James Hutton

Hutton začal studovat právo a medicínu, ale brzy našel zálibu v nově tvořící se vědě – geologii. Ve Skotské vysočině si všiml, že přes metamorfované svory proráží žulová žíla, což poukazovalo na to, že žula musela být někdy roztavena a jako tavenina pronikla přes vrstvy svoru. Podobné průniky magmatu přes vrstvy sedimentů našel i okolo Edinburghu.

Taky při zkoumání souvrství červených pískovců a šedých jílovců na pobřeží u Siccar Point (cca 30 km od Edinburghu) přišel na to, že zde muselo proběhnout několik cyklů vyzvednutí a eroze během velmi dlouhého období. To ho vedlo k závěrům, že povrch Země není statický, ale neustále se vyvíjí.

Plutonismus

Na rozdíl od dlouho rozšířené teorie neptunismu, která tvrdila, že všechny horniny pocházejí z obrovské potopy, Hutton navrhl, že vznik hornin je poháněn „motorem“ – teplem z vnitra Země. Horniny na povrchu erodují vlivem vody a vzduchu, jsou přeneseny a uloženy v moři a poté zpevněny teplem a vyzdviženy zpět. Svoji teorii nazval plutonismus. Tato teorie byla kladně přijata, poté ji rozšířil Charles Lyell.

Jiné oblasti výzkumu

James Hutton se zabýval i meteorologií, konkrétně změnám v atmosféře. Ve svém díle Teorie Země jí věnuje kapitolu Teorie deště. Byl také obhájcem evoluce živých organismů.

• Zkoumání principů znalosti (Investigation of the Principles of Knowledge, 1794)
• Teorie Země (Theory of Earth, 1795) – kromě jiného zde formuloval základ pravidla prorážení
• Základy agrikultury (Elements of Agriculture, 1797)

Huttonovo jméno nese od roku 1968 pohoří Hutton Mountains na Antarktickém poloostrově.

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Hutton na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu James Hutton na Wikimedia Commons