Lalokoploutví

O lalokoploutvých rybách, které jsou příbuzné dvojdyšných (Dipnoi) a čtyřnohých (Tetrapoda), se myslelo, že vymřely na konci křídového období.^[8] Jelikož jsou více příbuzní se čtyřnožci než s paprskoploutvými rybami (Actinopterygii), jsou považovány za přechodné živočichy mezi čtyřnožci a rybami.^[9] 23. prosince v roce 1938 byl na východním pobřeží Jižní Afriky chycen první zástupce druhu Latimeria.^[4] Kurátorka muzea Marjorie Courtenay-Latimerová objevila latimérii mezi úlovky místního rybáře, Hendricka Goosena.^[4] Kurátorka kontaktovala ichtyologa Rhodéské univerzity, Jamese Smitha, který z náčrtů potvrdil významnost úlovku.^[4] Od roku 1938 byla latimérie pozorována také ve vodách okolo Komorských ostrovů (v prosinci 1952)^[10], Keni, Tanzanie, Mosambiku, Madagaskaru a poblíž jižního pobřeží provincie KwaZulu-Natal v Jihoafrické republice.^[11][12]

Mezi roky 1938 a 1975 bylo chyceno 84 jedinců rodu Latimeria.^[13]

Druhý žijící zástupce rodu Latimeria, latimérie celebeská (Latimeria menadoensis) byl chycen v roce 1998^[14] a popsán roku 1999 u města Manado, Severní Sulawesi v Indonésii^[15] a je vystaven v Indonéském institutu vědy.^[16]

Latimérie podivná (Latimeria chalumnae) a latimérie celebeská (Latimeria menadoensis) jsou jediné dva žijící druhy, které jsou nám zatím známy.^[17][18] Zástupci lalokoploutvých jsou velké ryby, které mohou být až 2 metry dlouhé a vážit okolo 90 kilogramů. Předpokládalo se, že mohou žít maximálně kolem 60 let (nebo jen zhruba do 20 let).^[19] Podle novějších zjištění z roku 2021 se však latimérie mohou dožívat až kolem 100 let (nejstarší přímo zjištěný věk je 84 let). Jedná se tedy o dlouhověkou skupinu ryb.^[20] Současní zástupci lalokoploutvých se dlouho jevili jako mnohem větší než jejich vymřelí příbuzní,^[21] v roce 2021 však byly popsány fosilizované zbytky druhu žijícího v období křídy (svrchní maastricht), které naznačují celkovou délku těla mezi 3,5 m a 5,5 m.^[3][22]

Jedná se o dravé noční piscivory.^[23] Tělo lalokoploutvých ryb je pokryto voskovitými šupinami.^[24] Na těle mají 8 ploutví – 2 hřbetní ploutve, 2 prsní ploutve, 2 břišní ploutve, 1 řitní ploutev a 1 ocasní ploutev. Ocas je téměř osově souměrný a je rozdělen koncovým chomáčkem paprsků, které tvoří lalok. Oči mají poměrné velké, ale ústní otvor je velmi malý. Jejich oči jsou přizpůsobeny k vidění ve velkých hlubinách a absorbují převážně krátkovlnné záření.^[25] Dvě nosní dírky spolu se čtyřmi dalšími vnějšími otvory se nachází poblíž laterálních rostrálních kostí. Sluchový příjem u lalokoploutvých zprostředkovává vnitřní ucho, které je velmi podobné vnitřnímu uchu čtyřnožců.^[26]

Ocasní ploutev má 3 laloky a difycerkní (symetrický) tvar.^[27] Voskovité šupiny slouží jako pevná vnější ochrana. U lalokoploutvých ryb je neurokranium rozděleno na dvě části (etmo-sfenoidální a otiko-okcipitální), vzájemně spojené nitrolebním (intrakraniálním) kloubem. Je nutno podotknout, že nitrolební kloub nebyl funkční, a to z důvodu krycích kostí střechy lebeční a jejich švů, které pohyb kloubu neumožňovaly.^[27] Až 98,5 % mozkovny je vyplněno tukem; pouze 1,5 % je vyplněno mozkovou tkání. Mimo jiné mají také zachovalý notochord, dutou trubici, která je u většiny ostatních obratlovců nahrazena páteří na počátku embryonálního vývoje.^[28] Další odlišností od současných druhů ryb je odlišná stavba srdce, které má komory uspořádány v přímé trubici. Mají také spirakulum, ale je uzavřené a během vývoje se neotevírá.^[29] Lalokoploutví jsou také vybaveni rostrálním orgánem poblíž čichové kosti, které má funkci podobnou elektroreceptorům.^[30][18] Významná je také přítomnost orgánu naplněného tukem, který má funkci plynového měchýře.^[31] Velikost tohoto orgánu má podle vědců pravděpodobně vliv na netypické umístění ledviny. Původně dvě ledviny, které se vývojem spojily v jedinou,^[32] se nachází v břišní dutině za kloakou.^[33]

DNA

V roce 2013 skupina vědců publikovala sekvenci genomu latimérie podivné (Latimeria chalumnae) do časopisu Nature. DNA genom byl sekvenován pomocí technologie Illumina sequencing.^[34] Díky určitým znakům lalokoploutvých ryb existovala hypotéza, že se jedná o nejbližšího společného předka vodních a suchozemských obratlovců.^[34] Po určení sekvence genomu se ale zjistilo, že tímto společným předkem není rod latimérie (Latimeria), ale zástupci podtřídy dvojdyšní (Dipnoi).^[35]

Dalším významným zjištěním bylo také to, že se lalokoploutví stále vyvíjejí (ačkoliv velice pomalu). Jedním z důvodu pomalé evoluce je nedostatek selekčních tlaků, které by na lalokoploutvé působily. V hlubokých vodách se nevyskytují žádní přirození nepřátelé a podmínky jsou zde neměnné. Kvůli absenci těchto jevů se vyvíjejí pomaleji v porovnání s jinými organismy.^[35]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coelacanth na anglické Wikipedii.

Literatura

• Silvio Renesto & Rudolf Stockar (2018). First record of a coelacanth fish from the Middle Triassic Meride Limestone of Monte San Giorgio (Canton Ticino, Switzerland). Rivista Italiana di Paleontologia e Stratigrafia (Research in Paleontology and Stratigraphy), 124(3): 639–653. doi: https://doi.org/10.13130/2039-4942/10771

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu lalokoploutví na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.