Federace Bosny a Hercegoviny

Základy pro vytvoření Federace Bosny a Hercegoviny byly položeny Washingtonskou dohodou z března 1994.^[2] Podle dohody mělo být spojené území držené Armádou Republiky Bosna a Hercegovina a silami Chorvatské rady obrany rozděleno do deseti autonomních kantonů podle plánu Vance-Owen. Kantonální systém byl vybrán, aby zabránil dominanci jedné etnické skupiny nad jinou. Většinu území, které si Chorvati a Bosňáci nárokovali za svou Federaci, však v té době stále kontrolovali bosenští Srbové.

Washingtonská dohoda byla implementována na jaře 1994 svoláním Ústavního shromáždění, které 24. června přijalo a vyhlásilo Ústavu Federace Bosny a Hercegoviny.^[3]

V roce 1995 porazila bosenská vojska a bosensko-chorvatské síly Federace Bosny a Hercegoviny síly Autonomní provincie Západní Bosna a toto území bylo přidáno k federaci (Unsko-sanský kanton).

Po válce

Daytonskou dohodou z roku 1995, která ukončila čtyřletou válku, byla Federace Bosny a Hercegoviny definována jako jedna ze dvou entit Bosny a Hercegoviny, která vedle Republiky srbské tvoří 51 % rozlohy země. Kantony a federální struktura byly po válce budovány poměrně pomalu. Separatistické chorvatské instituce Herceg-Bosny existovaly a fungovaly paralelně s institucemi federacemi až do let 1996–97, kdy byly postupně zrušeny. 8. března 2000 vznikl distrikt Brčko jako autonomní část v rámci Bosny a Hercegoviny a vznikl z části území obou bosenských celků. Distrikt Brčko je nyní kondominium, které patří k oběma subjektům.

V letech 2001–2002 Úřad vysokého představitele (OHR) prosadil změny ústavy federace a jejího volebního zákona v souladu s rozhodnutími Ústavního soudu Bosny a Hercegoviny o politické rovnosti tří konstitučních národů (U-5/98).^[4] To vyvolalo stížnosti bosenských Chorvatů, kteří tvrdili, že byli zbaveni svých práv na zastupování, protože Bosňáci začali ovládat většinu i v horní komoře.^[5] Nespokojení chorvatští politici zřídili samostatné chorvatské národní shromáždění, uspořádali referendum souběžně s volbami a vyhlásili svou samosprávu v oblastech federace s chorvatskou většinou. Jejich pokusy skončily krátce po tvrdém zásahu SFOR a soudním řízení.

Chorvatské politické strany, které nejsou spokojeny se zastoupením Chorvatů ve federaci, trvají na vytvoření federální jednotky s většinou chorvatských území namísto několika kantonů. SDA a další bosenské strany se proti tomu ostře staví. V září 2010 Mezinárodní krizová skupina varovala, že „spory mezi vůdci Bosňáků a Chorvatů a nefunkční administrativní systém ochromily rozhodování, postavily subjekt na pokraj bankrotu a vyvolaly sociální nepokoje“. V lednu 2017 Chorvatské národní shromáždění prohlásilo, že „chce-li se Bosna a Hercegovina stát soběstačná, pak je nutné provést administrativně-územní reorganizaci, která by zahrnovala federální jednotku s chorvatskou většinou. Zůstává trvalou snahou chorvatského lidu Bosny a Hercegoviny.“^[6]

V letech 2010–14 byla vláda federace vytvořena SDP bez souhlasu hlavních chorvatských politických stran, což vedlo k politické krizi.

Souběžně s rozhovory o otázce Sejdic-Finci na státní úrovni zprostředkované EU podpořilo velvyslanectví USA v únoru 2013 odbornou pracovní skupinu, která v roce 2013 předložila Sněmovně reprezentantů FBIH svých 188 doporučení^[7] s cílem řešit nákladné a komplexní správní struktury s překrývajícími se pravomocemi mezi federací, kantony a obcemi, jak je v současnosti obsaženo v ústavě federace.^[8] Iniciativa nakonec nebyla Parlamentem přijata.

Po odvolání HDZ BiH Božo Ljubiće zrušil v prosinci 2016 Ústavní soud Bosny a Hercegoviny volební vzorec pro nepřímou volbu Sněmovny lidu federace s tím, že nezaručuje legitimní zastoupení konstitučních národů.^[9] Je pozoruhodné, že rozhodnutí se neshodovalo se stanoviskem amicus curiae Benátské komise ve stejné věci. Vzhledem k tomu, že chybí legislativní úpravy k revizi volebního zákona, v létě 2018 Ústřední volební komise Bosny a Hercegoviny prozatímně uzákonila nový vzorec pro složení Sněmovny lidu, založený na vzorci minimálního zastoupení (jeden poslanec za každého voliče v každém kantonu) a při sčítání lidu v roce 2013.

V roce 2022 vysoký představitel zavedl změny federální ústavy a volebního zákona, které provedly Ljubićův verdikt. Změny také rekonstruovaly původní rovnováhu sil mezi Chorvaty a Bosňáky ve federaci, jak si představovala Washingtonská dohoda.

V roce 2023 vysoký představite na jeden den pozastavil platnost federální ústavy, aby nastolil novou vládu. Vznikl tak obrovský skandál a politická krize.^[10] Někteří to vidí jako akt „zrady“.^[11]

Federace BaH zabírá přibližně polovinu území celé Bosny a Hercegoviny, má však o něco větší hustotu osídlení. Její hlavní město je – stejně jako celé země – Sarajevo. Podobně jako Republika srbská má i Federace BaH vlastní parlament, vládu s ministerstvy a prezidenta.

• Prezident Federace Bosny a Hercegoviny (Predsjednik Federacije Bosne i Hercegovine), úřad zpravidla zastává Chorvat, vedle toho jsou voleni 2 místopředsedové (Bosňák a Srb)

• Parlament Federace Bosny a Hercegoviny (Parlament Federacije Bosne i Hercegovine)
  • Poslanecká sněmovna Parlamentu Federace Bosny a Hercegoviny (Predstavnički dom Parlamenta Federacije Bosne i Hercegovine) – 98 členů, z toho 70 je voleno přímo ve 12 volebních okrscích (kde se vybírá 3 až 9 poslanců) a dalších 28 kompenzačních mandátů je přiděleno na úrovni celé Federace BaH, v čele sněmovny stojí předseda a 2 místopředsedové
  • Sněmovna národů Parlamentu Federace Bosny a Hercegoviny (Dom naroda Parlamenta Federacije Bosne i Hercegovine) – 58 členů, z toho 17 Bosňáků, 17 Chorvatů, 17 Srbů a 7 zástupců ostatních národů, v čele sněmovny stojí předseda a dva místopředsedové

• Vláda Federace Bosny a Hercegoviny (Vlada Federacije Bosne i Hercegovine)^[12] – 16 členů, z toho 8 Bosňáků, 5 Chorvatů a 3 Srbové, v čele kabinetu zpravidla stojí Bosňák
  • Ministerstvo vnitra (Ministarstvo unutrašnjih poslova)
    • Policie Federace Bosny a Hercegoviny ^[13]
  • Ministerstvo spravedlnosti (Ministarstvo pravde)
  • Ministerstvo financí (Ministarstvo finansija)
  • Ministerstvo energetiky, hornictví a průmyslu (Ministarstvo energije, rudarstva i industrije)
  • Ministerstvo dopravy a komunikací (Ministarstvo prometa i komunikacija)
  • Ministerstvo práce a sociálních věcí (Ministarstvo rada i socijalne politike)
  • Ministerstvo pro vysídlence a uprchlíky (Ministarstvo raseljenih osoba i izbjeglica)
  • Ministerstvo pro otázky veteránů a válečných invalidů obranně-osvobozenecké války (Ministarstvo za pitanja boraca i invalida odbrambeno-oslobodilačkog rata)
  • Ministerstvo zdravotnictví (Ministarstvo zdravstva)
  • Ministerstvo vzdělávání a vědy (Ministarstvo obrazovanja i nauke)
  • Ministerstvo kultury a tělovýchovy (Ministarstvo kulture i sporta)
  • Ministerstvo obchodu (Ministarstvo trgovine)
  • Ministerstvo územního plánování (Ministarstvo prostornog uređenja)
  • Ministerstvo zemědělství, vodohospodářství a lesnictví (Ministarstvo poljoprivrede, vodoprivrede i šumarstva)
  • Ministerstvo pro rozvoj, podnikání a řemesla (Ministarstvo razvoja, poduzetništva i obrta)
  • Ministerstvo životního prostředí a cestovního ruchu (Ministarstvo okoliša i turizma)

S Republikou srbskou a má Federace BaH společnou armádu, hraniční policii, cizineckou policii, úřad vyšetřování, měnu, kterou je Konvertibilní marka a ústřední vládu reprezentovanou tříčlenným Předsednictvem/Prezídiem Bosny a Hercegoviny (Predsjedništvo Bosne i Hercegovine) a Radou ministrů Bosny a Hercegoviny (Vijeće ministara/Savjet ministara Bosne i Hercegovine).

Administrativní členění

Federace BaH se dělí na 10 vysoce autonomních jednotek – kantonů (kantoni) a ty pak na 79 obcí (općine). Některé obce mají status města. Chorvaté kantony jednostranně označují za župy (županije). V letech 1994–1999 se Tuzlanský kanton nazýval Tuzlansko-podrinský kanton a Bosensko-podrinský kanton Goražde v letech 1994–2001 pak Goraždansko-podrinský kanton.

Etnické složení v roce 1991 (před válkou)

Etnické složení v roce 2013

Složení obyvatelstva

• Sčítání lidu podle etnické příslušnosti (2013)^[14][15]
  • celkem: 2 219 220
  • Bosňáci: 1 562 372 (70,4 %)
  • Chorvaté: 497 883 (22,4 %)
  • Srbové: 56 550 (2,5 %)
  • Ostatní/nevyjádřilo se: 102 415 (4,6 %), v tom Bosňané 35 687, Romové 10 036, Muslimové 10 222 a Bosňané a Hercegovci 11 160

• Sčítání lidu podle náboženského vyznání (2013)^[14][15]
  • celkem: 2 219 220
  • islámské: 1 581 868 (71,3 %)
  • katolické: 490 450 (22,1 %)
  • pravoslavná: 57 120 (2,6 %)
  • ostatní/nevyjádřilo se: 89 782 (4,0 %), v tom muslimské 20 212, římskokatolické 5 515, ateisti 21 508, agnostici 9 425 a svědkové Jehovovi 844

• Sčítání lidu podle mateřského jazyka (2013)^[14][15]
  • celkem: 2 219 220
  • bosenský: 1 656 461 (74,6 %)
  • chorvatský: 478 624 (21,6 %)
  • srbský: 43 624 (2,0 %)
  • ostatní/nevyjádřilo se: 40 511 (1,8 %), v tom srbochorvatský 14 704, romský 4 138, albánský 2 215, bosenskochorvatskosrbský 1856, turecký 1 222, bosňácký 876 a bosenskosrbskochorvatský 857

Číslo	Znak	Kanton	Správní středisko	Počet obcí/okresů	Rozloha (km2)	Populace	Hustota zalidnění	Etnické složení
1		Unsko-sanský kanton	Bihać	8	4 125,0	273 261	66,3	90,0 % Bosňáků, 3,1 % Srbů a 1,9 % Chorvatů
2		Posavský kanton	Orašje	3	324,6	43 453	133,9	77,3 % Chorvatů, 19,0 % Bosňáků a 1,9 % Srbů
3		Tuzlanský kanton	Tuzla	13	2 649,0	445 028	168,0	88,2 % Bosňáků, 5,3 % Chorvatů a 1,6 Srbů
4		Zenicko-dobojský kanton	Zenica	12	3 343,3	364 433	115,8	82,3 % Bosňáků, 11,9 % Chorvatů a 1,4 % Srbů
5		Bosensko-podrinský kanton Goražde	Goražde	3	504,6	23 734	47,0	94,0 % Bosňáků a 3,7 % Srbů
6		Středobosenský kanton	Travnik	12	3 189,0	254 686	79,9	57,6 % Bosňáků, 38,3 % Chorvatů a 1,2 % Srbů
7		Hercegovsko-neretvanský kanton	Mostar	9	4 401,0	222 007	50,5	53,3 % Chorvatů, 41,4 % Bosňáků a 2,9 % Srbů
8		Západohercegovský kanton	Široki Brijeg	4	1 362,2	94 898	71,9	98,8 % Chorvatů a 0,8 % Bosňáků
9		Kanton Sarajevo	Sarajevo	9	1 276,9	413 593	323,9	83,8 % Bosňáků, 4,2 % Chorvatů a 3,2 % Srbů
10		Kanton 10	Livno	6	4 934,9	84 127	17,1	76,8 % Chorvatů, 13,0 % Srbů a 9,6 % Bosňáků
				79	26 110,5	2 219 220	85,0	70,4 % Bosňáků, 22,4 % Chorvatů, 2,5 % Srbů a 4,6 % ostatních

Významná města a sídla

• Sarajevo (275 524), status města od roku 1878, nyní se skládá z městských částí (obcí) Stari Grad, Centar, Novo Sarajevo a Novi Grad
• Tuzla (110 979), status města od roku 2014
• Zenica (110 663), status města od roku 2014
• Mostar (105 797), status města od roku 1878
• Ilidža (66 730), nemá status města
• Cazin (66 149), status města od roku 2017
• Živinice (57 765), status města od roku 2019
• Bihać (56 261), status města od roku 2014
• Travnik (53 482), nemá status města
• Gračanica (45 220), status města od roku 2019
• Livno (34 133), status města od roku 2017
• Široki Brijeg (28 929), status města od roku 2014
• Goražde (22 080), status města od roku 2017
• Roku 2019 získala status města obce/okresy Visoko, Čapljina, Gradačac, Ljubuški a Srebrenik.

Ve Federaci Bosny a Hercegoviny se koná řada kulturních manifestací, jejichž význam přesahuje hranice země. V Sarajevu je například každoročně pořádán Mezinárodní divadelní festival MESS (od 1960), festival Sarajevské dny poezie (Sarajevski dani poezije, od 1962), Sarajevský filmový festival (Sarajevo Film Festival, od 1995) a hudební festival Baščaršijské noci (Baščaršijske noći, od 1996). V Mostaru jsou pak organizovány svátky hudby Mostar Blues & Rock Festival (od 2003) a Mostar Summer Fest (od 2013), v Zenici Festival bosenskohercegovského dramatu (Festival bosanskohercegovačke drame, od 2002) a v Tuzle literární setkání s udílením cen Cum grano salis (od 2001) a Tuzlanský filmový festival (Tuzla Film Festival, od 2012).

Reference

Související články

• Chorvatsko-bosňácká válka
• Republika Bosna a Hercegovina
• Autonomní provincie Západní Bosna
• Chorvatská republika Herceg-Bosna
• Republika srbská

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Federace Bosny a Hercegoviny na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky vlády Archivováno 24. 2. 2011 na Wayback Machine.
• Parlament (skupština/sabor) Federace

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.