John Isner

americký tenista

John Robert Isner (* 26. dubna 1985 Greensboro, Severní Karolína) je bývalý americký profesionální tenista, který byl během aktivní kariéry druhým nejvyšším hráčem na túře po Ivu Karlovićovi a historický rekordman s 1 470 zahranými esy.[4] Na okruhu ATP Tour vyhrál šestnáct turnajů ve dvouhře a osm ve čtyřhře, včetně šesti singlových trofejí na Atlanta Open a čtyř na Hall of Fame Open v Newportu. Na challengerech ATPokruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[5]

John Isner
John Isner ve Wimbledonu 2019
John Isner ve Wimbledonu 2019
PřezdívkaBig Ben[1]
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození26. dubna 1985 (39 let)[2]
Místo narozeníGreensboro, Severní Karolína,
Spojené státy americké[2]
BydlištěTampa, Florida,
Spojené státy americké[2]
Výška208 cm[2]
Hmotnost108 kg[2]
Profesionál od2007
Ukončení kariéry31. srpna 2023[3]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek22 430 808 USD
Tenisová raketaPrince
Dvouhra
Poměr zápasů489–317
Tituly16 ATP, 3 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění8. místo (16. července 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2010, 2016)
French Open4. kolo (2014, 2016, 2018)
Wimbledonsemifinále (2018)
US Openčtvrtfinále (2011, 2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hryčtvrtfinále (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů150–115
Tituly8 ATP, 2 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění14. místo (18. července 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2009)
French Open3. kolo (2008)
Wimbledon1. kolo (2023)
US Open2. kolo (2009)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2012)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2012, 2018)
Hopman Cupvítěz (2011)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231228a28. prosince 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v červenci 2018 na 8. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2022 na 14. místě.[2]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do semifinále londýnského Wimbledonu 2018, kde v pěti setech podlehl osmému nasazenému Jihoafričanu Kevinu Andersenovi. Zápas trval 6 hodin a 36 minut a skončil poměrem gamů 24–26 v rozhodující sadě. Tím se stal čtvrtým nejdelším zápasem tenisové historie, nejdelším semifinálem vůbec i nejdelším utkáním druhého týdne grandslamu.[6] V mužském deblu nejdále postoupil s krajanem Mardy Fishem do čtvrtfinále Australian Open 2009, v němž podlehli pozdějším vítězům Bobu a Miku Bryanovým.

Během kariéry porazil Rogera Federera v úvodním kole Světové skupiny Davis Cupu 2012, světovou jedničku Srba Novaka Djokoviće v semifinále turnaje série Masters v Indian Wells 2012 a také Andyho Roddicka ve čtvrtém kole grandslamu US Open 2009. Na Dallas Open 2023 vyhrál jako první tenista 500. tiebreak (500–319).[7] Profesionální dráhu ukončil ve 38 letech na US Open 2023 jako tenista s nejvyšším počtem 1 470 zahraných es v historii tenisu a 489 vyhranými zápasy na túře ATP, které jej řadily do první šedesátky hráčů v rámci okruhu.[3][8]

V americkém daviscupovém týmu debutoval jako 24letý v roce 2010 utkáním Světové skupiny proti Srbsku, když nastoupil do prvního zápasu proti Viktori Troickému, se kterým prohrál ve čtyřech setech. Následně dokázal po boku Boba Bryana porazit dvojici Janko Tipsarević a Nenad Zimonjić, avšak v singlu nestačil po velké bitvě na Novaka Djokoviće, jemuž podlehl v pěti setech. Spojené státy v sérii prohrály 2:3 na zápasy.[9] Naposledy zasáhl do základní skupiny finále 2021. V soutěži nastoupil k osmnácti mezistátním utkáním s bilancí 15–13 ve dvouhře a 2–0 ve čtyřhře.[10]

Spojené státy americké reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v londýnském All England Clubu, kde v mužské dvouhře startoval jako desátý nasazený. Ve čtvrtfinále vypadl s pozdějším stříbrným medailistou Rogerem Federerem po dvousetovém průběhu.[11] Do mužské čtyřhry nastoupil s Andym Roddickem. Soutěž opustili po prohře v úvodním kole od brazilského páru Marcelo Melo a Bruno Soares.[11]

V roce 2009 jej Asociace tenisových profesionálů vyhlásila jako hráče s největším zlepšením.

Tenisová kariéra

Profesionálem se stal až v létě 2007, kdy na Washington Open porazil čtyři hráče světové stovky, Tima Henmana, Benjamina Beckera, Tommyho Haase a Gaela Monfilse. V prvním finále turnaje ATP pak podlehl krajanovi Andymu Roddickovi. Během několika málo týdnů se posunul v žebříčku z 839. místa až na 193. příčku a obdržel divokou kartu na Cincinnati Masters. Na konci srpna se na US Open 2007 probojoval do třetího kola, kde jeho první grandslamový turnaj ukončila světová jednička Roger Federer.

Nejdelší zápas historie tenisu

Podrobnější informace naleznete v článku Zápas Isner–Mahut ve Wimbledonu 2010.
Isner, Mahut a hlavní rozhodčí Lahyani u výsledkové tabule po dohrání nejdelšího zápasu tenisové historie

Nejdelší zápas celé tenisové historie sehrál v 1. kole mužské dvouhry Wimbledonu 2010 s Francouzem Nicolasem Mahutem. Celkový čas činil 11 hodin a 5 minut, dvakrát bylo utkání přerušeno pro tmu. Isner vyhrál po setech 4:6, 6:3, 7:67, 63:7 a 70:68.

Výsledek
Set1.2.3.4.5.
Nicolas Mahut (Q)46796368
John Isner (23)63677770
Čas32 min29 min49 min64 min491 min

Nejstarší vítěz prvního Mastersu po titulu na Miami Open 2018

Na březnový Miami Open, naposledy hraný ve floridském Crandon Parku, přijel jako čtrnáctý nasazený. Na cestě do finále ztratil jediný set, který na něj po volném losu uhrál Jiří Veselý ve druhém kole. Po zdolání Rusa Michaila Južného vyřadil v osmifinále chorvatskou světovou trojku Marina Čiliće a poté ho nezastavil ani devatenáctý nasazený Jihokorejec Čong Hjon. V semifinále překazil plány světové šestky Juana Martína del Potra na zkompletování Sunshine doublu, když Argentinec ovládl předcházející Indian Wells Masters, na němž Isner vyhrál čtyřhru.[2]

V boji o titul pak zdolal německou turnajovou čtyřku Alexandra Zvereva po třísetovém průběhu, když úvodní sadu ztratil v tiebreaku. Na okruhu ATP Tour si tak připsal třináctý titul, z toho jedenáctý na americké půdě. Proti 20letému Zverevovi snížil pasivní bilanci vzájemných duelů na 1–3. Do sezóny přitom vstoupil bez formy, když od ledna 2018 vyhrál jen dva z osmi odehraných zápasů. Tři týdny před 33. narozeninami se Isner stal nejstarším vítězem první kariérní trofeje z dvouhry série Masters. Tři předchozí finále v této kategorii prohrál. Bodový zisk jej po turnaji posunul na 9. místo, čímž vyrovnal své dosavadní kariérní maximum.[12]

První šestinásobný vítěz v Atlantě

Na Mutua Madrid Open 2015

Na Truist Atlanta Open 2021 přehrál ve finále krajana Brandona Nakashimu po dvousetovém průběhu. Ve 36 letech se stal nejstarším americkým vítězem turnaje ATP od 37letého Jimmyho Connorse na Tel Aviv Open 1989. Jako první tenista pošesté triumfoval na Atlanta Open založeném v roce 2010. Vyjma let 2012 a 2019 se v sezónách 2010–2021 vždy probojoval do finálového utkání. Z celkového počtu devíti finále vyhrál závěrečné zápasy v letech 2013, 2014, 2016, 2017, 2018 a 2021. S šesti trofejemi z jednoho turnaje se zařadil po bok dvou Američanů – Samprase a Agassiho, kteří tohoto výkonu na túře ATP dosáhli. Mezi aktivními tenisty k sezoně 2021 alespoň šestkrát na jedné akci triumfovali pouze Roger Federer (na sedmi turnajích), Rafael Nadal (na čtyřech turnajích) a Novak Djoković (na čtyřech turnajích).[13][14]

První čtyřnásobný vítěz v Newportu

Na červencovém Hall of Fame Open 2019 v Newportu, kde v roce 2007 debutoval na túře ATP, zdolal ve finále kazašskou turnajovou sedmičku Alexandra Bublika po dvousetovém průběhu. Patnáctý singlový titul na okruhu ATP Tour a první v roli otce znamenal, že se stal prvním čtyřnásobným šampionem newportského turnaje.[15] Navázal tak na trofeje z let 2011, 2012 a 2017, kdy se stal druhým tenistou od zavedení statistik ATP v roce 1991, jenž na turnaji nečelil ani jednomu brejkbolu.[16]

Osobní život a trenérské vedení

Narodil se v Tampě, v třetím největším floridském městě, do rodiny stavaře Roberta a realitní makléřky Karen Isnerových.[2] Má dva starší bratry, tenisového trenéra Jordana a stavaře Nathana Isnerovi.[2] Do deváté třídy hrál basketbal a již v šestnácti letech měřil 190 centimetrů.[2] Silnými údery jsou forhend a podání, za preferovaný povrch tenista uvedl tvrdý podklad.[2]

S návrhářkou šperků Madison McKinleyovou se oženil v Jižní Karolíně 4. prosince 2017.[17] V září 2018 se do manželství narodila dcera Hunter Grace[18] a poté Hobbs, Mack a Chapel Isnerovi.[3]

V letech 2007–2012 ho vedl krajan Craig Boynton, mezi roky 2012–2014 byl svěřencem bývalého tenisty Mika Sella a v období 2014–2016 jej koučoval bývalý americký tenista Justin Gimelstob.[19][20] Od sezóny 2018 jej trénovali Rene Moller a David Macpherson.

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–4 D; 5–3 Č)
ATP Tour 500 (0–3 D; 1–0 Č)
ATP Tour 250 (15–8 D; 2–1 Č)
Tituly podle povrchu
tvrdý (11–12 D; 6–1 Č)
antuka (1–3 D; 1–3 Č)
tráva (4–0 D; 1–0 Č)
koberec (0–0)
Tituly podle prostředí
venku (16–13 D; 7–6 Č)
hala (0–2 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 31 (16–15)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.5. srpna 2007Washington, D.C., Spojené státytvrdý Andy Roddick4–6, 6–7(4–7)
Vítěz1.16. ledna 2010Auckland, Nový Zélandtvrdý Arnaud Clément6–3, 5–7, 7–6(7–2)
Finalista2.21. února 2010Memphis, Spojené státytvrdý (h) Sam Querrey7–6(7–3), 6–7(5–7), 3–6
Finalista3.9. května 2010Bělehrad, Srbskoantuka Sam Querrey6–3, 6–7(4–7), 4–6
Finalista4.25. července 2010Atlanta, Spojené státytvrdý Mardy Fish6–4, 4–6, 6–7(4–7)
Vítěz2.10. července 2011Newport, Spojené státytráva Olivier Rochus6–3, 7–6(8–6)
Finalista5.24. července 2011Atlanta, Spojené státy (2)tvrdý Mardy Fish6–3, 6–7(6–8), 2–6
Vítěz3.27. srpna 2011Winston-Salem, Spojené státytvrdý Julien Benneteau4–6, 6–3, 6–4
Finalista6.18. března 2012Indian Wells, Spojené státytvrdý Roger Federer6–7(7–9), 3–6
Finalista7.15. dubna 2012Houston, Spojené státyantuka Juan Mónaco2–6, 6–3, 3–6
Vítěz4.15. července 2012Newport, Spojené státy (2)tráva Lleyton Hewitt7–6(7–1), 6–4
Vítěz5.25. srpna 2012Winston-Salem, Spojené státy (2)tvrdý Tomáš Berdych3–6, 6–4, 7–6(11–9)
Vítěz6.14. dubna 2013Houston, Spojené státyantuka Nicolás Almagro6–3, 7–5
Vítěz7.28. července 2013Atlanta, Spojené státytvrdý Kevin Anderson6–7(3–7), 7–6(7–2), 7–6(7–2)
Finalista8.4. srpna 2013Washington, D.C., Spojené státy (2)tvrdý Juan Martín del Potro6–3, 1–6, 2–6
Finalista9.18. srpna 2013Mason, Spojené státytvrdý Rafael Nadal6–7(8–10), 6–7(3–7)
Vítěz8.11. ledna 2014Auckland, Nový Zéland (2)tvrdý Lu Jan-sun7–6(7–4), 7–6(9–7)
Vítěz9.27. července 2014Atlanta, Spojené státy (2)tvrdý Dudi Sela6–3, 6–4
Vítěz10.2. srpna 2015Atlanta, Spojené státy (3)tvrdý Marcos Baghdatis6–3, 6–3
Finalista10.8. srpna 2015Washington, D.C., Spojené státy (3)tvrdý Kei Nišikori6–4, 4–6, 4–6
Finalista11.7. srpna 2016Atlanta, Spojené státy (3)tvrdý Nick Kyrgios6–7(3–7), 6–7(4–7)
Finalista12.6. listopadu 2016Paříž, Francietvrdý (h) Andy Murray3–6, 7–6(7–4), 4–6
Vítěz11.23. července 2017Newport, Spojené státy (3)tráva Matthew Ebden6–3, 7–6(7–4)
Vítěz12.30. července 2017Atlanta, Spojené státy (4)tvrdý Ryan Harrison7–6(8–6), 7–6(9–7)
Vítěz13.1. dubna 2018Miami, Spojené státytvrdý Alexander Zverev6–7(4–7), 6–4, 6–4
Vítěz14.29. července 2018Atlanta, Spojené státy (5)tvrdý Ryan Harrison5–7, 6–3, 6–4
Finalista13.31. března 2019Miami, Spojené státytvrdý Roger Federer1–6, 4–6
Vítěz15.29. července 2019Newport, Spojené státy (4)tráva Alexandr Bublik7–6(7–2), 6–3
Vítěz16.1. srpna 2021Atlanta, Spojené státy (6)tvrdý Brandon Nakashima7–6(10–8), 7–5
Finalista14.10. dubna 2022Houston, Spojené státyantuka Reilly Opelka3–6, 6–7(7–9)
Finalista15.únor 2023Dallas, Spojené státytvrdý (h) Wu I-ping7–6(7–4), 6–7(3–7), 6–7(12–14)

Čtyřhra: 14 (8–6)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.7. července 2008Newport, Spojené státytráva Mardy Fish Rohan Bopanna
Ajsám Kúreší
6–4, 7–6(7–1)
Vítěz2.21. února 2010Memphis, Spojené státytvrdý (h) Sam Querrey Ross Hutchins
Jordan Kerr
6–4, 6–4
Finalista1.2. května 2010Řím, Itálieantuka Sam Querrey Bob Bryan
Mike Bryan
2–6, 3–6
Finalista2.9. dubna 2011Houston, Spojené státyantuka Sam Querrey Bob Bryan
Mike Bryan
7–6(7–4), 2–6, [5–10]
Vítěz3.15. května 2011Řím, Itálieantuka Sam Querrey Mardy Fish
Andy Roddick
bez boje
Finalista3.18. března 2012Indian Wells, Spojené státytvrdý Sam Querrey Marc López
Rafael Nadal
2–6, 6–7(3–7)
Vítěz4.16. října 2016Šanghaj, ČLRtvrdý Jack Sock Henri Kontinen
John Peers
6–4, 6–4
Finalista4.4. března 2017Acapulco, Mexikotvrdý Feliciano López Jamie Murray
Bruno Soares
3–6, 3–6
Finalista5.9. října 2017Peking, ČLRtvrdý Jack Sock Henri Kontinen
John Peers
3–6, 6–3, [7–10]
Vítěz5.18. března 2018Indian Wells, Spojené státytvrdý Jack Sock Bob Bryan
Mike Bryan
7–6(7–4), 7–6(7–2)
Vítěz6.25. července 2021Los Cabos, Mexikotvrdý Hans Hach Verdugo Hunter Reese
Sem Verbeek
5–7, 6–2, [10–4]
Vítěz7.19. března 2022Indian Wells, Spojené státy (2)tvrdý Jack Sock Santiago González
Édouard Roger-Vasselin
7–6(7–4), 6–3
Vítěz8.2. dubna 2022Miami, Spojené státytvrdý Hubert Hurkacz Wesley Koolhof
Neal Skupski
7–6(7–5), 6–4
Finalista6.15. května 2022Řím, Itálieantuka Diego Schwartzman Nikola Mektić
Mate Pavić
2-6, 7–6(8–6), [10–12]

Rekordy

Turnajrokrekordspolusdílení
Wimbledon2010113 es během utkání mužské dvouhryzůstává sám
113 es během dvouhry na Grandu Slamuzůstává sám
85 es v jediném setuzůstává sám
92 vítězných gamů během jediného utkánízůstává sám
91 prohraných gamů během jediného utkání, když zvítězilzůstává sám
246 vítězných úderů během jediného utkánízůstává sám
nejdelší zápas (11 hodin a 5 minut)Nicolas Mahut
nejdelší čas hry v jediném dni (7 hodin a 6 minut)Nicolas Mahut
118 gamů v jediném dniNicolas Mahut
Otevřená éraod 1968první vítěz 500 tiebreakůzůstává sám
ATP Tourod 19901 470 es v kariéře[4]zůstává sám
Hall of Fame Open2017vítěz turnaje ATP Tour, aniž by čelil brejkbolu[16]Tommy Haas
Alex de Minaur
2011–20194 tituly ve dvouhřezůstává sám
Atlanta Open2013–20216 titulů ve dvouhřezůstává sám
2010–20219 finále ve dvouhřezůstává sám
Miami Masters2018nejstarší vítěz prvního kariérního mastersu ve dvouhře (32 let a 340 dní)[12]zůstává sám
rekordy v otevřené éře tenisu

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Rok2005200620072008200920102011201220132014201520162017201820192020202120222023
Pořadí967. 843. 107. 145. 34. 19. 18. 14. 14. 19. 11. 19. 17. 10. 19. 25. 24. 41. 172.

Čtyřhra

Rok2005200620072008200920102011201220132014201520162017201820192020202120222023
Pořadí733. 669. 220. 108. 97. 31. 36. 94. 193. 169. 122. 54. 100. 60. 182. 184. 203. 20. 192.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Isner na anglické Wikipedii.

Externí odkazy