Sunnitský islám
Sunnité jsou muslimové, kteří po Mohamedově smrti uznali za nástupce Abú Bakra a oddělili se tak od šíitů, kteří za nástupce považovali člena jeho rodiny – zetě Alího. Šiíté a sunnité tvoří dvě základní větve islámu.
Sunnité tvoří 75–90 % všech muslimů.[1] Většinu mají ve všech muslimských státech s výjimkou Iráku, Íránu, Ázerbájdžánu, Ománu a Bahrajnu. Většina muslimů žijících v evropských zemích patří rovněž k této větvi.[2]
Vznik sunnitů
Označení sunnité je odvozeno od arabského slova sunna (zvyk, cesta) používaného pro způsob Mohamedova života. Sunna je označována za tzv. živý Korán a hraje velkou roli pro islámské právo a etiku. Sunna je částečně uznávána i druhou hlavní islámskou větví – šíity. Ti však mají vlastní sbírky hadísů (výroky a činy Mohameda) a zahrnují do nich i jednání celé jeho rodiny a nástupců.
Rozdělení muslimů na sunnity a šíity nebylo okamžité. Za sunnity se označují ti muslimové, kteří již od roku 632 (rok 10 podle islámského kalendáře) po smrti Mohameda uznali za jeho nástupce Abú Bakra. Jejich protipólem se stali šíité (z arabského ší'at Alí – strana Alího), kteří tvrdili, že titul chalífy by měl dědičně připadnout Mohamedově rodině, konkrétně jeho zeti Alímu.
Alí sám proti volbě Abú Bakra protestoval, ale nepodnikal žádné kroky k uchopení moci a nakonec jej za chalífu uznal. Ali se pak chalífou roku 656 také stal, ale již 661 byl také zavražděn cháridžovským povstalcem. K moci se dostala dědičná dynastie Umajjovců a islámské schizma bylo dovršeno.
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu sunnitský islám na Wikimedia Commons
.jpg){kind=link}