Šrívidžaja

Šrívidžaja bylo středověké malajské království, jehož území se rozprostíralo zejména na Sumatře (dnes Indonésie). Šlo o buddhistickou thalasokracii. První přesvědčivé doklady o existenci tohoto království jsou známy díky čínskému mnichu I-ťingovi, který Šrívidžaju navštívil v roce 671 a pobyl tam šest měsíců. První nápis s dochovaným pojmenováním „Šrívidžaja“ pochází také ze 7. století, z 16. června 682. Jedná se o kamennou desku, která byla nalezena v roce 1920 na jihu Sumatry, tzv. „Nápis Kedukan Bukit“. Šrívidžjala byla důležitým centrem expanze buddhismu v 8. na 12. století v celé jihovýchodní Asii. Šlo také o první království, které ovládlo většinu indonéského souostroví. Jeho hlavní síla spočívala v obchodních smlouvách s Čínou a v kontrole námořního obchodu v oblasti. Vzestup Šrívidžajy souvisel s pádem království Funan v Kambodži.^[1]

Šrívidžaja Kadatuan Sriwijaya ←  ←  kolem 650–1377  →  →  →  →
Geografie Šrívidžaja v největším rozsahu v 8. století
Hlavní město	Palembang, Kewu, Chaiya, Jambi
Obyvatelstvo
Jazyky	staromalajština, sanskrt
Náboženství	mahájánský buddhismus, vadžrajánový buddhismus, hinduismus, animismus
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Mateřská země	Melayu (vazalství 1183–1377)
Měna	mince ze zlata a stříbra
Státní útvary a území
Předcházející Kantoli Sailendra Následující Melayu Dharmasraya Singapura Pasai

V roce 1016 Šrívidžaja porazila hinduisticko-buddhistické království Mataram a vyhrála tak důležitý souboj o hegemonii v celé oblasti. V 8.–10. století panovala říši dynastie Šailendra, která přišla původně z Jávy. Za její vlády nastal největší rozkvět, byl postaven například výstavný chrám Borobudur, dodnes největší buddhistický chrám na světě.^[2] V 11. století se říše stala vazalem jihoindické dynastie Čólů, ale brzy zase získala nezávislost. Království zaniklo někdy v průběhu 13. století následkem mnoha faktorů, mezi které patřila expanze říše Madžapahit.^[3] Existence království byla na dlouhou dobu zapomenuta a až ve dvacátém století se dostala do zájmu badatelů. Klíčovou roli v tom sehrál francouzský historik George Cœdès.^[4]