Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221010a10. října 2022
WTA Tour 2022, oficiálně Hologic WTA Tour 2022, představoval 52. ročník nejvyšší úrovně ženského profesionálního tenisu, hraný v roce 2022. Sezóna okruhu trvajícího od 3. ledna do 13. listopadu 2022 zahrnovala padesát pět turnajů, až na výjimky organizované Ženskou tenisovou asociací (WTA). Pokračujicí pandemie koronaviru měla dopad na průběžně aktualizovaný herní plán. Proticovidová opatření vyžadovala zvýšené nároky na pořadatele a účastníky turnajů kvůli omezením v době konání a ovlivnila návštěvnost i obchodní aktivity. Následkem infekce došlo ke zrušení některých událostí a dodatečné zařazení části turnajů s jednoletou licencí. V první lednový týden ročník otevřely australské Adelaide International a Melbourne Summer Set I a II. Zápasem roku bylo vyhlášeno finále ostravského AGEL Open, v němž za bouřlivé kulisy diváků Krejčíková zdolala Świątekovou v dramatické třísetové bitvě.[1]
Ženská tenisová asociace uzavřela v březnu 2022 víceletou smlouvu s americkou společností Hologic sídlící v massachusettskémMarlborough a zaměřující se na lékařskou diagnostiku a technologie v oblasti ženského zdraví. Hologic se stal prvním titulárním partnerem okruhu WTA Tour od roku 2010, kdy skončil šestiletý kontrakt s firmou Sony Ericsson ve výši 88 milionů dolarů. Jedním z hlavních důvodů uzavření smlouvy se pro Hologic stal silný postoj WTA v kauze Pchengové a zrušení turnajů v Číně. Ženské tenisové asociaci tak kontrakt pomohl v řešení finančního výpadku v rámci asijské túry i ztráty způsobené pandemií covidu-19.[2][3]
Mužskou obdobu ženského okruhu představoval ATP Tour 2022 a střední úroveň ženského tenisu pak okruh WTA 125 2022.
Coco Gauffová se v 18 letech a 154 dnech stala po 17leté Hingisové 2. nejmladší světovou jedničkou ve čtyřhře[4]
V červnu 2022 se Elise Mertensová popáté vrátila do čela deblové klasifikace, kde strávila 10 týdnů
Na čele singlového žebříčku v úvodu sezóny již více než dva roky figurovala 25letá Australanka Ashleigh Bartyová, která během března 2022 ukončila profesionální kariéru. Z posledních čtyř odehraných turnajů vyhralá tři.[5][6] Na čele světové klasifikace ji 4. dubna vystřídala 20letá Iga Świąteková jako vůbec první singlová jednička z Polska.[7] Následně celé sezóně dominovala, když vyhrála nejvyšší počet osmi trofejí včetně French Open a US Open. V závěrečném vydání žebříčku měla 11 085 bodů, více než dvojnásobnou hodnotu vůči tuniské světové dvojce Ons Džabúrové s 5 055 body. Pouze Serena Williamsová (57 týdnů), Martina Hingisová (80 týdnů) a Steffi Grafová (186 týdnů) setrvaly ve svém prvním období na čele žebříčku déle. Świąteková figurovala v konečném vydání ze 14. listopadu na vrcholu již 33 týdnů, s jistotou pokračování v roce 2023. Vyšší počet 13 260 bodů získala pouze Serena Williamsová v sezóně 2013. Polka se tak stala patnáctou tenistkou, která rok zakončila na prvním místě.[8]
Jako deblová světová jednička do ročníku vstoupila Češka Kateřina Siniaková a potřetí v kariéře – po letech 2018 a 2021 – se stala i konečnou jedničkou. Naposledy před ní závěrečnou první příčku obhájila Indka Sania Mirzaová v sezóně 2016.[8] Od června do srpna 2022 vévodila klasifikaci Belgičanka Elise Mertensová a další čtyři týdny do září 18letá Američanka Coco Gauffová. Návrat do čela zajistily Siniakové po US Open především grandslamové výkony se spoluhráčkou Krejčíkovou. Na majorech zůstaly neporaženy, když ovládly Australian Open, Wimbledon i US Open. Z Roland Garros se musely odhlásit pro pozitivní covidový test Krejčíkové. Titulem z Flushing Meadows zkompletovaly jako druhý ženský pár po sestrách Williamsových kariérní Zlatý slam a vůbec jako první dvojice v historii dovršily kariérní Super Slam.[9][10]
Zrušení čínských turnajů a důsledky ruské invaze na Ukrajiněeditovat zdroj
V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022, osm let po ruské anexi ukrajinského Krymu, řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy rozhodly o zrušení plánovaných turnajů na území Ruska a vyloučení ruských a běloruských reprezentací ze soutěží včetně Bille Jean King Cupu. Ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska. Tenisté Běloruska byli postihnuti zato, že jejich stát poskytl zázemí k ruskému útoku.[13]Wimbledon se již v dubnu rozhodl k razantnějšímu přístupu. Ruským a běloruským hráčům zakázal start v All England Clubu.[14][15] Na tento jednostranný akt bez dohody s pořadateli okruhů, reagovaly ATP a WTA nepřidělením žebříčkových bodů z Wimbledonu a jeho finanční penalizací.[16][17] Naopak zbylé dva grandslamy French Open a US Open, hrané také po začátku ruské invaze, respektovaly přístup společného březnového prohlášení, s neutralizovanou účastí těchto tenistů.[18]Wimbledonská šampionkaJelena Rybakinová přišla v důsledku absence wimbledonských bodů o účast na Turnaji mistryň. Sezónu tak zakončila na 22. příčce, zatímco při účasti na závěčné události by jí podle výkonu v závěru patřilo 3. až 7. místo.[19]
Ashleigh Bartyová vyhrála Australian Open jako první Australanka od Chris O'Neilové v roce 1978. Na cestě do finále ztratila pouze jednu hru na podání.[20] Stala se tak šestou hráčkou otevřené éry, která udržela v prvních třech grandslamových finále neporazitelnost a osmou šampionkou s triumfy ze všech tří grandslamových povrchů.[21] Její nástupkyně na postu světové jedničky, Polka Iga Świąteková, podruhé ovládla French Open a znovu dominantním způsobem. Ve 21 letech jako nejmladší vícenásobná grandslamová vítězka od 19leté Šarapovové na US Open 2006. Po skončení držela již 35zápasovou neporazitelnost.[22] Moskevská rodačka Jelena Rybakinová si odvezla trofej z Wimbledonu z pozice čtvrté nejníže postavené finalistky od zavedení žebříčku WTA v roce 1975. Pro Kazachstán tím vybojovala historicky první grandslam z dvouhry.[23][24][25]Iga Świąteková pak premiérově vyhrála US Open. Ve 21 letech se stala nejmladší držitelkou tří grandslamů od 20leté Šarapovové v roce 2008. Dva majory v rámci jedné sezóny dokázala naposledy před ní získat Angelique Kerberová v roce 2016.[26][27]
Chronologický přehled turnajů uvádí kalendář událostí okruhu WTA Tour 2022 včetně dějiště, počtu hráček, povrchu, kategorie a celkové dotace.[28][29]
Legenda
Tabulky měsíců uvádí vítězky a finalistky dvouhry i čtyřhry a dále pak semifinalistky a čtvrtfinalistky dvouhry. Zápis –D/–Q/–Č/–X uvádí počet hráček dvouhry/hráček kvalifikace dvouhry/párů čtyřhry/párů mixu, (ZS) – základní skupina.
Hráčky, které v sezóně 2022 zaznamenaly kariérní maximum v první padesátce žebříčku WTA (ztučnění u jmen hráček, které v první světové desítce debutovaly a postavení při novém maximu v Top 10):
Hráčky, které v sezóně 2022 zaznamenaly kariérní maximum v první padesátce deblového žebříčku WTA (ztučnění jmen u hráček, které v první světové desítce debutovaly a postavení při novém maximu v Top 10):
Seznam uvádí tenistky (vítězky turnaje WTA, a/nebo ty, které byly klasifikovány alespoň jeden týden v Top 100 dvouhry a/nebo Top 100 čtyřhry žebříčku WTA), jež ohlásily ukončení profesionální kariéry, neodehrály za více než 52 uplynulých týdnů žádný turnaj, nebo jim byl v sezóně 2022 uložen trvalý zákaz hraní:
Kristie Ahnová (* 15. června 1992 New York, Spojené státy americké), profesionálka od roku 2008, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 87. místě v září 2019 a ve čtyřhře na 199. místě během dubna 2017. Na okruhu ITF vyhrála sedm singlových a dva deblové tituly. Na grandslamu se nejdále probojovala do osmifinále US Open 2019, kde přehrála Světlanu Kuzněcovovou a Jeļenu Ostapenkovou, než podlehla Elise Mertensové. Kariéru ukončila v březnu 2022.[33]
Lara Arruabarrenová (* 20. března 1992 San Sebastián, Španělsko), profesionálka od roku 2007, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 52. místě v červenci 2017 a ve čtyřhře na 28. místě během února 2016. Na okruhu WTA Tour vyhrála dva singlové a osm deblových titulů. V grandslamové dvouhře nepřekročila druhá kola a ve čtyřhře postoupila do čtvrtfinále US Open 2015 a French Open 2018. Posledním turnajem se stala lednová kvalifikace Australian Open 2022. Ukončení kariéry oznámila během srpna téhož roku.[34][35]
Catherine „CiCi“ Bellisová (* 8. dubna 1999 San Francisco, Spojené státy americké), profesionálka od roku 2016, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 35. místě v srpnu 2017 a ve čtyřhře na 149. místě během července téhož roku. Na okruhu WTA 125 vyhrála Hawaii Tennis Open 2016 po finálovém vítězství nad Čang Šuaj. Na juniorce grandslamu odešla poražena z deblového finále French Open 2014, kde byla její spoluhráčkou Markéta Vondroušová. V roce 2014 se stala z pozice konečné světové jedničky juniorskou mistryní světa. Třikrát porazila členku první světové desítky, nejvýše postavenou pátou v pořadí Karolínu Plíškovou ve třetím kole Qatar Total Open 2018. V grandslamové dvouhře postoupila do třetích kol tří ze čtyř turnajů vyjma Wimbledonu, maximem se stalo čtvrtfinále čtyřhry ve Wimbledonu 2017. V roce 2017 ji WTA vyhlásila nováčkem roku. Od roku 2018 se potýkala se zraněními zápěstí a paže. Podstoupila čtyři operační výkony a do listopadu 2019 na okruhu absentovala 20 měsíců.[37] Poslední událost na okruhu WTA odehrála ve čtyřhře Australian Open 2020 opět s Vondroušovou. Singlovou kariéru uzavřela v listopadu téže sezóny na turnaji ITF v Charlestonu dotovaném 100 tisíci dolary, kde ve druhém kole podlehla Kawaové. Odchod z profesionálního tenisu oznámila v lednu 2022.[38]
Kim Clijstersová (* 8. června 198 Bilzen, Belgie), profesionálka od roku 1997, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 1. místě v srpnu 2003 a ve čtyřhře na 1. místě čtyři týdny během téhož měsíce. Jako šestá tenistka historie tak vévodila v létě 2003 singlové i deblové klasifikaci WTA současně. Na okruhu WTA Tour vyhrála čtyřicet jedna singlových a jedenáct deblových titulů. Na grandslamu vyhrála US Open 2005, 2009 a 2010, rovněž tak Australian Open 2011. Čtyřikrát odešla z utkání o titul poražena. V grandslamové čtyřhře si připsala s Japonkou Ai Sugijamovou dvě vítězství na French Open 2003 a ve Wimbledonu 2003. V letech 2002, 2003 a 2010 vyhrála všechna tři singlová finále na Turnaji mistryň. Z deblového souboje o titul na závěrečné akci roku 2003 odešla se spoluhráčkou Sugijamovou poražena. V květnu 2007 oznámila první ukončení kariéry se záměrem založit rodiny.[39] Na okruh se vrátila letní sezónou na severoamerických betonech 2009. Na počátku září 2012 podruhé odešla z profesionálního tenisu pro zranění, když vypadla ve druhém kole dvouhry US Open a následně z téže fáze smíšené čtyřhry. V sezóně 2020 se do ženského tenisu vrátila podruhé únorovým Dubai Tennis Championships, kde podlehla Muguruzaové.[40] Návrat však zbrzdilo přerušení okruhu kvůli pandemii covidu-19. Do definitivního ukončení profesionální dráhy v dubnu 2022, odehrála jen čtyři další utkání na divokou kartu, z nichž odešla poražena. Na závěrečném turnaji, říjnovém BNP Paribas Open 2021 v Indian Wells, podlehla Kateřině Siniakové.[41] V letech 2005 a 2010 ji Ženská tenisová asociace vyhlásila hráčkou roku a v roce 2005 se stala mistryní světa. V roce 2017 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy.[42]
Jelena Jankovićová (* 28. února 1985 Bělehrad, Jugoslávie), profesionálka od roku 2000, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 1. místě v srpnu 2008 a ve čtyřhře na 14. místě během června 2014. Na okruhu WTA Tour vyhrála patnáct singlových a dva deblové tituly. V letech 2008–2009 figurovala osmnáct týdnů na čele světového žebříčku dvouhry. První hráčkou se stala jako třetí jednička bez výhry na grandslamu. Na majorech prohrála finále US Open 2008 se Serenou Williamsovou. Po boku Brita Jamieho Murrayho vyhrála smíšenou čtyřhru Wimbledonu 2007. V letech 2008 a 2009 se probojovala do semifinále Turnaje mistryň. V juniorské kategorii ovládla Australian Open 2001 a stala se juniorskou světovou jedničkou. Na pekingské olympiádě 2008 se probojovala do čtvrtfinále. V pražském finále Fed Cupu 2012 se stala členkou poraženého týmu Srbska. Srbsko také reprezentovala na Hopman Cupu 2008, kde s Novakem Djokovićem skončili jako poražení finalisté. Od roku 2017 byla neaktivní a kariéru ukončila v sezóně 2022 v souvislosti se zraněními a nesouladem profesionální dráhy s mateřstvím.[45][46]
Quirine Lemoineová (* 25. prosince 1991 Woerden, Nizozemsko), profesionálka od roku 2008, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 137. místě v červenci 2007 a ve čtyřhře na 116. místě během srpna téhož roku. Na okruhu WTA Tour vyhrála čtyřhru Swedish Open 2017 s Arantxou Rusovou. Na grandslamu se do hlavní soutěže probojovala jen jednou, na French Open 2017. Kariéru zakončila v červenci 2022 semifinálovou účastí na 60tisícovém turnaji ITF Amstelveen Open.[47]
Cornelia Listerová (* 26. května 1994 Oslo, Norsko), švédská profesionálka od roku 2010, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 373. místě v květnu 2018 a ve čtyřhře na 72. místě během února 2020. Na okruhu WTA Tour vyhrála čtyřhru antukového Palermo Ladies Open 2019 s Renatou Voráčovou. Ve švédském týmu Billie Jean King Cupu nastoupila mezi lety 2016–2021 do dvanácti mezistátních zápasů, všech v euroafrické zóně. Poslední zápas odehrála ve čtyřhře červencového Nordea Open 2021 v sérii WTA 125.
Kurumi Naraová (* 30. prosince 1991 Ósaka, Japonsko), profesionálka od roku 2009, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 32. místě v srpnu 2014 a ve čtyřhře na 109. místě během května 2016. Na okruhu WTA Tour vyhrála jediný singlový titul na Rio Open 2014, kde ve finále zdolala Kláru Zakopalovou. Na grandslamu si zahrála třetí kola Australian Open 2014 a US Open 2013 a 2017. Kariéru ukončila na zářijovém Toray Pan Pacific Open 2022, kde na divokou kartu postoupila z kvalifikace do hlavní soutěže.[35]
Risa Ozakiová (* 10. dubna 1994 Kóbe, Japonsko), profesionálka od roku 2011, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 70. místě v dubnu 2017 a ve čtyřhře na 246. místě během března téhož roku. Na okruhu WTA Tour prohrála jediné finále ve čtyřhře Citi Open 2016, v páru se Šúko Aojamovou. Na grandslamu postoupila z prvního kola jen jednou, když na US Open 2017 zdolala americkou kvalifikantku Daniellu Laovou. Od března 2020 byla neaktivní. Kariéru ukončila v závěru sezóny 2022.[49]
Pcheng Šuaj (* 8. ledna 1986 Siang-tchan, Čína), profesionálka od roku 2001, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 14. místě v srpnu 2011 a ve čtyřhře na 1. místě během února 2014. Stala se historicky prvním čínským tenistou na čele světové klasifikace bez rozdílu soutěže. Na vrcholu setrvala 20 týdnů.[50] V rámci okruhu WTA Tour vyhrála dvouhru Tianjin Open 2016 a dvacet jedna turnajů ve čtyřhře. Na grandslamu ovládla se Sieovou čtyřhru ve Wimbledonu 2013. Společně pak triumfovaly na istanbulském Turnaji mistryň 2013 a druhý vítězný major přidaly na French Open 2014. Z deblového finále Australian Open 2017 odešla poražena v páru s Andreou Hlaváčkovou. Celosvětovou mediální pozornost na sebe upoutala v listopadu 2021, kdy obvinila bývalého čínského vicepremiéraČanga Kaa-lia z donucení k sexu.[51] V dalších dnech se ji média pokoušela neúspěšně kontaktovat[52] a obavy o její bezpečnost vyjádřily mužská i ženská tenisová asociace.[53][54] V prosinci 2021 pak Ženská tenisová asociace kvůli této kauze zrušila všechny turnaje pro sezónu 2022 na území Číny.[11][12] Ukončení kariéry Pcheng oznámila během února 2022 v rozhovoru pro francouzský deník L'Équipe.[55][56]
Květa Peschkeová (* 9. července 1975 Bílovec, Československo), profesionálka od roku 1993, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 26. místě v listopadu 2005 a ve čtyřhře na 1. místě během července 2011. Na okruhu WTA Tour vyhrála dvouhru na Makarska Open 1998 a třicet šest deblových turnajů. Na grandslamu se Slovinkou Katarinou Srebotnikovut ovládla čtyřhru ve Wimbledonu 2011 a společně se staly světovými jedničkami. Jako pár se probojovaly také do finále Turnaje mistryň 2010 i 2011. V mixu ovládla Australian Open 2011, třikrát Wimbledon a US Open 2003. Ve čtyřhře prohrála finále na French Open 2010. Singlovým maximem na majorech se stalo osmifinále Wimbledonu 2005. V roce 2011 byla členkou vítězného českého týmu ve Fed Cupu. profesionální kariéru ukončila na dubnovém Credit One Charleston Open 2022, ačkoli pliánovala ještě odehrát Wimbledon.[57][58]
Mónica Puigová (* 27. září 1997 San Juan, Portoriko), profesionálka od roku 2010, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 27. místě v září 2016 a ve čtyřhře na 210. místě během května 2015. Na okruhu WTA Tour vyhrála jediný singlový titul na Internationaux de Strasbourg 2014. Na grandslamu nejdále postoupila do osmifinále Wimbledonu 2013. V roce 2016 se stala olympijskou vítězkou v ženské dvouhřeHer XXXI. olympiády v Riu de Janeiru, jako první sportovec reprezentující Portoriko, který získal zlatou olympijskou medaili. Na cestě za titulem vyřadila členky první světové desítky Garbiñe Muguruzaovou a ve finále Angelique Kerberovou.[61][62] Následoval však pokles formy, s vypadnutím z první padesátky žebříčku v červnu 2017, do níž se ve zbytku kariéry vrátila již jen na jedenáct týdnů. V pozdní fázi kariéry ji limitovala zranění, zejména lokte a ramena. Během tří let podstoupila čtyři operační zákroky a v červnu 2022 oznámila ukončení profesionální dráhy.[63]
Laura Robsonová (* 21. ledna 1994 Melbourne, Austrálie), levoruká britská profesionálka od roku 2008, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 27. místě v červenci 2013 a ve čtyřhře na 82. místě během března 2014. V juniorském tenise vyhrála Wimbledon 2008. Na okruhu WTA Tour prohrála jedno singlové a obě deblová finále. Stala se tak první Britkou od Jo Durieové z roku 1990, která si zahrála finále dvouhry. Na Guangzhou International Women's Open 2012 v něm však nestačila na Sie Šu-wej. V grandslamové dvouhře se maximem stala osmifinále na US Open 2012 a ve Wimbledonu 2013, ve čtyřhře čtvrtfinále Australian Open 2010. V roce 2012 ji WTA vyhlásila nováčkem roku. V páru s Andym Murraym byli členy britského týmu na Hopman Cupu 2010, kde ve finále podlehli Španělsku. Z londýnské olympiády 2012 si oba odnesli stříbrnou medaili ve smíšené čtyřhře. Během kariéry ji doprovázela zranění, především levého zápěstí, které bylo operováno v dubnu 2014, s následnou opakovanou absencí na okruzích. Ukončení profesionální dráhy oznámila v květnu 2022.[64]
İpek Soyluová (* 15. dubna 1996 Adana, Turecko), profesionálka od roku 2012, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 151. místě v říjnu 2016 a ve čtyřhře na 63. místě během dubnu 2017. Na okruhu WTA Tour vyhrála tři deblové tituly včetně závěrečného WTA Elite Trophy 2016. Kariéru ukončila v září 2022.[66]
Katarina Srebotniková (* 12. března 1981 Slovenj Gradec, Jugoslávie), profesionálka od roku 1999, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 20. místě v srpnu 2006 a ve čtyřhře na 1. místě během července 2011. Na okruhu WTA Tour vyhrála čtyři singlové a třicet devět deblových titulů. Na grandslamu s Květou Peschkeovou ovládla čtyřhru ve Wimbledonu 2011 a společně se staly světovými jedničkami. Jako pár se probojovaly také do finále Turnaje mistryň 2010 i 2011. V mixu ovládla Australian Open 2011, třikrát Wimbledon a US Open 2003. V září 2021 byla zapsána do Guinnessovy knihy rekordů, když jako první tenistka historie dokázala zvítězit při turnajových debutech ve dvouhře, čtyřhře i mixu.[67][68]
Stefanie Vögeleová (* 10. března 1990 Leuggern, Švýcarsko), profesionálka od roku 2006, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 42. místě v listopadu 2013 a ve čtyřhře na 100. místě během ledna 2015. Na okruhu WTA Tour prohrála obě finále, deblové na Copa BBVA Colsanitas 2012 a singlové na Abierto Mexicano Telcel 2018. Kariéru ukončila v listopadu 2022.[69]