Edvard Moser

Narodil se roku 1962 v Ålesundu. Rodiče přišli do Norska v 50. letech z Německa. Matka pocházela z Essenu a otec z Kronbergu im Taunus. Rodina nejdříve žila v Haramsøye, kde otec pracoval jako stavitel varhan. Následně se přestěhovala do Hareidu a poté do Ålesundu.^[3][4][5]

V roce 1990 absolvoval psychologii na osloské univerzitě. Na stejné vysoké škole pokračoval v postgraduálním studiu neurofyziologie, které zakončil v prosinci 1995 obhajobou práce Potenciální změny oblastí v gyrus dentatus během prostorového učení u potkana (Ph.D.)^[6] Studoval také matematiku a statistiku.^[7] Na začátku vědecké dráhy pracoval pod vedením profesora Pera Andersena.

Mezi lety 1994–1996 strávil postdoktorální pobyt s Richardem Morrisem v Centru neurověd edinburské univerzity. Následně se stal hostujícím postdoktorálním asistentem v laboratoři Johna O'Keefea na londýnské University College.

V roce 1996 se vrátil do Norska, kde byl na Norské univerzitě vědy a technologie (NTNU) v Trondheimu jmenován docentem pro obor biologická psychologie. Roku 1998 se stal řádným profesorem v neurovědách na téže univerzitě. V roce 2002 byl zakládajícím spoluředitelem Centra pro biologii paměti při NTNU a o pět let později vznikl Kavliho institut pro systémovou neurovědu. V roce 2014 s manželkou May-Britt Moserovou obdržel Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, když objevili mřížkové neurony^[8] (česky také mřížové neurony či buňky trojúhelníkovitých mřížových vzorů, angl. grid cells), v mozku odpovědné za určování polohy, a mající vztah k orientaci v prostoru. Rozdělili si tak poloviční podíl, když druhá půlka připadla americkému neurovědci a spolulaureátovi Johnu O'Keefovi.^[9]

Řadí se ke členům Královské norské společnosti věd a písemnictví,^[10] Norské akademie věd a písemnictví^[11] a Norské akademie technologických věd.^[12]

Všechny ceny obdržel společně s May-Britt Moserovou.

• 1999: Cena pro mladé vědce, Královská norská společnost věd a písemnictví
• 2005: Cena W. Aldena Spencera; 28. ročník, Columbia University
• 2006: Cena Betty a Davida Koetserových za výzkum mozku; 14. ročník, Curyšská univerzita
• 2006: Prix „Liliane Bettencourt pour les Sciences du Vivant“; 10. ročník, 2006, Bettencourtova nadace, Paříž
• 2008: Velká skandinávská cena Erica K. Fernströma; Fernströmova nadace, 30. ročník, Lundská univerzita
• 2011: Cena Louise Jeanteta za medicínu, nadace Louise Jeanteta, Švýcarsko
• 2011: Cena Anderse Jahreho za lékařský výzkum^[13]
• 2012: Perl-UNC Neuroscience Prize; 13. ročník^[14]
• 2013: Cena Louisy Grossové Horwitzové (s Johnem O'Keefem) ^[15]
• 2014: Cena Karla Spencera Lashleyho^[16]
• 2014: Körberova evropská vědecká cena; Körberova nadace, Hamburk
• 2014: Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (s Johnem O'Keefem)^[9]

• Moser, E.I., Mathiesen, I. & Andersen, P. (1993). Association between brain temperature and dentate field potentials in exploring and swimming rats. Science, 259, 1324-1326].
• Brun, V.H., Otnæss, M.K., Molden, S., Steffenach, H.-A., Witter, M.P., Moser, M.-B., Moser, E.I. (2002). Place cells and place representation maintained by direct entorhinal-hippocampal circuitry. Science, 296, 2089-2284.
• Fyhn, M., Molden, S., Witter, M.P., Moser, E.I. and Moser, M.-B. (2004). Spatial representation in the entorhinal cortex. Science, 305, 1258-1264.
• Leutgeb, S., Leutgeb, J.K., Treves, A., Moser, M.-B. and Moser, E.I. (2004). Distinct ensemble codes in hippocampal areas CA3 and CA1. Science, 305, 1295-1298.
• Leutgeb, S., Leutgeb, J.K., Barnes, C.A., Moser, E.I., McNaughton, B.L., and Moser, M.-B (2005). Independent codes for spatial and episodic memory in the hippocampus. Science, 309, 619-623.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edvard Moser na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Edvard Moser na Wikimedia Commons
• Edvard Moser na stránce NTNU (anglicky)