Burgundsko

historické území a bývalý francouzský region
Další významy jsou uvedeny na stránce Burgundsko (rozcestník).

Burgundsko, francouzsky Bourgogne [burgoň], frankoprovensálsky Borgogne) je historické území a bývalý francouzský region, jenž spojoval čtyři departementy: Yonne (89), Côte-d'Or (Zlaté svahy) (21), Nièvre (58) a Saône-et-Loire (71). Od roku 2016 byl spolu s regionem Franche-Comté sloučen do nového regionu Burgundsko-Franche-Comté.

Burgundsko
Zámek Tanlay, Yonne
Zámek Tanlay, Yonne
Burgundsko – znak
znak
Burgundsko – vlajka
vlajka
Geografie
Hlavní městoDijon
Souřadnice
Rozloha31 582 km²
Časové pásmo+1
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 633 891
Hustota zalidnění51,7 obyv./km²
Jazykfrancouzština, franko-provensálština
Národnostní složeníFrancouzi
Náboženstvířímskokatolické křesťanství, judaismus, islám
Správa regionu
StátFrancieFrancie Francie
Nadřazený celekFrancieFrancie Francie
Druh celkuregion
Podřízené celky4 départementy
- Côte-d'Or
- Nièvre
- Saône-et-Loire
- Yonne
15 arrondisementů
174 kantony
2 045 obcí
Vznik1960
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Zvonice ve Cluny

Nejstarší dochované nálezy lidského osídlení jsou kamenné nástroje neandrtálců patřící k industrii moustérienu (160 000 – 40 000 let). V jeskyních Arcy-sur-Cure mezi Auxerre a Avallonem, bylo nalezeno 160 prehistorických maleb starých asi 28 000 let a také kamenné nástroje neandrtálců patřící k industrii moustérienu (160 000 – 40 000 let)[1]. Přítomnost paleolitických lovců podává lokalita Solutré asi 8 km západně od Mâconu, podle níž dostala jméno mladopaleolitická archeologická kultura solutréen datovaná do období zhruba před 22 – 18 tis. let.[2]

Burgundsko bylo důležitým centrem Keltů. Bohatství i obchodní vztahy tehdejší Galie ilustruje tzv. hrob kněžny z Vix z doby kolem roku 500 př. n. l.[2]

Burgundsko je pojmenované podle germánského kmene Burgundů, kteří v 5. století v jihovýchodní Galii založili Království Burgundů, jež se v 6. století stalo součástí franské říše, označované jako První Burgundské království. V průběhu 7. století se pak Burgundské území konstituovalo jako jedno z jejích dílčích království.

Ve středověku se zřízení Burgundska měnilo a tak postupně bylo Burgundským hrabstvím, Burgundským vévodstvím či Dolní a Horní Burgundské království, která se později sjednotila. První (v současnosti Franche-Comté) bylo říšským územím, druhé, tvořené hrabstvími Mâcon, Chalon, Sens, Auxerre, Tonnerre, Nevers, Autun, patřilo pod lenní svrchovanost francouzského království. Burgundské království (též Arelatské království) se v letech 1032–1034 stalo součástí Svaté říše římské.[3] Kromě vévodství Burgundsko zahrnuje od roku 1601 většinu savojských provincií na pravém břehu řeky Rhôny a později i někdejší svrchované panství Dombes, které k němu svým ediktem připojil král Ludvík XVI. v roce 1781. Z těchto posledních akvizicí byl v roce 1790 ustaven departement Ain.

Od raného středověku bylo Burgundsko jedním z center mnišství a později také několika reformních hnutí. Na počátku 10. století to byla tzv. Clunyjská reforma vycházející z benediktinského kláštera v Cluny založeného roku 910. V roce 1098 pak byl sv. Robertem založen klášter v Citeaux, který se stal prvním klášterem cisterciáckého řádu[4].

V burgundštině se region nazývá Bregogne a v arpitánštině Borgogne.

Geografie

Severní část, též nazývaná Dolní Burgundsko, se rozkládá v sedimentárních pánvích. Zahrnuje zemědělsky intenzivně obdělávané území Sénonais a lesnatý kraj Othe, převážně náležející do povodí řek Yonne a Armançon. Nejznámějším a největším městem severu Burgundska je Auxerre.

Východní část Burgundska se rozkládá především v povodí řeky Saône. Nacházejí se v ní především četné rozlehlé louky a pole, na nichž se nejčastěji pěstuje pšenice, kukuřice, olejniny a květiny; intenzivní je také zahradnická a ovocnářská produkce.

Střed Burgundska charakterizují vápencové plošiny, které klesají zvolna k severozápadu a prudce k jihovýchodu. Nachází se zde například kraj Auxerrois, skalnatá plošina osázená vinicemi (Chablis v nejsevernějším koutě burgundského vinařského regionu, známé bílým vínem), kraj Tonnerrois v nižších polohách, lesnatý kraj Chatillonnais, tzv. dijonská křižovatka a kuesta Côte-d'Or na západní straně údolí Saôny, jedna z nejslavnějších vinařských oblastí ve Francii. K méně známým patří starý lesnatý masiv vrchoviny Morvan, regionální přírodní park obklopený hlinitými plošinami s intenzivním zemědělstvím.

Jižní Burgundsko, obvykle nazývaný Mâconnais podle největšího tamního města Mâcon, je kraj se smíšenou rostlinnou i živočišnou výrobou a vinařstvím. Nachází se v podhůří Francouzského středohoří. Mâconnais je nejjižnější částí Burgundska s pahorkatým až vrchovinným reliéfem, s kopci vysokými kolem 700 m n. m.), kterou protéká řeka Saône.

Ekonomika

Burgundské zemědělství je dynamické, výkonné a vysoce specializované: obilniny (pšenice a ječmen v Yonne a na Côte-d'Or), olejniny, chov skotu (Charolais, Morvan, Nivernais), vinařství (Côtes de Beaune, Nuits, Hautes-Côtes, Côte Chalonnaise, Mâconnais, Beaujolais).

Průmysl, jenž se rozvíjel již od 19. století (těžba uhlí v Montceau-les-Mines, ocelářství v Creusot, doly v La Machine), doznal nového rozmachu po roce 1945, zejména v povodí Saony, v Dijonu a v Yonne, avšak nebyl ušetřen hospodářské krize. Naproti tomu severní část regionu, která je na velké podniky poměrně chudá, získává svou obživu v zavedení lehčích forem průmyslu – více diverzifikovaných a méně zranitelných: lehká chemie, farmaceutický průmysl, elektronika, plastikářský a papírenský, strojírenský, automobilový a potravinářský průmysl. Významný je také zahraniční obchod a cestovní ruch (související obory gastronomie, kulturní a zelená turistika.[5]

Obyvatelstvo a společnost

Demografie

Počet obyvatel Burgundska a regionu Franche Comté(Bourgogne-Franche-Comté) činí 2 820 623 (údaj k 1.1.2014). Nejlidnatějším útvarem je Saône-et-Loire. Nejhustěji zalidněnou oblastí je Doubs, který se svou hustotou blíží větším metropolím. Ostatní oblasti Burgundska jsou mnohem méně zalidněné. Nejmenší oblast regionu představuje Territoire de Belfort se svou rozlohou609 km² a hustotou zalidnění 238 ob./km².

Region Burgundsko

oblastNopopulacehustota  zalidněníkrajské město
Saône-et-Loire71555 78865 hab./km2Mâcon
Doubs25538 549103 hab./km2Besançon
Côte-d'Or21531 38061 hab./km2Dijon
Yonne89341 81446 hab./km2Auxerre
Jura39260 68152 hab./km2Lons-le-Saunier
Haute-Saône70238 34744 hab./km2Vesoul
Nièvre58213 56931 hab./km2Nevers
Territoire de Belfort90144 334238 hab./km2Belfort

Mezi nejlidnatější regiony se řadí Saône-et-Loire, Doubs a Côte-d'Or, jejichž počet obyvatel přesahuje 500 000 (tj. více než polovina celkového regionálního obyvatelstva). V posledních desetiletích zůstala populace stabilní pouze v regionu Saône-et-Loire. Demografická situace se v obou regionech značně liší. Západně od hranice Dijon-Macon je populace starší a počet klesá, zatímco na východě je populace mladší a její počet roste. Obyvatelstvo regionu Franche-Comté oproti obyvatelstvu Burgundska mladší a dynamičtější.

Region se skládá z šestnácti městských oblastí. Každý pátý obyvatel pochází z části Dijon nebo Besançon. Stejná jména jako nejobývanější městské části se nazývají i akademie, které se nachází v těchto regionech. Středoškolské vzdělání dokončí zhruba jedna desetina všech zapsaných studentů. Počet studentů zapsaných k základnímu vzdělávání se z posledních letech také snižuje a to v důsledku pomalé regionální demografie. Region Bourgogne a Franche Comté se řadí mezi regiony s nejmenším počtem absolventů vysokých škol mezi 25-34 lety.

L'université Bourgogne - Franche-Comté (UBFC) je společenství univerzit a zařízení asi 56 000 studentů, rozložených na 22 místech. Patří sem Burgundská univerzita, University of Franche-Comté, University of Technology v Belfort-Montbéliard, AgroSup Dijon a další. Každé zařízení si zachovává svoji právní samostatnost. Hlavní univerzitní sídlo se nachází v Besançonu.

Kultura

Přírodní a kulturní památky

Burgundsko je proslulé jak přírodním bohatstvím, tak hmotným kulturním, a to především stavbami. Mezi hojně navštěvovaná architektonická díla patří, středověké hrady, renesanční zámky, ale i velké množství staveb sakrálních. Mezi nejzajímavější patří vévodský palác v Dijonu Palais des ducs de Bourgogne, zámky Château de Cormatin a Château de Tanlay, hospic Hospices de Beaune, kláštery Abbaye Saint-Philibert de Tournus a Abbaye de Pontigny, katedrály Cathédrale Saint-Étienne de Sens, Cathédrale Saint-Lazare d'Autun nebo Cathédrale Saint-Étienne d'Auxerre a mnoho dalších. V tomto regionu se také nachází významná muzea jako Musée des Beaux-Arts de Dijon a Le musée Nicéphore-Niépce de Chalon-sur-Saône.

V Auxerre se slaví svátek Kvetoucích vinic, v Dijonu Mezinárodní festival sakrální hudby a festival Chalon v ulicích Chalon-sur-Saône se svátky vína, historickými představeními a pouličním uměním. Dále pak Mezinárodní festival barokní hudby v Beaune, Gurmánské dny v Saulieu en Côte-d’Or a další hudební festivaly jako Blues en Bourgogne v Creusot nebo D'Jazz Nevers Festival.[6]

Burgundské vinice (město Fixin, Côte-d'Or)

Burgundsko je považováno za jednu z oblastí Francie, které se nejvíce podílí na produkci vína, a to jak bílého, tak červeného. Zdejší víno se nejčastěji vyrábí z vinné révy odrůdy rulandské modré a chardonnay. Mezi nejznámější značky vína patří například Romanée-Conti nebo Louis Jadot. Reputace a kvalita vína spolu se skutečností, že bývá produkováno v malém množství, vedla k vysokým poptávkám a cenám. Některé z burgundských vín se řadí mezi nejdražší na světě.

Oblast je také známá svou kuchyní. A to zejména pokrmy, jako je hovězí po burgundsku (Boeuf bourguignon), kohout na víně (Coq au vin), žabí stehýnka (Cuisses de grenouille), Dijonská hořčice nebo šunka v petrželi (Jambon persillé).

Média

V regionu funguje hustá síť poboček France 3, spojením sil France 3 Bourgogne a France 3 Franche-Comté vznikla redakce France 3 Bourgogne-Franche-Comté. Každá pobočka však stále vysílá odděleně a nezávisle. Známá je také síť France Bleu. Písemný tisk je zde velmi rozmanitý. Est Républicain je velmi známým tiskem v regionu Franche- Comté s výjimkou Jury, kde byl již v minulosti zřízen zpravodaj Progress. Denní tisk vydává nakladatelství Le Bien v Côte d'Or, v Chalon-sur-Saône se sídlem v Le Journal de Saône-et-Loire a v Auxerre L'Yonne Républicaine.

Zdravotnictví a sport

Průměrná délka života se pohybuje kolem 78 let u mužů a 85 let u žen (údaj z roku 2013). Nejčastější příčinou úmrtí je rakovina (28%) a na druhém místě jsou kardiovaskulární choroby (26%). Počet lékařů je velmi nízký. Počet praktických lékařů se pohybuje kolem 5 600, zdravotních sester kolem 6 400 (tzn. 10 sester na 10 000 obyvatel), zubařů 2 600 a fyzioterapeutů kolem 5 700, což představuje na hustotu obyvatel v tomto regionu opravdu silný deficit. Region je známý pro své basketbalové, fotbalové, rugbyové a házenkářské kluby.

Osobnosti

Z Burgundska pochází Gustave Eiffel, konstruktér a architekt, který se proslavil konstrukcí Eiffelovy věže a návrhem kostry Sochy Svobody. Burgundsko je také rodným místem několika zástupců z královské rodiny Valois, například Jan I. Burgundský, zvaný též nebojácný, nebo Filip III. Dobrý. Rodákem je také francouzský fotbalista Antoine Griezmann, hrající ve španělském klubu FC Barcelona.

Společnosti se sídlem v Burgundsku

  • Schiver Distribution (zásobování)
  • Senoble (potravinářství)
  • Mazagran Services (služby)
  • Fournier Pharma (léčiva)
  • Dim (textil)
  • Belvédère (nápoje)
  • Prysmian cables et systèmes (přístroje)
  • Algeco (předprodej)
  • HMY investissements (hutnictví)
  • Amora Maille (potravinářství)
  • Urgo (farmacie)
  • Freudenberg (automobily)
  • Kodak (chemie)
  • Metso mineral (strojírenství)

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bourgogne-Franche-Comté na francouzské Wikipedii, Morvan na francouzské Wikipedii, Côte-d'Or na francouzské Wikipedii, Bourgogne na francouzské Wikipedii a Burgundy na anglické Wikipedii.

Literatura

  • DRŠKA, Václav. Dějiny Burgundska : Nomen Burgundiae ve středověku. České Budějovice: Veduta, 2011. 464 s. ISBN 978-80-86829-65-4. 

Související články

Externí odkazy