Hanno Mořeplavec

V důsledku soudobé populační exploze probíhaly ještě za života Hanno Mořeplavce napříč Středozemím mezi mořskými národy rozsáhlé konkurenční boje o území a nedostatek dřeva i místa pro zemědělství začal zužovat veškerá plodná území (Kartágo samo bylo jednou z nových osad Féničanů).^[1] Řekové, Etruskové i Féničané vysílali své flotily a zakládali města v nových zemích – stejně tak i výprava svěřená Hannonovi Mořeplavci byla "oficiálně" zasvěcena hledání nových území.^[2]

Kolem r. 480 př. Kr. vyslalo Kartágo Hannona v čele flotily čítající 60 lodí, aby s její pomocí prozkoumal a kolonizoval západní pobřeží Afriky. Hlavním motivem této kolonizace bylo nejspíše hledání zlata.^[3] Hanno proplul Gibraltarským průlivem, založil, případně znovu osídlil sedm kolonií podél marockého pobřeží a prozkoumal další podstatnou část afrického pobřeží.^[4] Navštívil marocké město Mogador, kde Féničané zřídili dílnu na výrobu barviv z mořských plžů, získávaných z vod Atlantského oceánu.^[5]

Hanno se na své cestě setkal s nejrůznějšími domorodými obyvateli. Na ostrově, kde jeho plavba končila, narazil navíc na hojný počet „srstnatých lidí“. Přes veškeré úsilí se mu z nich nepodařilo zajmout ani jednoho samce, pouze tři samice. Ty byly však natolik vzdorovité, že musely být nakonec zabity a zpátky do Kartága dovezla výprava jen jejich kůže. Tlumočníci při překládání z punštiny do řečtiny označili tyto živočichy jako gorillai. Tento výraz převzal v roce 1847 zoolog Thomas Staughton Savage a vzniklo tak dnešní pojmenování goril.

Podle Plinia Staršího byly jejich kůže uchovány v Kartágu až do Římského triumfu o 350 let později.^[6]

Primárním zdrojem informací o Hannonově expedici je Periplús, řecký překlad textu, který nechal Hanno po svém návratu vytesat na stély v chrámu Ba'al Hammona, boha, jehož řečtí spisovatelé ztotožňovali s Kronem. Celý název zprávy přeložený do češtiny zní: „Cesta Hannona, krále Kartáginců, do libyjských zemí za Héraklovými sloupy, kterou zasvětil v Kronově chrámu“.^[3] Jedna z pozdějších písemných kopií se dnes nachází i v Britském muzeu.^[7]

Faktická přesnost zprávy byla různými odborníky zpochybněna i obhajována.^[8][4][9] Případné nepřesnosti, zejména geografického rázu, mohly být však zaneseny záměrně, aby znemožnily konkurenčním národům odhalit cesty a kotviště punského postupu v severní Africe.^[4][10]

K Hannonově plavbě se vyslovila řada vědců, většinou s cílem osvětlit a interpretovat původní zprávu. William Smith například uvádí, že osazenstvo lodí tvořilo 30 000 lidí a že hlavním posláním cesty bylo zakládat kartaginská (dřívější hantýrkou libyjsko-fénická) města.^[11] Ani s konkrétními geografickými názvy se však nemůžeme dovtípit přesné lokace - ve spisech se totiž můžeme dočíst například o Thymiaterionu - domu kadidla, který se podle historiků nacházel asi 40 km od dnešního Rabatu. Dohady o pokračování výpravy se tak týkají i významů měst jako Karikon Teichos, Gytte, Akra, Melitta a Arambys.^[12]

Podle Hardena^[8] existuje všeobecný konsensus o tom, že expedice dosáhla Senegalu, a panuje také určitá shoda o tom, že doplula do Gambie. Vědci si však neví rady s tím, kam se Hanno dostal nejdále – zda to bylo Sierra Leone, Kamerun, Gabon, nebo jiná oblast. Harden poznamenává, že hora, kterou Hanno ve zprávě popisuje, by mohla odpovídat 4095 metrů vysoké Kamerunské hoře. Naproti tomu Warmington^[13] dává při hledání lokality přednost cca 890 metrů vysoké guinejské hoře Kakulima, neboť považuje Kamerun za příliš vzdálený.

Literatura

• HARDEN, Donald. The Phoenicians. London: Penguin, 1962. (anglicky) 
• WARMINGTON, B. H. Carthage. London: Penguin, 1960. (anglicky) 
• MOSCATI, Sabatino. Foiničané. Redakce A. Plavcová, V. Šalamounová, J. Pekárek; překlad Liana Veselá. Praha: Orbis, 1975. 240 s. (Stopy, fakta, svědectví). 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanno the Navigator na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hanno Mořeplavec na Wikimedia Commons
• Dílo Άννωνος Περίπλους ve Wikizdrojích (řecky)
• (řecky) Universitätsbibliothek Heidelberg^{[nedostupný zdroj]} – naskenovaný původní řecký rukopis s Hannonovou zprávou
• (anglicky) Livius.Org: Hanno Archivováno 18. 5. 2006 na Wayback Machine. – okomentovaný překlad zprávy do angličtiny
• (anglicky) Hanno's Periplus on the Web Archivováno 3. 6. 2004 na Wayback Machine. – rozcestník s odkazy na další informace