Geografie Španělska

Povrch

Jádro pevninského Španělska tvoří centrální náhorní plošina, známá jako Meseta, která je ze severní, jižní, východní a částečně i západní strany obklopena horami.Touto náhorní plošinou prochází několik horských systémů, které jsou nižší než okrajová pohoří.Kromě náhorních plošin a pohoří má Španělsko úzké pobřežní nížiny a několik nížinatých údolí řek, z nichž největší je Andaluská nížina (též Betická nížina).Zemi lze rozdělit na deset přírodních regionů či subregionů: Meseta Central, Kantaberské pohoří a severozápadní region, Iberské pohoří, Pyreneje, Betická Kordillera, Andaluská nížina, údolí řeky Ebro, pobřežní nížiny, Baleárské ostrovy a Kanárské ostrovy.Tyto regiony se obvykle dělí do čtyř skupin: Meseta Central a přilehlá pohoří, ostatní horské oblasti, nížiny a ostrovy.^[1]

Meseta a přilehlá pohoří

Meseta je rozlehlá náhorní plošina s průměrnou nadmořskou výškou 700 m ^[2], která tvoří centrální část pevninského Španělska.Je obklopena horami a mírně se svažuje k západu k hranici s Portugalskem.Prochází jí Kastilské pohoří neboli Centrální kordillera (Sistema Central neboli Cordillera Central), označované jako „páteř“ Mesety Central, a rozděluje Mesetu Central na Severní a Jižní submesetu.Severní submeseta, zvaná též Starokastilská tabule, má větší nadmořskou výšku a menší rozlohu než Jižní submeseta, zvaná též Novokastilská tabule.Kastilské pohoří dosahuje na sever od Madridu nadmořské výšky přes 2400 m a jeho nejvyšší vrchol, Pico Almanzor s nadmořskou výškou 2592 m, se nachází západně od hlavního města.Západní části Kastilského pohoří, které zasahují i do Portugalska, nesou stopy zalednění a jejich vrcholky jsou po většinu roku pokryty sněhem.Navzdory své výšce tento horský systém netvoří výraznější bariéru mezi severní a jižní částí Mesety Central, neboť několik průsmyků umožnilo vybudování silničního a železničního spojení.

Jižní část Mesety dále rozděluje dvojice pohoří – Montes de Toledo na západě a Sierra de Guadalupe na východě.Jejich vrcholy přesahují výšku 1500 m.Díky četným snadno prostupným průsmykům tato pohoří nepředstavují překážku pro dopravu a komunikaci.Oba horské hřbety jsou odděleny od Kastilského pohoří na severu řekou Tajo.

Horské regiony obklopující Mesetu jsou Sierra Morena, Kantaberské pohoří (Cordillera Cantábrica) a Iberské pohoří (Sistema Ibérico).Sierra Morena, která vymezuje jižní okraj Mesety Central, navazuje na východě na jižní výběžek Iberského pohoří a táhne se podél severního okraje údolí řeky Guadalquivir k západu, kde se spojuje s horami jižního Portugalska.Směrem k severu dosahuje Sierra Morena k řece Guadiana.Navzdory nevelké nadmořské výšce, jen výjimečně přesahující 1300 m, je Sierra Morena skalnatá.

Kantaberské pohoří je vápencové a ohraničuje Mesetu Central na severu.Táhne se podél pobřeží Biskajského zálivu, ke kterému se strmě svažuje.Jeho nejvyšší vrchol je Torre de Cerredo (2648 m n. m.), který je součástí hřbetu Picos de Europa.

Iberské pohoří se táhne od Kantaberského pohoří směrem k jihovýchodu a odděluje Mesetu Central od údolí Ebra.Jeho východní část se rozkládá mezi řekami Ebro a Júcar.Neúrodné a skalnaté svahy tohoto horského masivu zaujímají plochu přibližně 21 000 km².Jeho nadmořská výška přesahuje 2000 m v severní části a nejvyšším vrcholem je Moncayo (2313 m n. m.) východně od pramene řeky Duero.Velmi prudké svahy tohoto pohoří jsou často přerušovány hlubokými a úzkými soutěskami.^[3]

Ostatní horské regiony

Odděleně od Mesety se nacházejí pohoří Pyreneje na severovýchodě a Betická Kordillera na jihovýchodě.Pyreneje se táhnou v délce přibližně 450 km od východního okraje Kantaberského pohoří ke Středozemnímu moři a tvoří výraznou bariéru a přirozenou hranici mezi Španělskem a Francií.Doprava je snadná v relativně nižších polohách na východním a západním okraji pohoří, kde státní hranici překonávají mezinárodní silnice a železnice.Střední část Pyrenejí je však těžko prostupná.Vrcholy na některých místech přesahují výšku 3000 m n. m. a nejvyšší z nich, Pico de Aneto, má nadmořskou výšku 3404 m.Pyreneje nesou stopy pleistocénského zalednění a v nejvýše položených částech se dodnes nacházejí menší karové ledovce, které jsou však na ústupu.^[4]

Betická Kordillera se táhne od nejjižnějšího cípu poloostrova směrem k severovýchodu podél jižního pobřeží a spojuje se s jižním výběžkem Iberského pohoří a s východním výběžkem Sierry Moreny.Nejvyšších nadmořských výšek dosahuje tento horský systém v masivu Sierra Nevada na jihovýchod od Granady, kde se nachází i nejvyšší hora Pyrenejského poloostrova Mulhacén s nadmořskou výškou 3478 m. Výšku 3000 m překonávají i další vrcholy tohoto horského hřebenu.^[5]

Nížiny

Hlavní španělské nížiny jsou Andaluská nížina (též Betická nížina) na jihozápadě, pánev řeky Ebro na severovýchodě a pobřežní nížiny.Při portugalské hranici se nacházejí menší nížiny v údolích řek Tajo a Guadiana.

Andaluskou nížinu tvoří široké údolí řeky Guadalquivir.Tato nížina je na severu lemována Sierrou Morenou a na jihu Betickou kordillerou. Zužuje se a má vyšší nadmořskou výšku směrem k východu, kde se tato pohoří sbíhají.Pánev řeky Ebro je tektonická sníženina, obklopená téměř ze všech stran horami – na jihu a na západě Iberským pohořím, na severu Pyrenejemi a na východě Katalánskou pobřežní kordillerou.Pobřežní nížiny jsou úzké pruhy mezi pobřežními pohořími a mořem.Pobřežní nížina je nejširší podél zálivu Golfo de Cádiz, kde přechází v Andaluskou nížinu, a v jižní a střední části východního pobřeží.Nejužší pobřežní nížina se táhne podél Biskajského zálivu, kde blízko pobřeží končí Kantaberské pohoří.^[6]

Ostrovy

Hlavními španělskými souostrovími jsou Baleárské ostrovy ve Středozemním moři a Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu.Baleáry mají rozlohu přibližně 5000 km² a nacházejí se 80 km od střední části východního pobřeží.Hory, které vystupují nad mořskou hladinu a vytvářejí toto souostroví, jsou pokračováním Betické Kordillery.Nejvyšší vrcholy souostroví s nadmořskou výškou přes 1400 m se nacházejí v blízkosti pobřeží v severozápadní části Mallorky.Centrální část Mallorky tvoří nížina, lemovaná na východě a jihovýchodě rozeklanými kopci.

Kanárské ostrovy, vzdálené 90 km od západoafrického pobřeží, jsou sopečného původu.Nejvyšší vrcholy se nacházejí na větších ostrovech uprostřed souostroví (Gran Canaria a Tenerife); na Gran Canarii dosahují výšky 1950 m a na Tenerife se nachází nejvyšší hora Španělska, nečinná sopka Pico de Teide s nadmořskou výškou 3717 m.^[7]

Podnebí

Pevninské Španělsko má tři typy podnebí: kontinentální, oceánické a středomořské.

Kontinentální podnebí převládá na většině španělského území, zejména na Mesetě Central, v přilehlých horách na jihu a na východě a v pánvi řeky Ebro.Charakterizují jej velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí i mezi ročními obdobími, nízký úhrn a nepravidelnost srážek a vysoký výpar.Roční úhrn srážek se vesměs pohybuje mezi 300 a 640 mm a na většině Mesety kolem 500 mm. Severní Meseta, Kastilské pohoří a pánev řeky Ebro mají dvě období dešťů, jedno na jaře (duben – červen) a druhé na podzim (říjen – listopad), přičemž nejdeštivějším obdobím roku bývá pozdní jaro.Také jižní část Mesety má jarní a podzimní deštivé období, avšak jarní přichází dříve (v březnu) a podzimní je deštivější než jarní.Srážky jsou nepravidelné i během deštivých období.Kontinentální zimy jsou chladné (-1 °C) se silnými větry a vysokou vlhkostí vzduchu navzdory nízkým srážkám.Mimo horské regiony je severní podhůří Iberského pohoří nejchladnější oblastí s častými mrazy.Léta jsou teplá a bezoblačná a průměrná denní teplota dosahuje 21 °C na severní Mesetě a 24–27 °C na jižní Mesetě; noční teploty se pohybují mezi 7 a 10 °C.Pánev řeky Ebro má vzhledem k nižší nadmořské výšce velmi horká léta a teploty zde mohou přesáhnout 43 °C.Vlhkost vzduchu v létě je na Mesetě Central a v pánvi řeky Ebro nízká, s výjimkou břehů Ebra, kde je naopak vysoká.

Oceánské podnebí převažuje v severní části země táhnoucí se od Pyrenejí k severozápadní části poloostrova a označované také jako „zelené Španělsko“.Charakterizují jej poměrně mírné zimy, teplá, ale ne horká léta a vesměs vydatné srážky po celý rok.Teplotní výkyvy jsou mírné jak mezi dnem a nocí, tak mezi ročními obdobími.Vliv oceánu však slábne ve vnitrozemí, kde jsou teplotní rozdíly větší a teploty se mohou oproti pobřeží lišit o 9–18 °C.Vzdálenost od oceánu také ovlivňuje množství srážek a na východě jsou srážky nižší než na západě.Nejdeštivějším obdobím je podzim (říjen až prosinec) a nejsušším měsícem je červenec.Vysoká vlhkost vzduchu a převažující větry od oceánu vytvářejí při severozápadním pobřeží časté mlhy, které jsou však méně časté již v malé vzdálenosti od pobřeží díky horám, které zadržují vlhký mořský vzduch.

Oblast se středomořským podnebím se táhne přibližně od Andaluské nížiny podél jižního a východního pobřeží k Pyrenejím, a to na přímořské straně pohoří lemujících pobřeží.Srážky jsou v této oblasti nízké, často nedostatečné a nepravidelné a jsou častější na konci podzimu a v zimě.Teploty jsou zde obvykle vyšší v zimě i v létě a teplotní rozdíly mezi dnem a nocí jsou menší než v oblasti s kontinentálním podnebím.Průměrné lednové teploty se na většině území španělského Středomoří pohybují mezi 10 a 13 °C a v severovýchodní části kolem Barcelony jsou nižší (9 °C).Ve vnitrozemské části Andaluské nížiny jsou zimní teploty poněkud nižší než na pobřeží.V červenci a srpnu se teploty pohybují mezi 22 a 27 °C na pobřeží a mezi 29 a 31 °C směrem do vnitrozemí.Vlhkost vzduchu je nízká.Na podnebí středomořské oblasti má vliv horký a suchý vítr „leveche“, který vane z východu nebo jihovýchodu, nejčastěji na jaře, a má původ v severní Africe.Tento vítr někdy přináší jemný prach.Dalším větrem je „levante“, který je chladnější a vane od východu mezi Betickou kordillerou a pohořím Atlas v severní Africe.^[8]

Kromě tří hlavních typů klimatu uvedených výše existuje několik výjimek:

• Semiaridní klima zcela na jihovýchodě (větší část provincií Alicante, Murcia a Almería): Léta zde jsou velmi horká a zimy mírné až chladné. Tato oblast je velice suchá a má téměř polopouštní charakter. Národní park Cabo de Gata-Níjar je s průměrným ročním úhrnem srážek pouhých 150 mm nejsušším místem Španělska a pravděpodobně i Evropy.
• Nejvyšší část Pyrenejí má alpské podnebí.
• Kanárské ostrovy mají typické subtropické podnebí z hlediska teplot, které jsou mírné a stabilní (18–24 °C) po celý rok. Východní ostrovy jsou polopouštní a sušší než západní a velmi deštivé oblasti se nacházejí v horách na ostrovech La Gomera a La Palma.

Vodstvo

Nejdelší řeka Pyrenejského poloostrova je Tajo (1038 km, z toho 716 km ve Španělsku a 47 km na hranici s Portugalskem) a nejdelší řeka na španělském území je Ebro (910 km).Ve Španělsku je přibližně 1800 řek a vodních toků, z nichž všechny až na 90 jsou kratší než 96 km.Tyto kratší řeky mají malý a nepravidelný průtok a jejich koryta sezónně vysychají, avšak v období, kdy mají dostatek vody, jsou často rychlé a prudké.Sezónní rozdíly v průtocích se zvětšují od severu k jihu.Většina větších řek pramení v horách, které protínají nebo obklopují Mesetu Central, a teče směrem na západ přes náhorní plošinu a Portugalsko do Atlantského oceánu.Významnou výjimkou je nejvodnější španělská řeka Ebro, která teče na východ a vlévá se do Středozemního moře.Řeky na severozápadě a v úzké severní pobřežní nížině se vlévají přímo do Atlantského oceánu.Severozápadní pobřeží je členité s úzkými zálivy vzniklými zaplavením říčních údolí (rías).

Mezi hlavní řeky tekoucí směrem na západ do Atlantského oceánu patří Duero, Tajo, Guadiana a Guadalquivir.Guadalquivir je jedna z nejvýznamnějších španělských řek, jednak proto, že zavlažuje úrodné údolí, a vytváří tak dobré podmínky pro zemědělství, a jednak proto, že je ve vnitrozemí splavná a poskytuje Seville spojení s mořem. Sevilla je jediným španělským říčním přístavem využívaným pro zaoceánskou dopravu.Hlavní řekou severozápadní části Španělska je Miño.^[10]

Obyvatelstvo a sídla

Španělsko má 44 708 964 obyvatel (2006) a hustota zalidnění je 87,8 obyvatel na km².Obyvatelstvo je rozloženo nerovnoměrně.Centrální část země je osídlená řídce a obyvatelstvo se koncentruje na pobřeží; výjimkou je hlavní město Madrid.Podíl městského obyvatelstva činí 76,7 % (2005).^[11]

Největší města a metropolitní oblasti

Architektura měst

V centrech španělských měst se lze setkat se stopami různých kultur:

• Na některých místech je patrný vliv Římanů (akvadukt v Segovii, most v Córdobě, hradby v Lugu, zbytky budov v Toledu a Tarragoně). S tímto vlivem se lze setkat i v dalších částech Středomoří.
• Arabsko-muslimský vliv je zřejmý zejména v Andalusii. Mešity (přestavěné na kostely v období reconquisty) a opevněné paláce (alkazary) jsou součástí městské zástavby Sevilly, Toleda (mešita Bab Mardum, dnešní kostel Cristo de la Luz) nebo Córdoby (Velká mešita).
• Vliv středověku: v některých městech se zachovaly hradby a ve středověku na Pyrenejský poloostrov pronikla gotická architektura z Francie.
• V období „zlatého věku“ (za vlády Karla V. a Filipa II.) se vzhled španělských měst měnil díky přísunu vzácných kovů z kolonií. Roku 1561 Filip II. přesunul královský dvůr do Madridu.
• S rysy moderního urbanismu se lze setkat zvláště v Barceloně: v 19. století vypracoval Ildefons Cerdà projekt na výstavbu čtvrti Eixample.

Hospodářství

Značná část španělského území není zemědělsky využívána z důvodu sucha.Pro zemědělství se hodí přibližně 40 % území.Kvalita půdy je většinou nízká a pouze na zhruba 10 % území může být považována za výbornou.Vážným problémem je eroze půdy, zejména na suchých planinách v Kastilii-La Mancha.^[16]V Pyrenejích a v celé severní části země s oceánským podnebím se praktikuje chov dobytka.V autonomních oblastech Aragonie a Kastilie a León převládá pěstování obilí.Na jihu a na východě se pěstují středomořské a komerční plodiny a provádí se zavlažování půdy.Španělsko vyváží citrusy a rané ovoce a zeleninu do zbývajících částí Evropy.

Nejdynamičtější průmyslové oblasti se nacházejí kolem Madridu a Barcelony.Dalšími průmyslovými centry jsou Zaragoza a Valencie.Těžký průmysl se rozvíjel v oblasti Gijónu a Bilbaa na pobřeží Atlantiku.Po několikaleté krizi, která se v Bilbau projevila snížením počtu obyvatel (z 433 000 v roce 1981 na 352 000 v roce 2004), prochází toto město obdobím obnovy.Přechod města k terciéru symbolizuje Guggenheimovo muzeum.Významní výrobci aut působí ve Valladolidu (Renault), ve Vigu (Peugeot), v Martorellu (Seat) nebo ve Valencii (Ford).V Getafe, Illescas a Puerto Real se vyrábějí součásti letadel Airbus.

Španělsko má otevřenou ekonomiku od 60. let 20. století a zvláště po svém vstupu do EHS roku 1986.Madrid je hlavním univerzitním a obchodním centrem, terciér je však rozvinutý také v Barceloně.Roku 1992 se v Barceloně konaly olympijské hry.

Španělsko je po Francii druhou turisticky nejnavštěvovanější zemí světa (roku 2005 jej navštívilo 55,6 miliónů zahraničních turistů).^[17]K turistickému ruchu má dobré podmínky – středomořské pobřeží nabízí pláže a turistická letoviska (Marbella, Málaga, Benidorm, Palma de Mallorca).Důsledky turistického ruchu jsou značné – je to důležitý zdroj příjmů, na druhou stranu však vede k zabetonování pobřeží a k vodohospodářským problémům.Turisté navštěvují rovněž města s bohatým kulturním dědictvím (Segovia, Santiago de Compostela, Ávila, Cáceres, Salamanca, Toledo, Córdoba, Alcalá de Henares).

Správní rozdělení

Španělsko se dělí na 17 autonomních společenství a 2 autonomní města, dále pak na 50 provincií.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Géographie de l'Espagne na francouzské Wikipedii, Geography of Spain na anglické Wikipedii a Anexo:Áreas metropolitanas de España na španělské Wikipedii.Tento článek obsahuje materiály převzaté z Library of Congress Country Studies, uvolněné do Public Domain federálními úřady USA.

Související články

• Španělsko
• Hydrologie Pyrenejského poloostrova
• Seznam národních parků Španělska
• Seznam měst ve Španělsku
• Geografie Evropy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu geografie Španělska na Wikimedia Commons
• (anglicky) CIA World Factbook: Španělsko
• (anglicky) The Library of Congress (USA) – Country Studies: Španělsko
• (anglicky) Iberianature: Informace o životním prostředí Španělska
• (anglicky) Data Spain: Mapy Španělska
• (česky) Fyzická geografie Jižní Evropy na Geografickém serveru