51]
	MS 2006	3 zápas ve skupině	22. 6.	Česko	29	1	2:0[52]

Reprezentační branky

Branky za A-tým Itálii

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre	Výsledek	Soutěž
010	18. 11. 1998	Stadio Arechi, Salerno, Itálie	Španělsko	1:0	2:2	Přátelské utkání
02	18. 11. 1998	Stadio Arechi, Salerno, Itálie	Španělsko	2:1	2:2	Přátelské utkání
03	16. 12. 1998	Stadio Olimpico, Řím, Itálie	All Stars Team[53]	1:0	6:2	Přátelské utkání
04	27. 3. 1999	Parken, Kodaň, Dánsko	Dánsko	0:1	1:2	kvalifikace na ME 2000
05	31. 3. 1999	Stadio del Conero, Ancona, Itálie	Bělorusko	1:1	1:1	kvalifikace na ME 2000
06	5. 6. 1999	Stadio Renato Dall'Ara, Boloňa, Itálie	Wales	2:0	4:0	kvalifikace na ME 2000
07	11. 6. 2000	Gelredome, Arnheim, Belgie	Turecko	1:2	1:2	ME 2000 – skupina
08	24. 6. 2000	Stadion krále Baudouina, Brusel, Belgie	Rumunsko	2:0	2:0	ME 2000 – čtvrtfinále
09	3. 9. 2000	Stadion Ference Puskáse, Budapešť, Maďarsko	Maďarsko	0:1	2:2	kvalifikace na MS 2002
010	3. 9. 2000	Stadion Ference Puskáse, Budapešť, Maďarsko	Maďarsko	1:2	2:2	kvalifikace na MS 2002
011	7. 10. 2000	Stadio Giuseppe Meazza, Milán, Itálie	Rumunsko	1:0	3:0	kvalifikace na MS 2002
012	24. 3. 2001	Stadion Ghencea, Bukurešť, Rumunsko	Rumunsko	0:1	0:2	kvalifikace na MS 2002
013	24. 3. 2001	Stadion Ghencea, Bukurešť, Rumunsko	Rumunsko	0:2	0:2	kvalifikace na MS 2002
014	28. 3. 2001	Stadio Nereo Rocco, Terst, Itálie	Litva	1:0	4:0	kvalifikace na MS 2002
015	28. 3. 2001	Stadio Nereo Rocco, Terst, Itálie	Litva	3:0	4:0	kvalifikace na MS 2002
016	6. 9. 2003	Stadio Giuseppe Meazza, Milán, Itálie	Wales	1:0	4:0	kvalifikace na ME 2004
017	6. 9. 2003	Stadio Giuseppe Meazza, Milán, Itálie	Wales	2:0	4:0	kvalifikace na ME 2004
018	6. 9. 2003	Stadio Giuseppe Meazza, Milán, Itálie	Wales	3:0	4:0	kvalifikace na ME 2004
019	10. 9. 2003	Stadion Rajko Mitić, Bělehrad, Srbsko	Srbsko a Černá hora	0:3	1:1	kvalifikace na ME 2004
020	11. 10. 2003	Stadio Oreste Granillo, Reggio Calabria, Itálie	Ázerbájdžán	2:0	4:0	kvalifikace na ME 2004
021	11. 10. 2003	Stadio Oreste Granillo, Reggio Calabria, Itálie	Ázerbájdžán	4:0	4:0	kvalifikace na ME 2004
022	22. 6. 2005	AOL Arena, Hamburk, Německo	Česko	0:2	0:2	MS 2006 – skupina
023	2. 9. 2006	Stadio San Paolo, Neapol, Itálie	Litva	1:1	1:1	kvalifikace na ME 2008
024	2. 6. 2007	Stadion Gundadalur, Tórshavn, Faerské ostrovy	Faerské ostrovy	0:1	1:2	kvalifikace na ME 2008
025	2. 6. 2007	Stadion Gundadalur, Tórshavn, Faerské ostrovy	Faerské ostrovy	0:2	1:2	kvalifikace na ME 2008

Trenérské

Sezóna	Klub	Liga						Ligové poháry						Kontinentální poháry						Celkem
		Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Umístění	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Úspěch	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Úspěch	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry
2014/15	Milán	Serie A	38	13	13	12	10. místo	IP	2	1	0	1	-	-	0	0	0	0	-	40	14	13	13
2016/17	Benátky	Serie C	38	23	11	4	1. místo (postup)	IP	0	0	0	0	-	-	0	0	0	0	-	38	23	11	4
2017/18		Serie B	42+3[54]	17+1	16+1	9+1	5. místo	IP	1	0	0	1	-	-	0	0	0	0	-	46	18	17	11
Celkem za Benátky			83	41	28	14	-	-	1	0	0	1	-	-	0	0	0	0	-	84	41	28	15
2018/19	Bologna	Serie A	21	2	8	11	propuštěn v led.	IP	3	2	0	1	-	-	0	0	0	0	-	24	4	8	12
2019/20	Benevento	Serie B	38	26	8	4	1. místo (postup)	IP	1	0	0	1	-	-	0	0	0	0	-	39	26	8	5
2020/21		Serie A	38	7	12	19	18. místo (sestup)	IP	1	0	0	1	-	-	0	0	0	0	-	39	7	12	20
Celkem za Benevento			76	33	20	23	-	-	2	0	0	2	-	-	0	0	0	0	-	78	33	20	25
2021/22	Brescia	Serie B	31	14	12	5	propuštěn v bře.	IP	1	0	1	0	-	-	0	0	0	0	-	32	14	13	5
2022/23	Reggina	Serie B	38+1[54]	17	4	17+1	7. místo	IP	1	0	0	1	-	-	0	0	0	0	-	32	14	13	5
2023/24	Salernitana	Serie A	?	?	4	?	nastoupil v řij.	IP	?	?	?	?	-	-	0	0	0	0	-	?	?	?	?
Celkově			288	120	85	83	-	-	10	3	1	6	-	-	0	0	0	0	-	298	123	86	89

Hráčské

Národní

• vítěz italské ligy (3x)
  

Juventus: 1997/98
Milán: 2003/04, 2010/11

• vítěz 2. italské ligy (1x)
  

Piacenza: 1994/95

• vítěz italského poháru (1x)
  

Milán: 2002/03

• vítěz italského superpoháru (3x)
  

Juventus: 1997
Milán: 2004, 2011

Kontinentální

• vítěz Ligy mistrů UEFA (2x)
  

Milán: 2002/03, 2006/07

• vítěz Evropského superpoháru (2x)
  

Milán: 2003, 2007

• vítěz Mistrovství světa klubů (1x)
  

Milán: 2007

• vítěz Poháru Intertoto (1x)
  

Juventus: 1999

Reprezentační

• 3× na MS (1998, 2002, 2006 - zlato)
• 1× na ME (2000 - stříbro)
• 1× na ME U21 (1994 - zlato)

Individuální

• 1× nejlepší střelec italské ligy (1996/97 (24 branek),
• 1× talent roku Serie A (1996/97)
• nejlepší hráč finálového utkání LM 2006/07
• Cena za celoživotní přínos: (2014)
• Cena za celoživotní dílo: (2017)

Trenérské

• vítěz 2. italské ligy (1x)
  

Benevento: 2019/20

• vítěz 3. italské ligy (1x)
  

Benátky: 2016/17 (skupina B)

Klubové

• 1× vítěz 2. italské ligy (2019/20)
• 1× vítěz 3. italské ligy (2016/17)

Vyznamenání

Řád zásluh o Italskou republiku (12.7. 2000) z podnětu Prezidenta Itálie ^[55]

Zlatý límec pro sportovní zásluhy (23.10. 2006)

Řád zásluh o Italskou republiku (12.12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie ^[56]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Filippo Inzaghi na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Filippo Inzaghi na Wikimedia Commons
• Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy)
• Profil trenéra na Transfermarkt.com (německy)
• Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů